Čeho by se měl diabetik vyvarovat na „all inclusive“ dovolené?

Každé roční období s sebou nese specifická rizika pro každého, kdo se potřebuje stravovat konkrétním způsobem s ohledem na svůj zdravotní stav. Důležité je především se dobře znát a porozumět smyslu režimových doporučení s ohledem na konkrétní dopady právě na vlastní zdraví. Smysl své práce s diabetiky vidím m. j. v tom, že se každému pokusím vysvětlit, co je pro diabetiky dobré obecně, ale že je na druhé straně každý jedinec originál a může na stejná dietní opatření reagovat jinak než ostatní. V tom mi teď hodně pomáhají nové technologie – pacienti používající kontinuální senzory mohou velmi dobře vysledovat, po jakém množství konkrétní potraviny mu glykemie stoupá, jak rychle, jak dlouho, a obvykle se s tím naučí velmi dobře pracovat. Buď upraví množství rizikové potraviny, nebo ji raději úplně vynechají, ti bystřejší se naučí flexibilně pracovat s inzulinovými analogy a předpokládanému vzestupu glykemie předejdou (nebo ho alespoň dokáží s různým úspěchem korigovat). Diabetici, kteří nejsou léčeni inzulinovými analogy, mají méně možností, ale i pro ně je to otázka volby. I pomocí glukometru mohou testovat potraviny měřením za 1–2 hodiny po konzumaci a pak se rozhodnout, jestli ty nevhodné dokáží příště omezit, vynechat, nebo jestli si zcela vědomě život zkomplikují či zkrátí (i to je dobré, aby věděli). I na tuto volbu mají právo. Cítím se být pouze v pozici poradce, nikoli poručníka.

V posledních letech oblíbená atrakce v podobě dovolené s all inclusive je nástrahou, kterou někteří pomocí výše uvedených opatření úspěšně zvládnou, větší je ale dle mého náhledu (nemám to statisticky nijak podložené, je to můj dojem) počet těch, kteří ji pojmou jako dovolenou i od nemoci a péči o diabetes víceméně vypustí s odůvodněním, že je to pár dní, že si zapomněli glukometr, že měli vlastně víc fyzické aktivity, moc se nemonitorují ani neovládají. Do ambulance pak přijdou se sklopenýma ušima a těžko chápou, že já jim rozhřešení nedám, že je potřeba mít na paměti, že naše tělo má prostě svoji biologickou paměť a já to neovlivním.

Každý z nás je manažerem svého života, jen je dobré mít dostatek informací.

Celoročně se nejen my, ale i naši pacienti, snažíme balancovat mezi mantinely. Mantinely ve smyslu – co je správné, co nutné, co bychom chtěli a co chceme.

V každém z nás je andílek a čertík, který nám pomáhá se rozhodnout tím či jiným směrem. Nikdo z nás není svatý, a proto i u našich pacientů se setkáváme, a to se nebojím říci, se školáckými chybami a provinilým pohledem, když jsou lapeni při činu, když je jejich počínání odhaleno. Není rozdílu mezi 3letým či 90letým, oči vždy hovoří jasně!

A jaké režimové chyby se naši pacienti před námi snaží utajit? Myslím, že budu hovořit za nás všechny, když zmíním poznámky typu: „Paní doktorko, ten glukometr špatně měří! Ta laboratoř to asi špatně vyhodnotila, to nejsou mé výsledky! Já se měřím, a to že je to jinak v dia deníčku a jinak v glukometru, asi mi to tedy sestra špatně stáhla, nastavila… Já nic nejím! A cukr už vůbec ne! Přes léto se hlídám, jím jen zeleninu. Pivo si opravdu nedám a o grilování ani nemluvě! Ano, ano, pravidelně cvičím, mám pejska a každý den ho vypustím na zápraží. Tolik bych toho nikdy nesnědl! Ano, na inzulin nikdy nezapomínám… skenuji se minimálně 10× za den, to asi špatně přenáší…“, a tak bych mohla pokračovat. Určitě poznáváte i vy své pacienty a jejich snahu zamaskovat režimové a dietní chyby před naším zrakem. Bohužel vždy neúspěšně. Záhy jsou odhaleni a klopí zrak a slibují, že se do příště polepší, že se to už nebude opakovat.

A jaké hlavní zásady obdrží vždy moji pacienti před letní sezónou? První zásada zní: Jezte s mírou a rozumem. Když už si něco nezdravého dopřejete, tak musíte vědět, co udělat, aby se vám to kompenzovalo. Při grilování si dopřejte raději více grilované zeleniny a méně pečiva, pivu se vyhýbejte, zato pijte dostatek tekutin. Když vám nechutná čistá voda, tak si do ní dejte bylinky, okurku, nikoliv sirup. Druhou zásadou je: Nejpřirozenějším pohybem je svižná chůze, a pokud má pacient možnost, tak plavání. Měl by si ale dávat pozor na úžeh a úpal. Třetí zásada zní: Po zátěži a před zátěží si měřit hladinu cukru, stejně tak i když mlsám nebo griluji. Za čtvrté: Na léky a inzulin nezapomínám, rovněž ani na pravidelný selfmonitoring. Za páté: Inzulin skladuji v chladu a převážím v chladicích obalech.

Letní měsíce jsou ve způsobu stravování našich diabetiků do značné míry specifické. Je to období letních dovolených, odpočinku a cestování. Všichni fungujeme jinak. Tento týden trávím se svými dětmi v Krkonoších a vidím, jak se liší od běžných všedních dní. Už ranní vstávání je problém. Dostat moje děti – 27, 20 a 17 let – ráno z „postýlky“ vyžaduje nezměrné úsilí a značnou dávku diplomacie. Stihnout nejzazší čas podávání snídaně (10 hodin) bývá problém. Stále slyším univerzální odpověď: „Taťko, jsou přeci prázdniny“. Proto si velmi reálně dokážu představit, jak vypadá den našich diabetiků v přímořském resortu, kde čas plyne pomaleji, nic se nemusí a vše lze odložit.

Typickým příkladem prázdninové pohody je způsob stravování. Pokud si náš pacient dopřeje stravu „all inclusive“, tak to znamená, že si může dát na talíř vše, co v konkrétním resortu nabízejí. Výběr je bohatý a hodně záleží na destinaci, ve které se náš diabetik nachází. Svým pacientům ale zdůrazňuji, že je v mnoha případech lepší stravování „all inclusive“, které umožňuje svobodně si vybrat z velké nabídky pokrmů a nápojů, než servírovaná strava, kdy se většinou sní vše, co je na talíři, a moc se o tom nepřemýšlí. Je to samozřejmě o osobní sebekázni a pevné vůli. Pacient může preferovat zeleninu a libové maso, omezovat přílohy a vyhýbat se sladkým pochutinám. Ale sám ze svého příkladu vím, že snídaně v době dovolené trvá 1,5 hodiny oproti 20 minutám doma v běžném režimu. V případě dovolenkové formy stravování hrají velkou roli i nápoje. Přimět našeho diabetika k pití čisté vody je mnohdy složité. Různé koktejly obsahují menší či větší množství sacharidů a bývají zdrojem energie. Dalším důležitým faktorem je to, že pro mnoho pacientů je ideálem pobyt u bazénu či na pláži u moře, takže pohybové aktivity jsou v době dovolené do značné míry redukovány. Občas lehká chůze (cesta k baru), večer něco sexuální aktivity (pokud je pokoj klimatizován), ale tím to hasne. Příjem energie většinou převyšuje výdej.

Takže jaké je moje doporučení na dovolenou? „Zahajte ráno pohybem. Ranní výběh nebo výšlap uvolní endorfiny a zlepší vaši pohodu. Jezte střídmě – hodně záleží na množství. Stravování „all inclusive“ není problém, ale preferujte bílkoviny a jezte dostatek zeleniny. Nepijte sladké nápoje. Dělejte vše pro to, aby vám při odchodu z jídelny nebylo těžko. Pokud vás pohled na váhu po návratu z dovolené nenaplní úzkostí, tak se dovolená povedla.“

Léto je krásné roční období, které přímo vybízí k různým aktivitám. Je na každém pacientovi, jak tuto příležitost ke zlepšení metabolické kompenzace využije. Řada z nich dokáže navýšit fyzickou aktivitu, která vede k váhové redukci. Velmi důležité je pacientům připomenout nutnost častého selfmonitoringu a zopakovat základní principy samostatného upravování dávky inzulinu, abychom snížili riziko hypoglykemie při fyzické aktivitě. Nutností v horkých dnech je i dostatečný pitný režim.

Léto s sebou samozřejmě přináší i nějaké nástrahy. Problémem bývá časté grilování, spojené s konzumací většího množství nezdravé potravy. Tady doporučuji kombinaci fyzické aktivity, zdrženlivosti v jídle a volby zdravějších potravin. Pobyty „all inclusive“ u svých pacientů rád nevidím, časté a velké porce jídla společně s alkoholem vedou k váhovým přírůstkům a zhoršení metabolické kompenzace. V létě se více pacientů vydává na vzdálenější cesty letadlem, někteří poprvé. Poučení o cestování leteckou dopravou dokáže předejít nepříjemným komplikacím. Nejčastěji v létě doporučuji vycházky do přírody, které kromě zlepšení fyzické kondice přinášejí i psychickou pohodu.

Léto. Prázdniny. Dovolená. Jak krásně ta slova znějí pro většinu z nás! Je to ale také období plné nástrah.

Většina mých pacientů je důchodového věku, a pokud mají trvalé bydliště v městském bytě, vlastní často také chatu, chalupu či alespoň zahrádku. Proto už někdy od listopadu téměř každý den alespoň jednou slýchám: „Už aby bylo jaro, abychom se mohli přestěhovat na chalupu…, chodit na zahrádku…, jezdit na chatu. Tam bude víc pohybu. Co tady v městském bytě? Chodit po sídlišti mě nebaví. Uvidíte, že se mi pak hodnoty zlepší.“

Jenže… Většina z nich je více či méně úspěšnými pěstiteli zeleniny – nejvíce rajčat a okurek – a ovoce. A tady už u některých nastává problém. Nejprve je třeba zkonzumovat jahody a třešně, pak maliny, angrešty a rybíz, pokračuje to meruňkami a broskvemi a završují to švestky, ryngle, hrušky, hroznové víno a jablka. A jak výborný k ochlazení a zahnání žízně je dobře vychlazený meloun! V každém supermarketu jich najdete celé velké bedny. A také se z ovoce dají upéct skvělé dobroty, uvařit výborné knedlíky nebo namíchat domácí nápoje v dětské i alkoholické podobě. Odolejte! A tak řešíme, jaké jsou přiměřené porce ovoce a jaké jsou vhodné kulinářské úpravy.

Ujišťuji pacienty, že po přiměřené porci knedlíků z tvarohového těsta s tvarohem mít výčitky nemusejí, že to mám ověřeno z kontinuálních monitorací. Pokud si dají tvarohovou zmrzlinu nebo dezert s tvarohem, také žádnou katastrofu nezpůsobí. Varuji před konzumací ovoce ve večerních hodinách a upozorňuji, že u melounů nemohou krájet jeden plátek za druhým či vydlabat lžící půl plodu, ale že se musejí spokojit s jedním či dvěma plátky.

Dalším lákadlem jsou teplotně příjemné podvečery a večery, návštěvy přátel a grilování. Konzumace jídla je zpravidla rozložena do delšího časového období, moc nehlídáme, kolik jsme toho už zkonzumovali. Chuťové pohárky jásají nad kaloricky bohatými uzeninami a nakládanými masy i velmi pestrou nabídkou piv, vín a ostřejších nápojů. Ale i zde se dá sestavit přijatelný jídelníček, kdy se chutné maso doplní čerstvou a grilovanou zeleninou a lahodné nápoje se střídají s čistou vodou.

Léto je obdobím prázdnin. Nadpoloviční většina mých pacientů je babičkami a dědečky. Někteří s nadšením, někteří lehce z přinucení dostanou na část prázdnin na hlídání svá vnoučata. A k prarodičům přece patří, aby ty malé i větší ratolesti rozmazlovali! Babičky vyvařují to, co dětem chutná, v obchodech se ve větší míře nakupují sladkosti i jiné dobroty, k létu neodmyslitelně patří také zmrzliny. A tak pacienty upozorňuji: „Uvědomte si, kolik pohybu ten rostoucí človíček má, a proto ten cukr spaluje mnohem efektivněji než vy! A s těmi sladkostmi to nepřehánějte – vždyť jim pomáháte vytvořit si návyky na celý život, aktuálně jde i o zdraví jejich zoubků! A nevařte toho tolik, ať po nich nemusíte dojídat. Věřím, že ty vaše buchty a koláče jsou skvělé, ale vám by měl stačit jen jeden menší kousek.“

Někteří z mých pacientů, hlavně ti ekonomicky aktivní, vyrážejí na vysněné dovolené, často i do vzdálených a exotických destinací. A tam je těch nástrah a nebezpečí asi nejvíce. Pokud si zaplatili pobyt včetně „all inclusive“, je téměř nemožné uhlídat své glykemie i váhu. Ne, že by to nešlo. Ale najít tak silnou vůli není snadné! Pokud mají stravu formou plné penze či polopenze, často se potýkají s tím, že jídlo neodpovídá pravidlům diabetické diety. Týká se to zejména pečiva, kdy často není k dispozici jiné než bílé pečivo. Obědy, večeře a jídla v restauracích mají často neodhadnutelné množství sacharidů, což zejména pro diabetiky 1. typu může být velký problém. Ti se kromě problémů s jídlem musejí vyrovnat i s nástrahami týkajícími se uchovávání a aplikace inzulinů. A tak pacienty, kteří mají inzulinovou pumpu, vybavuji i inzulinovými pery, pacientům na senzorech radím, ať nezapomenou doma glukometr, kdyby senzor náhodou selhal. Upozorňuji je, ať inzulin uhlídají před přehřátím či zmrznutím, ať mají dostatečnou zásobu, a připravuji je na to, že v horku v překrvené kůži může být vstřebávání inzulinu rychlejší, než jsou zvyklí, a že na potící se, promaštěné kůži nemusejí senzory dobře držet. Glykemie mohou rozkolísat kromě jídelníčku i neobvyklé fyzické aktivity. Je proto třeba se intenzivněji monitorovat.

Léto a dovolené by měly být obdobím, kdy si odpočineme, ale také něco zažijeme, abychom pak měli na co vzpomínat. Proto svým pacientům radím: „Chovejte se tak, aby vám zůstaly jen samé příjemné vzpomínky.“

Pacient s diabetem by si neměl dovolenou „all inclusive“ vůbec vybírat, a pokud nemá jinou volbu (není jiná možnost kvůli dětem nebo vnoučatům) a už si tento typ dovolené zakoupí, měl by se držet těchto zásad: ideálně „jíst do polosyta, pít do polopita“ a vystříhat se sladkých tekutin, sladkých a tučných jídel (například smažených či grilovaných). Pokud je to možné, neměl by si vybírat bílé pečivo nebo cokoliv z bílé mouky, samozřejmě nekonzumovat sladkosti, sladká jídla a maximálně jednu porci ovoce za den.

Mýtus o tzv. zdravé snídani je stále podle mých zkušeností všeobecně rozšířen – místo aby si člověk vzal celozrnný chléb se žervé nebo šunkou, volí müsli (většinou pražené s tukem a rychlými cukry) s mlékem či jogurtem (mléčný cukr). Do denního kalorického příjmu je nutné započítat i alkohol – 0,5 l piva představuje přibližně 16 kostek cukru, míchané drinky, často s džusem, jsou sladké, rovněž nelze zapomenout zejména v létě, že alkohol dehydratuje!

Vhodné jsou zeleninové saláty, zelenina, libové maso, ryby. Strava by měla být pestrá, všestranná. Žádaný je pravidelný pohyb, který pacienta baví a je přizpůsoben jeho celkovému zdravotnímu stavu. Vhodné je například plavání, jízda na kole, chůze, ideálně v parku nebo lese, a podobné aktivity.

Léto v naší ambulanci je charakteristické velkými sliby o zlepšení zejména pohybových aktivit a redukci hmotnosti našich pacientů, nicméně skutečnost je úplně jiná. Prázdninové měsíce jsou typické dovolenými typu all inclusive, kdy jakákoliv režimová opatření jsou již dopředu odložena s opakujícím se odůvodněním, „proč si nedat, když je to zadarmo?“. Pacienti popustí uzdu nejen v konzumaci sladkých a tučných jídel, ale i zvýšeného množství alkoholu v kombinaci se slazenými nápoji. Pohybu při vysedávání u baru také moc nepřibude. Nepodléháme naivním představám a nabádáme pacienty ke kompromisu, ať tedy ochutnávají, ale v rozumné míře.

K oblíbeným letním aktivitám patří i grilování. Zde se snažíme pacienty alespoň edukovat stran výběru masa, se zařazením ryb a zeleniny místo oblíbené krkovičky a uzenin, redukovat zbytečné sacharidy ve formě příloh a volit kombinaci kvalitních bílkovin se zeleninou.

Další častou větou, kterou slýcháme v ambulanci, je, „Když už jsou ty horka, kdo by si na žízeň nedal to pivo nebo zmrzlinu?“. I tady se snažíme volit menší ústupky s povolením jednoho piva na žízeň ideálně za odměnu po nějakém sportovním či manuálním výkonu, s vysvětlením, jak zachovat kalorickou bilanci příjmu a výdeje energie.

Naše doporučení jsou zaměřena zejména na navýšení pohybové aktivity a její pravidelnost. Tam vidím jedny z největších rezerv. Striktní zákazy nikam nevedou. Jak by se měli diabetici stravovat, vědí teoreticky všichni, bohužel prakticky je schopno režim dodržovat minimum pacientů, zejména s délkou trvání diabetu je odhodlání čím dále menší. Pozitivní motivací je pak jasný pokles glykemie při selfmonitoringu, pokud se pacient jde například projít či pracuje na zahrádce. Zdůrazňujeme, že není nutný žádný extrémně fyzický náročný výkon, ale zaměřit se spíše na délku dané činnosti, kdy doporučujeme minimálně půl hodiny 2–3× týdně. V případě dodržení doporučení bývá odměnou i určitá redukce hmotnosti, která pacienty nadále pozitivně motivuje.