
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Mezi nejúčinnější postupy vedoucí ke snížení glykemie, zejména u závažných stavů, stále patří inzulinoterapie. Její vývoj směřuje k prodloužení účinku bazálních inzulinů a rychlejšímu nástupu bolusových inzulinů, to znamená i ke snižování rizika hypoglykemických příhod a variability účinku. Zdá se také, že efektivním řešením řady problémů může být spojení inzulinové léčby s kontinuální monitorací glukózy.
V inzulinové terapii v současnosti dominují inzulinová analoga, přičemž požadavky na ta krátkodobě působící se neustále zvyšují – ať už jde o zrychlení nástupu účinku, možnost aplikace těsně před jídlem a během něj nebo o maximální ovlivnění postprandiální glykemie. Z nové generace jsou nyní dostupné ultrarychlý inzulin aspart (Fiasp) a od loňského roku také ultrarychlý inzulin lispro (Lyumjev). Oproti konvenčnímu inzulinu lispro (Humalog) prokázal ve farmakokinetických a farmakodynamických studiích o 5 minut rychlejší začátek účinku, což vedlo k 6násobně vyšší expozici v prvních 15 minutách po injekci. Trvání expozice přitom bylo s přípravkem Lyumjev o 51 minut kratší, dokumentováno bylo taktéž až 4násobné zvýšení množství infuze glukózy během prvních 30 minut.
V klinickém programu PRONTO u pacientů s diabetem 1. a 2. typu byla potvrzena non-inferiorita ultrarychlého inzulinu lispro oproti klasickému inzulinu lispro, neboť ve 26. týdnu léčby došlo ke srovnatelnému poklesu glykovaného hemoglobinu (HbA1c). U diabetiků 1. typu se navíc ukázalo, že při podávání přípravku Lyumjev došlo hodinu, respektive 2 hodiny, po jídle k statisticky signifikantnímu snížení postprandiální glykemie v porovnání s přípravkem Humalog.
Pokud se týká dlouhodobě působících inzulinových analog druhé generace, k dispozici jsou inzuliny glargin 300 U/ml (Toujeo) a degludek 100, respektive 200 U/ml (Tresiba), které mají prakticky bezvrcholový průběh, protrahovaný účinek až 48 hodin, nízké riziko hypoglykemií či variabilitu účinku a jeho předvídatelnost. Také na dlouhodobě působící inzuliny jsou však kladeny další požadavky, například větší flexibilita aplikace, delší poločas účinku, stabilní farmakokinetický a farmakodynamický profil, srovnatelný každodenní efekt nebo ještě nižší riziko hypoglykemií. Cílem je zlepšit adherenci k léčbě na straně pacienta a překonat klinickou netečnost (inercii) na straně lékaře. Snaha o redukci počtu injekcí vedla k vývoji kombinovaných přípravků. Jedním z nich je kombinace inzulinu degludeku s inzulinem aspartem (IDegAsp, Ryzodeg), který byl v klinických studiích porovnáván s bifázickým inzulinem aspartem (NovoMix 30) nebo s IDeg + Asp v intenzifikovaném inzulinovém režimu. Z metaanalýzy Haluzíka M et al., publikované v časopisu Diabetes, Obesity & Metabolism roku 2018, vyplývá, že u diabetiků 2. typu vedl Ryzodeg ke snížení glykemie na lačno i počtu potvrzených a nočních hypoglykemií, a to bez závislosti na vstupní hodnotě HbA1c, trvání diabetu nebo BMI.
V klinických hodnoceních fáze I nebo II je nyní několik bazálních inzulinových analog s poločasem až jednoho týdne, tedy výrazně delším v porovnání s první (cca půl dne) nebo druhou generací (cca 1 den). Jedním z těchto přípravků je inzulin ikodek; za prodloužením jeho účinku stojí silná, reverzibilní vazba na albumin (obdobně jako u inzulinů degludek a detemir) s následným pomalým, kontinuálním uvolňováním. Na kongresu ADA 2020 představili Rosenstock J et al. výsledky studie porovnávající inzulin ikodek aplikovaný jednou týdně s inzulinem glarginem 100 U/ml (Lantus), aplikovaným jednou denně u diabetiků 2. typu doposud léčených pouze perorálními antidiabetiky. Bylo prokázáno, že oba inzuliny mají podobný efekt na snížení glykemie a podobný bezpečnostní profil. Ve 26. týdnu nebyly zaznamenány statisticky signifikantní rozdíly ve změně HbA1c, glykemie nalačno ani hmotnosti. Srovnatelné bylo i zlepšení 9bodového glykemického profilu, ačkoli při podávání inzulinu ikodeku byly 90 minut po snídani a po obědě evidovány nižší koncentrace glukózy v krvi. Počet těžkých nebo klinicky významných hypoglykemií byl nízký s oběma přípravky. S aplikací inzulinových analog jednou týdně se pochopitelně pojí několik dosud nezodpovězených otázek – ať už se jedná o zhoršení inzulinové rezistence, riziko nádorových onemocnění, úpravy dávek či vysazení v případě hypoglykemie, interkurentních onemocnění nebo fyzické aktivity –, které budou vyžadovat další klinická hodnocení.
Na to, jak pomocí sérové koncentrace albuminu odhadnout zvýšené riziko hypoglykemie u diabetiků 2. typu, léčených inzulinem degludekem 100 U/ml nebo inzulinem glarginem 300 U/ml a sledovaných s využitím kontinuální monitorace glukózy, se zaměřila menší japonská práce Kawaguchiho Y et al., publikovaná v časopisu Diabetes Therapy v roce 2019. Autoři zjistili, že mezní hodnota sérového albuminu, spojená s vyšším průměrným procentem času stráveného v hypoglykemii přes den i v noci, činila u nemocných léčených inzulinem degludekem 38 g/l, což je spodní hranice normy.
Oba dva přípravky – Toujeo a Tresiba – byly již dříve srovnávány v 24. týdenní „head-to-head“ klinické studii BRIGHT u dospělých s nedostatečně kompenzovaným diabetem 2. typu a dříve neléčených inzulinoterapií (Cheng YJ et al., Diabetes 2018). Z výsledků vyplynulo, že v celém sledovaném soboru vykázaly oba inzuliny podobnou úroveň kontroly HbA1c. Nicméně v podskupinách diabetiků ve věku ≥ 70 let nebo s poruchou renálních funkcí byla pozorována větší, kliniky významná redukce HbA1c při podávání inzulinu glarginu 300 U/ml, a to bez nárůstu rizika hypoglykemie.
Vysoce aktuálním tématem je řešení inzulinoterapie u hospitalizovaných diabetiků s onemocněním COVID-19 ve středně těžkém až těžkém stavu. Důležité je velice podrobně znát pacientův zdravotní stav, včetně všech symptomů a obtíží souvisejících s infekcí novým typem koronaviru, což často značně omezuje volbu kombinační antidiabetické léčby (sulfonylurea, metformin, inkretiny, glifloziny). Obvykle dominuje inzulinoterapie s výběrem nových generací inzulinů s menšími riziky hypoglykemií a větší flexibilitou podání.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na webináři Novinky v diabetologii 2021 přednesla:
MUDr. Alena Adamíková, Ph.D.
Diabetologické centrum, Interní oddělení Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?