
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
S fibrilací síní, nejčastější zástupkyní supraventrikulárních poruch srdečního rytmu, se v běžné klinické praxi setkává téměř každý, stále však mezi odbornou veřejností přetrvává trend brát ji jako benigní arytmii a zacházet s ní jako s izolovanou poruchou. To se následně odráží i v léčebném plánu, který tak ve výsledku ztrácí na efektivitě a má výrazný dopad na prognózu pacienta. Je proto nezbytné zamyslet se nad rizikovými faktory, s nimiž je tato choroba neoddělitelně spojena, a přistupovat k ní jako ke komplexní poruše zdraví, kde samotná fibrilace figuruje jako špička ledovce a teprve svou manifestací může upozornit na mnohem závažnější kardiovaskulární patologii.
Izolovaná fibrilace síní (FS), snadno odstranitelná katetrizační ablací a postihující převážně mladší jedince bez hypertenze a jiných přidružených srdečních onemocnění v anamnéze, představuje v současnosti pouze 5 % všech diagnostikovaných fibrilací.
Ve zbytku případů – tedy ve valné většině – je FS spojena s přítomností jednoho či více rizikových faktorů, jako jsou například současně probíhající diabetes, obezita a hypertenze. Tyto komorbidity v kombinaci s neovlivnitelnými rizikovými faktory (stárnutí či genetická predispozice) vedou nutně ke strukturálním změnám v myokardu. Přestavba ve formě tukové infiltrace a fibrózy, probíhající pod vlivem zánětlivých změn, přispívá ke tvorbě ektopických ložisek vzniku nadbytečných vzruchů, jakožto i k udržení vzniklé arytmie ve formě mnohočetných reentry okruhů. Dlouhodobé působení výše uvedených rizikových faktorů se pak často manifestuje až po letech – právě formou supraventrikulárních arytmií. Z toho vyplývá nutnost brát FS jako varovný, často pozdní, signál přítomnosti kardiovaskulárních rizik.
Obecně platí, že pacienti trpící diabetem vykazují zvýšené riziko FS. Vlivem inzulinové rezistence, endoteliální dysfunkce, mediátorů zánětu, aktivace osy renin–angiotenzin–aldosteron a akcelerované aterogeneze dochází k atriální strukturální a funkční elektromechanické remodelaci. Vzniklý strukturální substrát v síňové svalovině způsobuje hemodynamické změny ve formě diastolické dysfunkce, dochází ke zvětšení napětí síní a následně k manifestaci arytmie. Riziko úměrně roste s dobou trvání diabetu – každý rok pozorujeme nárůst okolo 3 % u léčených diabetiků, výrazně ohroženi jsou zejména mladí nemocní. Zatímco pacienti s diabetem 2. typu se současně potýkají s přidruženým metabolickým syndromem, u diabetiků 1. typu roste riziko zejména u žen – až o 50 %, u mužů o 15 %. Obecně je riziko vysoké u jedinců se špatnou kontrolou glykemie – za nepříznivé považujeme hodnoty HbA1c nad 9,7 % u mužů a 8,8 % u žen.
FS je závažné onemocnění, které je i při antikoagulační léčbě spojeno se zvýšenou celkovou mortalitou. Pacienti jsou ohroženi rozvojem cévní mozkové příhody, kde až 20 % příhod připadá na vrub tromboembolickým komplikacím. Pacienti s FS trpí také četnými němými mozkovými infarkty, obecně je snížen průtok krve mozkem a v důsledku parciální ischemie dochází k hibernaci jeho postižených částí. V důsledku toho je FS spojena se zvýšeným rizikem demence. Dále je znám úzký vztah mezi FS (především tou perzistující) a srdečním selháním a možností přesmyku do fibrilace komor. Pokud však v rámci intervence dojde k eliminaci arytmie, dochází velmi rychle k obnovení funkce levé komory a vymizení srdečního selhání.
Kontrola rytmu prokazatelně zlepšuje kvalitu života a je spojena s lepší prognózou nemocných. Antiarytmika jsou jednou z možností udržení sinusového rytmu. Jejich účinnost však není optimální – amiodaron ve 30 % pokusů o normalizaci rytmu selhává, navíc se kombinuje s 20% rizikem nežádoucích účinků. U nemocných s významnějším strukturním onemocněním srdce není jeho využití na místě.
Jako alternativa k antiarytmikům je v současnosti suverénní, rutinní metodou léčby ve vyspělých zemích katetrizační ablace, indikovaná popřípadě i tehdy, když farmakologická intervence selhala. V kombinaci s dříve neúčinnými přípravky, zejména u diabetiků a pacientů s vícečetnými rizikovými faktory, se dlouhodobá efektivita udržení sinusového rytmu pohybuje okolo 70–85 %. Agresivní modifikace rizikových faktorů – zejména prevence obezity a důsledná kompenzace diabetu – výsledky katetrizačních ablací ještě vylepšují. Proto je nezbytné se v rámci intervence zaměřit na dlouhodobé ovlivnění všech rizikových faktorů, a nikoliv pouze na kontrolu arytmie samotné.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na kongresu Aktuality v diabetologii Poděbrady 2018 přednesl:
prof. MUDr. Josef Kautzner, CSc., FESC
Klinika kardiologie IKEM, Praha
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?