Jak dosáhnout změn v životním stylu diabetika? Správnou komunikací

Všechny zásadní dlouhodobé změny životního stylu diabetika vyžadují, aby před tím pacient učinil rozhodnutí, že něco ve svém životě chce změnit. Lékař může nemocnému podat potřebné informace vhodnou formou, může se ho snažit motivovat, ale rozhodnout se diabetik musí sám. Podle psychologů by se měl diabetolog snažit v rámci edukace a během motivačních rozhovorů obrazně řečeno „kypřit půdu“, aby byl pacient vnímavější ke všem doporučením poté, co u něj rozhodnutí ke změně „dozraje“. U nemocného, který si uvědomuje vážnost situace a chystá se na změnu, může být onou pomyslnou poslední kapkou, která nastartuje změny, např. informace o amputaci nohy u kamaráda diabetika. Naproti tomu, ta samá informace u nemocného, který svou nemoc za vážnou nepovažuje, k žádné aktivizaci a změnám životního stylu nepovede.

Pro fixaci změn je klíčové pacientovo rozhodnutí

Pokud se u diabetika podaří režimové změny nastartovat, je důležité pracovat na jejich fixaci. Pro dlouhodobé udržení změny u pacienta je důležité, aby se jednalo o jeho rozhodnutí, iniciativu a zodpovědnost. Nemocný by měl být ten hlavní hybatel změn, nikoli zdravotník. Protože diabetik vynakládá úsilí, aby změnu nastolil a udržel, musí v ní vidět smysl a mít pro ni důvod. Sám si musí stanovovat cíle a kroky, kterými je dosáhne, a také hlídat individuálně nastavený časový harmonogram. Někomu více vyhovuje cíl, že zhubne 15 kg za tři měsíce, jiný chce raději zhubnout kilo každý týden (více malých cílů vs jeden velký). Proto je dobré, aby v rozhovoru, který se týká stanovování cílů a časování změn, dominoval právě nemocný, lékař v tomto procesu zastává spíše roli pomocníka a průvodce či konzultanta. Podle psychologů je velmi důležité, aby i diabetolog a ostatní členové multidisciplinárního týmu věřili, že diabetik bude schopný nastolené změny dlouhodobě dodržovat a svou víru mu dávali najevo (kdo chce zapalovat, musí hořet). Zapomínat by se nemělo ani na stanovování odměn za splnění postupných cílů. I v této činnosti by měl hrát hlavní roli sám diabetik, protože každý člověk vnímá jako odměnu něco jiného.

Informace spojená s emocí má větší dopad

Pro udržení motivace pacienta je klíčové, aby rady a doporučení byly doplněné o emoce. Pouhá racionalizace (rozumové rozhodnutí na základě informací) k dlouhodobé změně nevede. Nemocný musí změnu vnímat jako smysluplnou, a musí mít potřebu růst a být angažovaný („protože to chci dělat, protože je mi to příjemné, protože to k něčemu potřebuji“). Motivaci ke změně může posilovat touha po něčem, čeho lze dosáhnout jen v souvislosti se změnou (např. „díky redukci hmotnosti si mohu koupit nové šaty, zlepšení tělesné kondice mi umožní návrat ke koníčkům, pokud budu mít dobrou kompenzaci, oddálím vznik pozdních komplikací a mohu se tak více věnovat svým dětem a manželce“ atd.) Pozitivní emoce vyvolává i pocit satisfakce při dosažení postupného cíle a také sdílení těchto úspěchů s blízkými, kteří pacienta podporují.

Je samozřejmé, že pro dlouhodobé udržení žádoucích změn v životním stylu diabetika je nutná opakovaná intervence v duchu zásad motivačního rozhovoru. Podrobněji jsme o nich psali ZDE. Dosažení změn není snadné, nicméně štěstí přeje připraveným.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na X. ročníku mezioborového setkání diabetologického týmu s psychiatry a psychology s názvem „Umění komunikace“ přednesla:
MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.,
Psychiatrická a psychologická ambulance, Psychordinace Smrková s.r.o., Plzeň