
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Současná medicína je založená na vědeckých základech, a proto se léčba opírá především o výsledky randomizovaných klinických studií (RCT), které často bývají podkladem pro schvalování nových léků či nefarmakologických intervencí. Právě proto jsou vždy výsledky velkých RCT s napětím očekávány a vzbuzují velkou pozornost odborné veřejnosti. Ukazuje se však, že neméně důležitý je i postregistrační výzkum. Observační studie možná nemají až takovou vědeckou kvalitu jako přísně kontrolované RCT, ale lépe dokumentují, jak léčba funguje v reálné praxi na neselektované populaci pacientů. A právě o významu tzv. Real-life studií na letošních Diabetologických dnech v Luhačovicích hovořil i prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA, z Interní kliniky 2. LF UK a FN v Motole.
Randomizované klinické studie jsou považované za účinný nástroj a zlatý standard pro zjištění účinnosti a bezpečnosti léčiv. Jsou nutné pro registrační dokumentaci a jsou také vodítkem pro klinická rozhodnutí i podkladem pro plátce zdravotní péče. Jejich výsledky ovšem platí pouze pro subpopulaci pacientů odpovídající zařazovacím a vylučovacím kritériím a odrážejí uměle navozené podmínky dané protokolem a designem studie. Závěry RCT tak mají pro běžnou klinickou praxi omezenou vypovídající hodnotu. Naopak poregistrační výzkum probíhá v prostředí reálné praxe (Real-World Evidence – RWE) a umožňuje posoudit účinnost a bezpečnost nového léku v širší populaci nemocných, a kromě toho i zhodnotit jeho nákladovou efektivitu. RWE tak doplňuje data získané v rámci RCT o poznatky vztahující se k odlišnému věkovému složení či jinému životnímu stylu (kouření, dieta), k nestudovaným komorbiditám nebo odlišné závažnosti onemocnění. Významné rozdíly mezi RCT a RWE mohou být i v compliance a adherenci pacientů a také v celkové délce sledování.
Mohlo by se zdát, že RWE je postavena pouze na observačních studií. Kromě nich jsou však součástí RWE modelu také prospektivní intervenční klinické studie (mají minimální vstupní kritéria a vyjma intervence je péče shodná s běžnou klinickou praxí) a sběr retrospektivních dat (např. databáze pojišťoven). Příkladem takových RWE intervenčních studií může být Real-life study program s inzulinem glargin 300 U/ml (Gla‑300; Toujeo), který zahrnuje studie Achieve Control (inzulínem dosud neléčení pacienti s diabetem 2. typu v USA), Reach Control (totožní pacienti z Evropy a Latinské Ameriky) a Regain Control (diabetici 2. typu nedostatečně kontrolovaní na bazálním inzulínu z Evropy a Latinské Ameriky)
A jak vypadají takové intervenční Real-life studie v praxi? Např. studie Reach Control v současnosti prospektivně sleduje populaci špatně kompenzovaných pacientů dosud neléčených inzulínem v podmínkách reálné klinické praxe (n=703). Po randomizaci si aplikují buď insulin Gla 300 nebo jakýkoli jiný bazální inzulín. Všichni k této léčbě navíc dostávají standardní diabetickou péči, která nezahrnuje žádné „extra“ návštěvy nebo speciální monitoring. Primárním cílem je porovnat snížení glykovaného hemoglobinu (HbA1c), výskyt potvrzených symptomatických a závažných hypoglykemií a persistenci/adherenci k léčbě po 6 a 12 měsících inzulinoterapie. V současnosti studie stále ještě probíhá, výsledky budou zveřejněny během příštího roku.
Uvedené sledování není jedinou RWE studií s inzulinem Gla 300. V loňském roce byly publikovány výsledky retrospektivní observační studie (Ye F et al. Diabetes 2016 Jun; 65 (suppl 1: A243)), která sledovala diabetiky 2. typu převedené z ostatních bazálních inzulínů na Gla-300 v období březen až prosinec 2015. Zařazení pacienti museli být léčeni bazálním inzulínem ≥ 6 měsíců před převodem na Gla-300. Změna medikace z ostatních bazálních inzulínů na Gla-300 vedla u pacientů po 6 měsících ke snížení glykovaného hemoglobinu o 0,64 % (8,97 % vs. 8,33 %; p˂0,0001) a také k poklesu výskytu hypoglykemií (6,0 % vs. 5,1 %) oproti původní léčbě (sledování vždy 3 měsíce před i po změně léčby; n=449). „Připomeňme, že randomizované studie ukázaly více méně srovnatelný efekt na glykovaný hemoglobin jak při podání inzulinu glargine 100 U/ml, tak 300 U/ml. V reálné praxi naproti tomu dojde po převedení z jakéhokoli bazálního inzulinu na Gla 300 ke snížení HbA1c o více než půl procenta při sníženém riziku hypoglykemií,“ upozorňuje prof. Kvapil s tím, že tyto informace vhodně doplňují výsledky klinického programu EDITION s Gla 300.
Podobné závěry nabízí také další observační studie amerických autorů, jež opět hodnotila riziko hypoglykemie a klinické výsledky v reálné klinické praxi u cca dvou stovek pacientů s diabetem 2. typu, kteří již byli léčeni nějakým typem bazálního inzulínu a byli převedeni na Gla-300. Výsledky této RWE studie ukázaly, že převod z jiného bazálního inzulinu na Gla-300 vede k poklesu HbA1c, snížení rizika hypoglykemických příhod a redukci počtu aplikací. Tyto výsledky jsou rovněž konzistentní se závěry z klinického programu EDITION, nicméně pro jejich potvrzení je třeba dalších prospektivních studií s větším počtem pacientů. „Dá se tedy říci, že důkazy z randomizovaných klinických studií i z reálné klinické praxe jsou zcela kompatibilní a vzájemně se doplňující. Významnou výhodou RWE metodologie je pak ještě možnost rozšíření aplikace randomizace mimo typické prostředí výzkumných center,“ uzavírá prof. Kvapil s tím, že klíčem k pochopení (polapení) užitečnosti RWE studií, je právě porozumění jejich potenciálu doplnit znalosti získané z RCT, jejichž limitace pro klinickou praxi jsou dobře známé.
(red)
Pro RCT jsou typická kontrolovaná kritéria výběru pacientů, dále pro studii specifické intervence, také jsou relativně krátké, časově ohraničené a zaměřené na testování konkrétní hypotézy. Problém s náborem pacientů či předčasným ukončením léčby nemocných ovlivňuje velikost studovaného vzorku a statistickou „sílu“ RCT studie. Naproti tomu observační studie (RWE model) nemají žádná nebo velmi široká vstupní kritéria, nesledují specifické intervence, jsou dlouhodobé a sledují velkou populaci pacientů (někdy i milióny). Výsledkem je obsáhlá klinická evidence a zjištění účinnosti léků v podmínkách reálného života.
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?