
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Na otázku, jak se léčí diabetes (DM) v cizině a u nás, není snadné odpovědět. Kromě několika smíšených výzkumů nebylo realizováno příliš mnoho studií, které by se dopodrobna věnovaly konkrétně způsobu a výsledkům inzulinoterapie u diabetiků 2. typu nebo snad porovnání léčby v různých částech světa. I tak je ale možné určité paralely nalézt a způsoby léčby i dosažené výsledky přibližně porovnat.
Například americká studie NHANES (Selvin E, et al., Diabetes Care, 2016) při porovnání různých typů léčby ukázala, že zatímco až 65 % nemocných léčených peroráními antidiabetiky (PAD) dosahuje cílových hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c) menších než 53 mmol/mol, při inzulinoterapii se daří tohoto cíle dosahovat u zhruba 34 % pacientů a při kombinované léčbě má tyto cílové hodnoty i méně než 30 % diabetiků 2. typu!
V Evropě podobný přehled poskytla studie PANORAMA (Velascos, et al., Clin Endocrinol, 2014), která zahrnovala 8 zemí EU a Turecko (n =5 811). Vyplývá z ní, že mezi jednotlivými zeměmi jsou v dosahování terapeutických cílů obrovské rozdíly, například hodnoty HbA1c < 53 mmol/mol vykazovala v Turecku oproti Nizozemí zhruba polovina nemocných (20 % vs. 41 %).
A například v zemích třetího světa je situace diabetiků již poměrně kritická – předběžné výsledky studie ARMENIA-DIA (n=421) ukazují, že z pacientů s DM 2. typu se k hodnotám HbA1c < 53 mmol/mol dostane jen zhruba 18 % osob léčených inzulinem. Situace je však zcela jistě ovlivněna i tím, že v této zemi si veškerou léčbu kromě inzulinu musí pacient hradit plně sám.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku si lékaři nevedou vyloženě špatně, studie DEPAC z roku 2006 (n=8242), jíž se ČR účastnila, totiž zjistila, že cílových hodnot HbA1c < 53 mmol/mol dosahuje zhruba 34 % diabetiků (bez rozlišení typu léčby). Z české větve novější studie DIAINFORM (Open Access Journal of Clinical Trials, 2016) pak vyplývá, že průměrná hodnota HbA1c všech typů léčby u diabetiků 2. typu (n=702) činí 63 mmol/mol ± 12 mmol/mol a dosažení cílové hodnoty HbA1c <53 mmol/mol bylo zaznamenáno u cca 26 % nemocných.
Tyto výsledky je možné do jisté míry porovnat se západoevropskými studiemi treat-to-target (LANCELOT, ELEMENT 2, EDITION 3). V nich pacienti v horizontu 6 měsíců dosahovali léčbou indikovanou dle guidelines (většinou kombinovanou) HbA1c v úrovni 51–54 mmol/mol. Zajímavé výsledky přinesla i titrační studie SWISS (Riebenfeld D, et al. Swiss Medical Weekly, 2015), během níž se na úroveň HbA1c menší než 53 mmol/mol dostalo 48 % pacientů (byli převáděni z PAD). V rámci české studie BALI (Brož et al., DMEV, 2016) se přitom během šestiměsíční léčby na cílovou hodnotu HbA1c < 53 mmol/mol nedostalo ani 21 % pacientů (n=421). I vstupní a konečná dávka inzulinu byla ve SWISS study vyšší než ve studii BALI. Jedním z důvodů může být fakt, že léčba ve švýcarské studii byla vedena dle guidelines, zatímco český výzkum odráží spíše reálnou klinickou praxi.
Určitě je možné se zamyslet nad rychlostí provádění titrace dávky inzulinu i antidabetik a ustavení cílových hodnot. Důležitou roli hraje i úvodní dávka léčiva, která může titraci ke správné dávce zkrátit a pozitivně ovlivnit i výsledek léčby.
V česko-slovenské studii DIAINFORM (n=1034, 50,3 % mužů) byla u dlouhodobě léčených pacientů průměrná denní dávka inzulinu 0,28 ± 0,17 j/kg (v režimu bazální inzulin + PAD). V již zmiňovaných studiích s léčbou dle doporučení přitom byl již během 6 měsíců inzulin v rámci neintenzifikované léčby v průměru podáván v dávce dvojnásobné i vyšší (ve studii EDITION 2 dokonce 0,92 j/kg).
Již výsledky studie BALI odráží určitý zaužívaný paušální způsob určování dávky léčby místo citlivého zohledňování dávkování dle tělesné hmotnosti. Studie DIAINFORM pak zjistila, že ženy jsou v průměru titrovány na vyšší dávky inzulinu než muži, a sice na 1 kg až o cca 10 % (u mixovaného režimu až o 20 %). Rozdíl může činit 1-2 dávky inzulinu, přičemž nejde o to, že by se ženám měla dávka snižovat, spíše pravděpodobně v našem prostředí existuje tendence k podávkování mužů. Na kvalitě léčby, její titraci i compliance nemocných je tedy zcela jistě možné ještě intenzivně pracovat.
Dle doporučení American College of Clinical Endocrinologists by se měla u diabetiků 2. typu (a to nejen u PAD, ale i v případě inzulinoterapie) dávka léčiv navyšovat rychleji, v případě neúspěchu léčby pomocí PAD by mělo nejprve dojít k přidání bazálního inzulinu, nejlépe v dávce stanovené na kilogram tělesné hmotnosti, přičemž u obézních pacientů a nemocných s neuspokojivou hladinou HbA1c by dávka měla být i vyšší než 0,2 j/kg a den. Je-li efekt nedostatečný, měla by se následně volit léčba mixovanými přípravky, případně přistoupit k její intenzifikaci.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 53. Diabetologických dnech v Luhačovicích přednesl:
MUDr. Jan Brož,
Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?