Účinnější a bezpečnější alternativa k premixovanému inzulinu

Studie SoliMix je první randomizované přímé porovnání fixní kombinace inzulinu glarginu (100 j./ml) a agonisty receptoru pro GLP-1 lixisenatidu (iGlarLixi, Suliqua) s premixovaným inzulinovým analogem, bifázickým inzulinem aspartem 30/70 (BIAsp 30) podávaným pacientům s diabetem 2. typu.

Připomeňme, že fixní kombinace iGlarLixi nabízí komplementární mechanismus účinku jednotlivých složek. Inzulin glargin primárně ovlivňuje glykemii nalačno, zatímco lixisenatid v první řadě snižuje postprandiální glykemii. Účinnost a bezpečnost iGlarLixi byla již dříve doložena v programu klinických studií LixiLan, ve kterém tato fixní kombinace prokázala významně lepší kompenzaci glykemie a příznivější vývoj tělesné hmotnosti v porovnání se samotným iGlar, samotným Lixi, nebo s pokračující léčbou již podávaným GLP-1 RA, aniž by došlo ke zvýšení rizika hypoglykemie.

Charakteristiky studijního souboru

Studie SoliMix probíhala globálně v 89 centrech ze 17 zemí celého světa a v celkovém souboru téměř 900 diabetiků 2. typu s neuspokojivou kompenzací (HbA_1c 58,5–85,8 mmol/mol, respektive 7,5–10 %) při léčbě bazálním inzulinem (BI) a perorálními antidiabetiky (PAD – metformin ± inhibitor SGLT2) bylo i 90 pacientů z České republiky. Účastníci studie byli randomizováni 1 : 1 k 26týdenní léčbě iGlarLixi 1× denně (n = 443) nebo BIAsp 30 2× denně (n = 444).

Z pohledu hlavních charakteristik sledovaného souboru lze říci, že do studie byli zařazeni klasičtí diabetici 2. typu s BMI kolem 30 kg/m² a trváním diabetu kolem 13 let. Jejich průměrný věk činil 59,8 roku, přičemž více než třetina v každé větvi byla starší 65 let, 50,2 % tvořily ženy. Vstupní hodnota HbA_1c byla 8,6 %, průměrná dávka bazálního inzulinu dosahovala 0,43 j./kg a 23,3 % účastníků užívalo inhibitor SGLT2. Také výskyt diabetických komplikací (26,9 % vs. 28,6 % mělo DM neuropatii, 15,1 % vs. 15,1 % retinopatii a 10,2 % vs. 9,2 % nefropatii) při vstupu do studie byl ve skupinách s iGlarLIXi a BIAsp 30 vyrovnaný. Před randomizací užívalo 44,4 % pacientů inzulin glargin 100 j./ml, 22,7 % inzulin NPH, 21,9 % inzulin glargin 300 j./ml, 6,8 % inzulin detemir a 4,3 % inzulin degludek. Ve skupině s PAD užívalo 76,4 % pacientů metformin a 23,0 % metformin + inhibitor SGLT2.

Fixní kombinace iGlarLixi potvrdila superioritu 

Primárním cílem bylo hodnocení změny glykovaného hemoglobinu ve 26. týdnu od výchozí hodnoty (testován byl průkaz non-inferiority i superiority). Investigátoři dále sledovali změnu tělesné hmotnosti, bezpečnostní parametry jako vznik hypoglykemie a dalších závažných nežádoucích účinků a také spokojenost pacientů s volbou inzulinového režimu.

Ve studii SoliMix bylo dosaženo jak primárních, tak sekundárních cílů, při léčbě diabetu 2. typu pomocí iGlarLixi byla prokázána jak non-inferiorita, tak superiorita oproti BIAsp 30 ve změně HbA_1c od vstupu do studie do 26. týdne. Ve skupině s iGlarLixi došlo ke statisticky významnému poklesu HbA_1c o 1,3 % (z 8,6 na 7,3 %) v porovnání s poklesem o 1,1 % (z 8,6 na 7,5 %) ve skupině s BIAsp 30 (p < 0,001 pro non-inferioritu a p < 0,001 pro superioritu). To dokládá, že léčba iGlarLixi může být použita jako bezpečná alternativa pro intenzifikaci terapie diabetiků s podobnými charakteristikami jako mají pacienti ve studii SoliMix.

Vedle toho bylo při podávání iGlarLixi dosaženo superiority ve změně tělesné hmotnosti (–0,7 ± 0,2 kg vs. +1,2 ± 0,2 kg) a ve skupině s iGlarLixi byl také významně vyšší podíl pacientů s dosaženým cílem HbA_1c (53 mmol/mol) bez přírůstku tělesné hmotnosti (27,5 % vs. 12,4 %; OR = 2,83; p < 0,001), respektive bez přírůstku tělesné hmotnosti a současně bez hypoglykemie (19,4 % vs. 7,0 %; OR = 3,40; p < 0,001).

Ve skupině s iGlarLixi bylo v porovnání se skupinou s BIAsp 30 pozorováno větší snížení průměrné glykemie nalačno (–1,07 vs. –0,16 mmol/l) a menší nárůst celkové denní dávky inzulinu (10,6 j. vs. 22,9 j.). V průběhu 26týdenní léčby byl ve skupině s iGlarLixi také prokázán nižší výskyt hypoglykemií než ve skupině s BIAsp 30. Relativní riziko jakékoliv hypoglykemie (< 3,9 mmol/l) při léčbě iGlarLixi bylo o 38 % nižší než u BIASP 30 a relativní riziko hypoglykemie < 3,0 mmol/l o 55 % nižší. Bezpečnost a snášenlivost iGlarLixi a BIAsp 30 ve studii byla v souladu se známými profily u obou léčiv a výskyt jakýchkoli nežádoucích účinků spojených s léčbou i závažných či fatálních nežádoucích účinků se v obou skupinách nelišil.

Výhody fixní kombinace v porovnání s premixem

Studie SoliMix, která jako první randomizovaně přímo porovnávala fixní kombinaci bazálního inzulinu a GLP-1 RA (iGlarLixi) s premixovaným inzulinem (BIAsp 30), přinesla důkazy o lepší glykemické kompenzaci dosažené nižší dávkou inzulinu, příznivějším vlivu na tělesnou hmotnost a nižším riziku hypoglykemií při podávání iGlarLixi dospělým pacientům s diabetem 2. typu, nedostatečně kompenzovaným bazálním inzulinem s 1–2 PAD. Výsledky studie také potvrdily výrazně nižší riziko hypoglykemií a větší spokojenost pacientů s léčbou iGlarLixi. Dopad léčby byl hodnocen pomocí nástroje TRIM-D, který měří 28 položek v pěti různých oblastech zahrnujících zátěž léčbou, denní život, management léčby diabetu, compliance a psychické zdraví. Léčba iGlarLixi byla po 26 týdnech spojena se statisticky významným zlepšením ve všech pěti oblastech.

Lze tedy uzavřít, že díky jednoduššímu terapeutickému režimu a benefitu nižšího přírůstku na hmotnosti i menšího rizika hypoglykemií může iGlarLixi ve srovnání s premixovaným inzulinem BIAsp 30 usnadnit intenzifikaci léčby osob nedostatečně kompenzovaných při léčbě bazálním inzulinem.

Zdroj: 
Rosenstock J, Emral R, Sauque-Reyna L, et al. Advancing therapy in suboptimally controlled basal insulin-treated type 2 diabetes: clinical outcomes with iGlarLixi versus premix BIAsp 30 in the SoliMix randomized controlled trial. Diabetes Care 2021 Jun 28;dc210393. doi: 10.2337/dc21-0393. Online ahead of print.