Studie SPRINT

Podmínkou pro zařazení byl věk minimálně 50 let, STK 130–180 mm Hg a zvýšené riziko kardiovaskulárních (KV) příhod – buď manifestní nebo subklinické KV onemocnění, kromě cévních mozkových příhod (CMP), nebo chronické ledvinové onemocnění (CKD), vyjma polycystických ledvin, nebo museli mít pacienti podle Framinghamského skóre (minimálně) 15% riziko, nebo věk nad 75 let. Kromě pacientů s CMP v anamnéze nemohli být do studie zařazeni nemocní s diabetem (DM), což je její velký handicap, protože zejména u starší populace je DM velmi prevalentní. 

Měření tlaku probíhalo zásadně jiným způsobem, než tomu dosud bylo ve všech velkých klinických studiích. Provádělo se pomocí automatického měřícího systému Omron (model 907), který měření uskutečňuje bez přítomnosti lékaře. Tím se určitým způsobem „odfiltrovává“ efekt bílého pláště. Hodnoty takto naměřeného krevního tlaku jsou významně nižší, než ty, které se běžně získávají v ordinacích. 

Randomizováno bylo 9361 pacientů (4678 v jednom rameni, 4683 ve druhém). V každém rameni bylo „ztraceno“ více než 100 pacientů. To je sice pouhé 1 %, ale ve skandinávských studiích bývají „ztráty“ 1–2 jedinci. Nejde tedy o úplně excelentní studii. Průměrný věk pacientů zařazených do studie byl 68 let. Zhruba 1/3 byly ženy, což také není optimální (ve věku > 50 let je prevalence hypertenze přibližně stejně častá u obou pohlaví, ve věku > 60 let je častější u žen). 

Téměř 30 % nemocných bylo ve věku > 75 let, 30 % mělo CDK a 20 % KV onemocnění. V obou ramenech byla hodnota STK < než 140 mm Hg a diastolický krevní tlak (DTK) < 80 mm Hg. Ve studii bylo velmi nízké procento kuřáků. 

V intenzivně léčené skupině sledované parametry poklesly o 25 %. Došlo i k významnému ovlivnění celkové mortality – o více než 20 %. Na první pohled vypadají tyto výsledky velmi uspokojivě, při detailním rozboru parametrů, které přispěly ke snížení primárně sledovaného endpointu, je vidět, že hlavní rozdíl byl dán srdečními selháními, resp. hospitalizací pro srdeční selhání, kde existují veliké regionální rozdíly. Pozoruhodné také je, že mezi oběma rameny nebyl signifikantní rozdíl ve výskytu CMP.

Také u sekundárních endpointů došla studie k obtížně vysvětlitelným výsledkům: např. ve skupině intenzivně léčené klesla glomerulární filtrace více, než ve skupině léčené standardně. Rozdíly ve výsledcích mezi oběma rameny jsou patrné zejména u lidí starších 75 let – je velmi překvapivé, že by měli být s klidným svědomím léčeni k cílovým hodnotám STK < 120 mm Hg. Ve skupině intenzivně léčené bylo více hypotenze, synkop, elektrolytových abnormalit a akutního renálního postižení.

Je třeba více informací o medikaci v obou ramenech. Je totiž velmi pravděpodobné, že pacienti v ramenu s nižším cílovými hodnotami STK dostávali více diuretik a tím mohlo dojít k maskování srdečního selhání. Je tedy otazníkem, zda studie SPRINT povede ke změnám v doporučeních.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 19. kongresu o ateroskleróze přednesla: 
Prof. MUDr. Renata Cífková, CSc. 
Centrum kardiovaskulární prevence 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice, Praha