Hypomagnezemie, skrytý nepřítel mnoha tváří. Proč ji nepodceňovat?

Deficit hořčíku (magnezia, Mg) je často přehlíženým, avšak potenciálně závažným stavem, který se může projevit v nejrůznějších oblastech lidského organismu. Pacienti si mnohdy stěžují na symptomy, jež jsou v klinické praxi běžně mylně přiřazovány jiným diagnózám, jako jsou svalové křeče, srdeční arytmie nebo psychická podrážděnost. I proto by měl každý praktický lékař věnovat pozornost vyšetření koncentrace hořčíku u pacientů se zdánlivě nevysvětlitelnými obtížemi.

Význam hořčíku pro organismus

Hořčík je čtvrtým nejběžnějším kationtem v lidském těle a po draslíku druhým nejhojněji zastoupeným intracelulárním kationtem. Tělo dospělého člověka obsahuje asi 20–30 gramů hořčíku, přičemž v organismu je prakticky rovnoměrně distribuován do kostí (50–60 %) a měkkých částí (40–50 %). Magnezium je významným faktorem pro více než 600 enzymatických reakcí, které podporují základní biologické procesy v těle, včetně tvorby energie, syntézy nukleových kyselin, kontrakce svalů, kontrolu hladiny glukózy v krvi a udržování zdravého kardiovaskulárního systému. Hořčík má zásadní funkci pro nervosvalový přenos, důležitý je však také pro pohybový aparát či správnou funkci kardiovaskulárního a imunitního systému. Kromě významné role v procesech neuromuskulární excitability se podílí na regulaci buněčné proliferace a diferenciace i na apoptóze. Participuje též na metabolismu sacharidů, proteinů a lipidů. Působí jako kofaktor pro více než 600 enzymů, proto je přítomen prakticky ve všech tkáních. Z tohoto důvodu může vést nedostatek hořčíku, tedy hypomagnezemie, k různým nespecifickým klinickým symptomům, které mohou imitovat jiná onemocnění.

Hypomagnezemie 3× jinak

V ordinaci praktického lékaře se deficit hořčíku může u pacientů často projevovat například v podobě opakovaných a často nevysvětlitelných svalových křečí, jež se mohou objevovat zejména v oblasti lýtek či v chodidlech, ale mohou postihovat i jiné svalové skupiny. Pacienti přitom mohou popisovat i brnění a parestezie, přičemž tyto obtíže mohou být zaměňovány za křeče z přetížení, onemocnění žilního systému či dokonce za projevy tetanie vyvolané hyperventilací. Podrobné posouzení hladiny hořčíku v séru však často odhalí, že jde o projev dlouhodobě snížených zásob hořčíku, které se projevují právě formou svalových křečí a dyskomfortu v končetinách.

Dalším příkladem hypomagnezemie, který může být v běžné klinické praxi matoucí, jsou náhlé pocity bušení srdce, palpitace a občasné nepravidelnosti srdečního rytmu. Pacienti někdy popisují stavy, které připomínají úzkostné ataky či epizody supraventrikulární tachykardie. V takovém případě lékař často přemýšlí nad kardiální příčinou potíží, jako je fibrilace síní nebo extrasystolická aktivita, avšak deficit hořčíku může sám o sobě přispívat ke zhoršené elektrické stabilitě myokardu. Hypomagnezemie totiž narušuje iontovou rovnováhu buněk myokardu, a tím predisponuje k arytmiím. Na EKG při závažnější hypomagnezemii bývá prodloužený interval PQ, rozšířený kmit QRS, oploštěné T-vlny, frekventní SVES i VES a v závažných případech až komorové tachykardie.

Častým projevem nedostatku hořčíku může být i neurčitá psychická podrážděnost, která je často doprovázena nespecifickou únavou, nervozitou a poruchami spánku. Pacienti mohou tyto obtíže považovat za psychosomatické nebo je mylně přičítat stresu. Málokdy je však v běžné praxi okamžitě zvažován deficit hořčíku, který se takto může také manifestovat. Hořčík má totiž významnou modulační roli v biochemii mozkových funkcí. Jeho nízká koncentrace ovlivňuje regulaci neurotransmiterů, především serotoninu a gama-aminomáselné kyseliny (GABA), jež jsou zodpovědné za zvládání stresu a za rovnováhu psychických funkcí. Při deficitu hořčíku jsou popisovány také změny osobnosti, apatie, deprese, ale i agitovanost, zmatenost, úzkost či delirium.

Další příznaky nedostatku Mg

Hypomagnezemie se však může projevit daleko širší škálou symptomů, protože deficit hořčíku má modifikující vliv nejen na neurologická, nervosvalová a kardiovaskulární onemocnění, ale také na osteoporózu, zánětlivá onemocnění a hraje zřejmě roli i v patogenezi diabetu mellitu a metabolického syndromu (deficit hořčíku byl zjištěn u diabetiků a nemocných s dyslipidemií a metabolickým syndromem).

Mezi další závažné příznaky nedostatku hořčíku patří hypokalemie rezistentní na přívod draslíku, psychické deprese, zvracení, zmatenost až kóma nebo naopak svalová slabost. Dalšími projevy závažnější hypomagnezemie mohou být také hypertenze, vaskulární změny, včetně akcelerované aterosklerózy, osteoporóza nebo poruchy reprodukčního systému, preeklampsie či erektilní dysfunkce.

Obnovení adekvátní koncentrace hořčíku přitom může uvedené stavy efektivně zmírnit či zcela eliminovat. Včasná identifikace hypomagnezemie a cílená suplementace pak může výrazně přispět k rychlému zlepšení zdravotního stavu a celkové kvality života pacientů.

Příčiny deficitu Mg

V populaci průmyslově vyspělých zemí je deficit hořčíku velmi častý a pohybuje se kolem 33 % ve všech věkových skupinách mužů i žen. Laboratorně je však málokdy prokazatelný a většinou nekoreluje s hladinou hořčíku v séru. Vzhledem k tomu, že plazmatický podíl je ve srovnání s ostatními kompartmenty v organismu minoritní, nemá stanovení plazmatické koncentrace hořčíku při hodnocení jeho případného deficitu velkou vypovídací hodnotu.

K příčinám hypomagnezemie patří nedostatečný příjem hořčíku (nevhodná strava, důsledek onemocnění jater, žlučových cest či chronické pankreatitidy nebo syndromu krátkého střeva, popřípadě v důsledku stravy bohaté na tuky či sacharidy nebo při depleci vitaminu B₁, B₂ a B₆) nebo jeho zvýšené ztráty (narušená činnost ledvinných tubulů při selhávání ledvin nebo opakované odsávání výpotku či ascitu).

Kdy a proč myslet na suplementaci Mg?

Zvýšená pozornost by v tomto ohledu měla být věnována zejména rizikovým skupinám, mezi něž patří senioři (starší lidé jsou zvláště náchylní k deficitu hořčíku kvůli sníženému příjmu potravy a potenciálním změnám v absorpci živin), těhotné a kojící ženy, intenzivně sportující osoby. Suplementace hořčíku může být vhodná i u stavů hrozících vznikem hypomagnezemie. Kromě vyššího věku, alkoholismu a užívání některých léků (například diuretik či inhibitorů protonové pumpy) mezi ně patří špatně kompenzovaný diabetes a také malabsorpční syndromy a chronické gastrointestinální onemocnění (například celiakie, Crohnova nemoc či jiné stavy spojené s chronickými průjmy).

Relativním nedostatkem mohou trpět i osoby s dlouhodobou fyzickou námahou, neboť hořčík přispívá k normálnímu enzymatickému metabolismu, k správné funkci svalů, ale také ke snížení míry únavy a podporuje správnou funkci nervové soustavy.

Při perorálním podávání může suplementace hořčíku přispívat ke zvyšování kostní denzity, k úlevě od bolestí provázejících menstruaci, zlepšení metabolismu glukózy a inzulinu či úlevě od křečí v nohou u těhotných žen. Pravidelná perorální suplementace hořčíku také významně snižuje frekvenci migrén a může být efektivní při řešení trávicích obtíží (zácpa či dyspepsie).

Klíčovým faktorem pro efektivní suplementaci a dosažení terapeutických účinků je však zajištění dobré biologické dostupnosti hořčíku v organismu. Efektivní metodou pro zvýšení jeho biologické dostupnosti je podání v kombinaci s vitaminem B₆, respektive jeho aktivní formou pyridoxinem, který pomáhá zlepšit vstřebávání hořčíku ve střevech a zvyšuje jeho biologickou dostupnost na buněčné úrovni. Tento synergický efekt je způsoben tím, že vitamin B₆ zlepšuje transport hořčíku do buněk a podporuje jeho využití v enzymatických reakcích. Klinické studie ukázaly, že kombinace hořčíku a vitaminu B₆ může výrazně zlepšit terapeutické účinky hořčíku. Výhody fixní kombinace hořčíku a vitaminu B₆ oproti podání samotného hořčíku spočívají nejen ve zmiňovaném zlepšení biologické dostupnosti, ale také v účinnějším zmírnění symptomů stresu a úzkosti, neboť pyridoxin je klíčovým kofaktorem v syntéze mnoha neurotransmiterů spojených s úzkostí a depresí. Publikovaná data ze studií hovoří například o tom, že pacienti, kteří užívali kombinaci hořčíku a vitaminu B₆, vykazovali až 24% zlepšení v hodnocení stresu podle škály DASS-42 ve srovnání s pacienty, kteří užívali pouze samotný hořčík. To naznačuje, že vitamin B₆ zvyšuje terapeutický účinek hořčíku při léčbě stresových stavů a může tak zlepšit psychickou pohodu a kvalitu života mnoha pacientů.

(red)