Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Primární péče zachránila zdravotnictví před kolapsem. Co bude dál?
Cílem většiny epidemiologických opatření během pandemie COVID-19 bylo zabránit vysokému počtu hospitalizovaných osob s infekcí virem SARS-CoV-2, vyžadujících intenzivní péči, a předejít tak kolapsu zdravotnictví. S příchodem varianty omikron se však tíže epidemie přesunula téměř výhradně na bedra praktických lékařů. Jak tuto extrémní zátěž zvládají jejich ordinace a co praktiky nejvíce trápí? Které zásadní změny si vyžádá reforma primární péče?
V posledních týdnech a měsících pandemie COVID-19 byl jedním z hlavních sledovaných epidemiologických parametrů počet pacientů vyžadujících hospitalizaci. Černé scénáře z přelomu roku, které se obávaly zvýšené zátěže celého zdravotnictví v důsledku extrémně vysokého počtu nakažených a varovaly před zásadními dopady infekce variantou omikron hlavně v neočkované a starší populaci, se tak naštěstí nepotvrdily. Relativně nízký počet hospitalizovaných COVID pozitivních jedinců z počátku roku se sice na začátku února vyšplhal ke 3 000 a za další dva týdny vystoupal ke 4 000, avšak v posledních dnech je již patrný sestupný trend a klesající nápor na nemocnice. O co však byly v současné vlně omikronu „ušetřeny“ nemocnice, o to větší nápor zažívají praktičtí lékaři.
100 kontaktů s pacienty denně není výjimkou
S variantou omikron se tíže epidemie přesunula téměř výhradně na bedra praktických lékařů. Zatímco v prvních 14 únorových dnech počty nemocných s COVID-19 vyžadujících hospitalizaci oscilovaly mezi 3 000 a 4 000, za stejnou dobu bylo diagnostikováno přes 408 000 COVID-19 pozitivních pacientů a o většinu z nich pečují právě praktici. To představuje extrémní zátěž primární péče. Běžnou realitou v každé ordinaci praktického lékaře je nyní více než 100 kontaktů s pacienty denně a tato situace je dlouhodobě neudržitelná.
Přebujelá administrativa ubírá čas na pacienty
Současně se zvýšenými nároky na rozsah a kvalitu péče praktikům narůstá i enormní administrativní zátěž. Kvůli ní se pak nestíhají dostatečně věnovat léčbě svých pacientů, odkládají se preventivní a dispenzární kontroly (nebo jsou prováděny jen ty neodkladné). Praktici vystavují pracovní neschopnost nejen všem pacientům s příznaky COVID-19, ale také osobám s PCR pozitivním testem (jen za posledních 14 dní praktici podle dat ČSSZ vystavili více než 100 000 potvrzení o pracovní neschopnosti), musejí vyřizovat žádosti o PCR vyšetření „na pojišťovnu“ nejen u neočkovaných, ale i některých očkovaných osob (více než 400 000 žádanek na PCR za posledních 14 dnů) a další nemalá administrativa je spojena s vakcinací proti COVID-19 (praktici podali více než 2,7 milionu vakcín, což je 25,8 % všech podaných dávek, přičemž například v populaci 75+ je to 40 % všech dávek).
Očkování chybí podpora státu i další koncepce
V současnosti také chybí koncepce očkování proti COVID-19 do budoucna. Není jasné, koho by měli praktici očkovat v druhé polovině roku 2022 a v jakém termínu se tato vakcinace doporučuje. Není vyřešen ani souběh s dalším očkováním, například proti chřipce. Ze strany státních orgánů chybí jakákoli mediální podpora očkování.
Potřebná elektronizace vázne
Praktici se potýkají také s nedostatečnou elektronizací a její podporou v reálné praxi. Ačkoli je ze strany státních orgánů veřejně deklarována, realita vypadá mnohdy úplně jinak. Přístupy do některých centrálních databází, či žádanky na PCR vyšetření jsou zbytečně komplikované nebo příliš složité, není optimálně vyřešena jejich integrace do software, které ordinace praktických lékařů využívají. Rezervy jsou také v dostupnosti a srozumitelné formulaci aktuálních informací souvisejících s COVID-19 pro praktiky i pro samotné pacienty, a to jak na webu krajských hygienických stanic, tak na portálu ministerstva zdravotnictví.
Zmatky přetrvávají i po 2 letech pandemie
Obrovský zmatek panuje například v oblasti neschopenek. Lidé nevědí, jak mají postupovat. Část zaměstnavatelů si dělá, co chce, a pasuje se do arbitra, který rozhoduje, kdo z jejich zaměstnanců bude chodit do práce a kdo ne. Důsledkem je, že lidé často kontaktují svého praktického lékaře, když potřebují informace o karanténách či izolacích a dalších věcech, což opět zbytečně navyšuje administrativní zátěž primární péče. Praktičtí lékaři proto usilují o lepší komunikaci ministerstva zdravotnictví s odbornou i laickou veřejností, aby každý přehledně věděl, jak postupovat.
Praktici by také uvítali lepší spolupráci s hygienickými stanicemi a zejména flexibilní dosažitelnost hygieniků pro individuální konzultaci. Pokud nyní potřebuje praktický lékař poradit s nějakým specifickým problémem, není pro něj snadné získat odpovědi.
Pandemie COVID-19 tak odkryla mnoho nedostatků a slabin českého zdravotnictví a v ještě větší míře demaskovala potřebu naplnění reformy primární péče.
I v pandemii trápí pacienty běžné choroby
K práci praktiků se během pandemie vyjadřovali mnozí a ne vždy úplně lichotivě. A jaká je realita? Praktici se dokázali postarat o obrovské množství nemocných s COVID-19, jejichž stav nevyžadoval hospitalizaci, a těch byla drtivá většina. Praktičtí lékaři zároveň dál poskytovali péči i ostatním svým pacientům, zejména chronicky nemocným a seniorům, ale také nemocným s jinými akutními potížemi, než je infekce virem SARS-CoV-2. Ani v pandemii se totiž příliš nesnížil výskyt bolestí zad, uroinfekcí či jiných chorob, které praktik ve své ordinaci běžně řeší. Kromě toho neubylo ani různých posudků a pracovnělékařských prohlídek. Pro lepší dokreslení obrovského náporu na praktiky je třeba dodat, že většina jejich ordinací v ČR pracuje v režimu jeden lékař a jedna sestra, navíc třetina praktiků je v důchodovém věku.
Nedostatek praktiků je třeba řešit
Nepřekvapí, že největším problémem primární péče je nedostatečný počet praktických lékařů. Ze všech ambulantních lékařů je praktiků pouze 20 %, což je obrovský nepoměr v porovnání se zahraničím, kde je praktických lékařů minimálně 30–50 %. Kdyby se v ČR počet praktiků navýšil „pouze“ na spodní hranici jejich zastoupení v ambulantní sféře, jaká je běžná v zahraničí (30 %), tak by to znamenalo nárůst jejich absolutního počtu o polovinu oproti stávajícímu stavu.
Navzdory této neuspokojivé situaci se dá říci, že primární péče jako celek během pandemie splnila svou roli na výbornou. Kdyby se totiž pacienti nedostali ke svým lékům a jejich potřeby by nebyly uspokojeny v primární péči, vzali by útokem nemocnice, které by pod jejich náporem zkolabovaly, což se nestalo.
Poučení z pandemie pro primární péči
Význam primární péče, který spočívá hlavně v tom, že dokáže absorbovat obrovské množství kontaktů pacientů se zdravotním systémem a tím zabraňuje nadužívání drahé a kapacitně limitované specializované péče, tak pandemie pouze zvýraznila.
Praktičtí lékaři jsou pilířem zdravotního systému, a proto je nutné do rozvoje primární péče investovat. Do budoucna je nutná větší podpora jak rezidenčních míst pro lékaře nově vstupující do oboru, tak školitelů, aby se mladí praktici více dostali do regionů, ve kterých jsou nedostatky v dostupnosti či kvalitě primární péče. Žádoucí je sdílení zahraničních zkušeností, větší mezioborová spolupráce a v neposlední řadě i finanční bonifikace praxí, které se nadále rozvíjejí a rozšiřují spektrum poskytovaných služeb.
Poslední dva roky demaskovaly množství systémových rezerv, na které praktici poukazují už od roku 2017, kdy byl předložen návrh koncepce reformy primární péče. Nyní je pomalu na čase se k reformě opět vrátit a dotáhnout ji do konce. Bylo by chybou začít s vládními úsporami zrovna v oblasti primární péče, která by si naopak zasloužila podporu, a to nejen finanční. Je naopak s podivem, že z tzv. fondu obnovy, který bude disponovat miliardami z Evropské unie na rozvoj hospodářství po pandemii, zatím není pro primární péči alokována ani koruna. Na podzim 2022 nás pravděpodobně čeká nějaká další vlna COVID-19 a pro její lepší zvládnutí by bylo potřeba stihnout udělat systémové změny na mnoha úrovních.
(red)