Sovy, nebo skřivani? Kdo má větší riziko diabetu 2. typu?

Podle chronotypu, neboli cirkadiánní preference jít spát dříve nebo později v noci, můžeme lidi rozdělit na tzv. skřivany (ranní chronotyp) a sovy (večerní chronotyp). Zatímco skřivani ráno vstávají plni energie a hned po probuzení provádějí nejrůznější aktivity, sovy vstávají jen s velkými obtížemi a ožívají často až po setmění. Závěry práce, recentně publikované v Annals of Internal Medicine, ovšem naznačují, že být noční sovou přináší nezanedbatelná zdravotní rizika.

Analýza spánkových návyků zdravotníků v souvislosti s DM2

Večerní chronotyp je již delší dobu spojován s nezdravým životním stylem, obezitou a narušenou kontrolou glykemie. Přestože průřezové studie spojují večerní chronotyp s rizikem rozvoje diabetu, prospektivní výzkumy dosud chyběly.

Výzkumníci z Harvard Medical School a Brigham and Women’s Hospital proto analyzovali data z prospektivní studie Nurses’ Health Study II s cílem určit na základě spánkových návyků riziko rozvoje diabetu a pravděpodobnost nezdravého životního stylu u přibližně 64 000 žen středního věku (ve věku mezi 45 a 62 lety) bez diabetu, kardiovaskulárního a nádorového onemocnění v anamnéze, které se hlásily k večernímu nebo rannímu chronotypu (11 % žen ve studii uvedlo, že jsou noční sovy, 35 % sama sebe definovalo jako ranní ptáčata a u 54 % účastnic ani jedna kategorie jasně neodpovídala jejich cirkadiánnímu vzoru). Sledování sester v rámci studie Nurses’ Health Study II probíhalo od roku 2009 do roku 2017 a během 469 120 osoboroků sledování bylo zdokumentováno celkem 1 925 případů nově diagnostikovaného diabetu.

Která spánková preference je rizikovější?

Ženy, které preferovaly pozdní usínání a vstávání (sovy), měly o 72 % vyšší riziko rozvoje diabetu 2. typu (HR = 1,72; CI 1,50–1,98) a o 54 % vyšší pravděpodobnost nezdravého životního stylu ve srovnání s účastnicemi, které měly tendenci usínat a probouzet se dříve (skřivani). Po další úpravě na hlavní faktory životního stylu (stravu, konzumaci alkoholu, index tělesné hmotnosti – BMI, fyzickou aktivitu, kouření a délku spánku) se riziko diabetu 2. typu u žen s večerním chronotypem poněkud snížilo, ovšem stále zůstalo zvýšené o 19 % v porovnání s ranními ptáčaty.

V analýze podskupin byla tato asociace silnější u žen, které buď neměly žádné noční směny během předchozích 2 let, nebo pracovaly na noční směny méně než 10 let ve své kariéře. U sester, které aktuálně pracovaly ve směnném provozu, studie žádnou souvislost mezi večerním chronotypem a rizikem diabetu nezjistila.

Předchozí studie (Huang T, Redline S, Diabetes Care 2019;42:1422–1429) zjistily, že kratší nebo nepravidelný spánek je spojen s vyšším rizikem rozvoje diabetu 2. typu. Jiné studie také zjistily, že osoby s večerním chronotypem mají větší pravděpodobnost, že se u nich vyskytují nezdravé stravovací návyky, mají nižší úroveň fyzické aktivity, kouří a pijí, než osoby považující se za skřivany.

Doporučení pro praxi

Lze tedy říci, že i po úpravě na faktory nezdravého životního stylu a další parametry byl večerní chronotyp spojen s vyšším rizikem rozvoje diabetu 2. typu ve srovnání s ranním chronotypem. Tato data mohou lékařům pomoci lépe individualizovat doporučení pracovních i nepracovních aktivit v rámci prevence diabetu u pacientů s jasnými cirkadiánními preferencemi. Zjištění naznačují, že i noční sovy mohou snížit riziko diabetu tím, že si osvojí zdravější stravu nebo budou více cvičit. Velká část rizik spojených s pozdním usínáním může také souviset s nesouladem mezi spánkovými preferencemi a společenskými zvyklostmi. Podle autorů studie například zařazení osob s večerním chronotypem na noční směny může zlepšit jejich metabolické zdraví a spánkové návyky.

Z výsledků prospektivní studie však nelze vyvozovat příčinnou souvislost mezi večerním chronotypem a rizikem diabetu. Zda je tento chronotyp markerem nezdravého životního stylu, nebo nezávislým prediktorem, musí potvrdit další výzkum. Vzhledem k důležitosti modifikace životního stylu v prevenci diabetu je takový výzkum velmi vítaný.

Jak moc dřívější diagnóza DM2 zkracuje dobu dožití?

Podceňovat nebo dlouhodobě ignorovat rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost rozvoje diabetu 2. typu se pacientům rozhodně nevyplatí. Nehrozí jim „pouze“ mikrovaskulární či makrovaskulární komplikace, ale riskují i předčasné úmrtí. A to tím více, čím dříve je diagnóza diabetu 2. typu stanovena. Podle studie, nedávno publikované v časopisu Lancet: Diabetes & Endocrinology, je každá dekáda, o kterou je diabetes 2. typu diagnostikován dříve, spojena s přibližně o 3–4 roky kratší očekávanou délkou života.

Autoři studie analyzovali zdravotní záznamy přes 1,5 milionu diabetiků z 19 států, kteří byli sledováni dohromady 23,1 milionu osoboroků. Průměrný věk uvedeného souboru činil 55 let, 46 % tvořili muži a 54 % ženy, průměrný věk při stanovení diagnózy pak byl 54,1 roku, respektive 64,9 roku, u jedinců s již léčeným, respektive nově diagnostikovaným, diabetem 2. typu. Během mediánu sledování 12,5 roku bylo zaznamenáno bezmála čtvrt milionu úmrtí, z toho 84 000 v důsledku kardiovaskulární příčin, 151 000 nekardiovaskulárních příčin (ve více než polovině případů šlo o nádorová onemocnění) a 11 000 z neznámých nebo špatně definovaných příčin.

Výsledky analýzy potvrdily silný lineární vztah mezi dřívějším věkem při stanovení diagnózy a vyšším rizikem mortality ze všech příčin – konkrétně dosáhly hodnoty HR 2,69 při diagnóze ve 30–39 letech, 2,26 ve 40–49 letech, 1,84 v 50–59 letech, 1,57 v 60–69 let a 1,39 ve věku 70 let a více. Při použití prediktivních modelů na základě mortalitních dat tak lze říci, že padesátiletý diabetik zemře ve srovnání se stejně starým nediabetikem v průměru o 6 let dříve, pokud u něj bylo toto onemocnění diagnostikováno právě v 50 letech. Pokud si však vyslechl diagnózu diabetu 2. typu již jako 40letý nebo 30letý, má riziko předčasného úmrtí mnohem vyšší – jeho očekávaná délka života se totiž zkrátí dokonce o 10, respektive 14 let. To s sebou nese naléhavou potřebu zavést intervence, které zabrání nebo oddálí nástup diabetu, a současně potřebu zintenzivnit léčbu rizikových faktorů u mladých dospělých diabetiků.

(red)