Z jaké léčby profitují pacienti s kardiorenálním syndromem?

Kardiorenální syndrom je téma, které spojuje jak kardiology, tak nefrology, neboť péče o tyto pacienty vyžaduje „multidisciplinární“ přístup obou specializací. Přitom vůbec nejde o marginální problém. Porucha funkce srdce a ledvin se vyskytují velmi často současně.

Kolem 70 % nemocných s chronickým srdečním selháním v klinické praxi má též poruchu renálních funkcí, která bývá asi u 30 % pacientů středně těžká až velmi těžká. Dá se tedy říci, že dysfunkce jednoho orgánu má vliv na fungování druhého a může vést k jeho dysfunkci. Podstatnější ovšem je, že vývoj kardiorenálního syndromu u nemocného výrazně zhoršuje prognózu (vzestup mortality, morbidity a opakovaných hospitalizací) v porovnání s jedinci, kteří mají „jen“ srdeční selhání nebo „jen“ renální selhání.

Které patofyziologické faktory se podílejí na rozvoji kardiální a renální insuficience a jak kardiorenální syndromy klasifikujeme? Které léčebné strategie dokážou současně pozitivně ovlivnit dysfunkci srdce i ledvin? V čem přesně jsou pro klinickou praxi významné výsledky klinických studií DAPA-HF a DAPA-CKD?

Poslechněte si komentáře kardiologa doc. MUDr. Josefa Kořínka, Ph.D., z II. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a nefrologa MUDr. Jana Vachka, MHA, z Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze.