Neurolog konzultuje s kardiologem léčbu siponimodem

Na co by se měl neurolog dotazovat kardiologa před zvažovaným podáním siponimodu a co by měl o tomto léku na roztroušenou sklerózou vědět kardiolog? Před kamerou diskutují doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., z I. interní kardioangiologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně a MUDr. Michal Dufek, Ph.D., z I. neurologické kliniky stejného zdravotnického zařízení, který hned v úvodu před objektivem kamery říká: „To je velmi příhodná otázka – v případě siponimodu jde o jedinou perorální léčbu pro nemocné s aktivní sekundárně progresivní roztroušenou sklerózou a prokázal se u něj efekt ve smyslu zpomalení progrese v této fázi nemoci – snižuje aktivitu onemocnění u pacientů v sekundární progresi a redukoval i celkovou míru atrofie mozkové tkáně, jakož i riziko zhoršení kognitivních funkcí. Efektivitu prokázal komplexně a společným cílem neurologa a kardiologa by mělo být poskytnout bezpečnou léčbu tímto léčivým přípravkem co největšímu počtu nemocných. Nicméně receptory S1P jsou přítomné i na myokardu, a tak siponimod může nepřímo ovlivnit i funkci srdce.“

V úvodu léčby siponimodem se mohou vyskytnout bradyarytmie a lékaři by si toho měli být vědomi a zachovat se dle toho. A přesně o tom (a mnohém jiném) oba odborníci ve videu podrobně hovoří.

Zkráceně: siponimod se doporučuje podávat jen pacientům bez kardiálního rizika. U osob s kardiologickou komorbiditou je nutné monitorování stavu po podání první dávky léku (po dobu šesti hodin). K tomu kardiolog J. Krejčí podotýká: „Musíme observovat nemocné s tepovou frekvencí pod 50 za minutu a dále pacienty v riziku vzniku atrioventrikulární blokády prvního nebo druhého stupně, dále osoby s infarktem myokardu nebo srdečním selháním v anamnéze a také pacienty s prodlouženým intervalem QTc na elektrokardiogramu.“ A dodejme s odkazem na SPC přípravku Mayzent, že i nemocné s nedostatečně korigovanou hypertenzí, lék totiž může vyvolat mírné zvýšení krevního tlaku.

J. Krejčí dále detailně vysvětluje pětidenní titraci terapeutické dávky a okolnosti správného dosažení udržovací dávky, spolu s varováním před zmíněnými kardiovaskulárními komplikacemi, které hrozí právě po prvním podání léku. Bradyarytmické příhody typicky nastupují 60 minut po podání siponimodu a největší zpomalení srdeční frekvence nastává zhruba za 3–4 hodiny. Při další titraci dávky směrem vzhůru může pokles tepové frekvence dále pokračovat a zpomalení může dosáhnout až 6 tepů za minutu. Poté (okolo 10. dne léčby) dochází – po nasycení receptorů na myokardu – u léčeného pacienta k normalizaci tepové frekvence.

J. Krejčí poté podrobně vysvětluje, které typy bradykardií se mohou u pacienta po siponimodu objevit a jak na ně reagovat u mladších i komplikovanějších či starších pacientů. A ukazuje také modelový EKG záznam s těmito poruchami. Zdůrazňuje však: „Všechny bradykardické poruchy zaznamenané v průběhu klinických studií byly přechodné, asymptomatické a obvykle vymizely do 24 hodin. Nevyžadovaly ani ukončení léčby. Terapie bradykardie se indikuje pouze v případě, že dojde k symptomatickému poklesu tepové frekvence.“

Každopádně siponimod je kontraindikován u pacientů, kteří mají v anamnéze symptomatickou bradykardii nebo synkopy, a také u osob s nekontrolovanou hypertenzí. A k této léčbě nejsou vhodní ani pacienti s těžkou neléčenou spánkovou apnoe. V následující části videa J. Krejčí uvádí i další kontraindikace – mimo jiné kardiovaskulární příhody v posledních šesti měsících (infarkt myokardu nebo nestabilní angina pectoris, cévní mozková příhoda či tranzitorní ischemická ataka) a podrobně rozebírá také léky (především antiarytmika a jiná bradykardizující léčiva), které v kombinaci se siponimodem mohou při terapii představovat problém či přímo ohrožení léčeného jedince, i případnou redukci jejich dávky, jež může být při takové komedikaci nutná.

Všechny podrobnosti ke kardiovaskulárním aspektům léčby siponimodem si vyslechněte ve videokomentáři.