Překvapující využití agonistů GLP-1. Uplatní se i v léčbě abúzu alkoholu?

Porucha užívání alkoholu (alcohol use disorder – AUD či závislost na alkoholu) je významným rizikovým faktorem pro rozvoj řady kardiometabolických onemocnění, mezi něž patří například kardiovaskulární onemocnění, alkoholická steatohepatitida či cirhóza jater, pankreatitida, ale i metabolický syndrom včetně diabetu. Nezanedbatelný je také negativní dopad zvýšené konzumace alkoholu na duševní zdraví, což se často projevuje poruchami spánku, úzkostnými stavy a depresemi, které dále komplikují zdravotní péči těchto osob. Na druhou stranu mnozí pacienti s uvedenými komorbiditami vykazují zároveň zvýšenou konzumaci alkoholu, což ztěžuje jejich léčbu a zvyšuje riziko vzniku dalších komplikací. V tomto kontextu by léčba, která by současně ovlivnila jak kardiometabolické komplikace, tak i návykové chování, mohla přinést zásadní zlepšení kvality života a zdraví těchto pacientů.

Jak mohou agonisté GLP-1 ovlivnit spotřebu alkoholu?

Výzkum posledních let naznačuje, že působení agonistů receptoru pro GLP-1 se netýká pouze regulace glykemie a příjmu potravy, ale zasahuje také do nervových drah, které jsou klíčové v regulaci motivace, odměny a závislostního chování. Tento možný efekt byl kromě předchozích preklinických výzkumů podpořen i výsledky klinické studie publikované v únorovém vydání časopisu JAMA Psychiatry, která hodnotila potenciál semaglutidu snížit konzumaci alkoholu a bažení po něm u dospělých s AUD.

Připomeňme, že GLP-1 sehrává klíčovou roli v regulaci příjmu potravy a energetické homeostázy. Po jídle je uvolňován v tenkém střevě a váže se na GLP-1 receptory lokalizované mimo jiné i v mozku, zejména v oblastech zapojených do systému kontroly chuti k jídlu a regulace touhy příjmu potravy. Podáním agonistů GLP-1 tak dochází nejen ke zpomalení vyprazdňování žaludku a podpoře pocitu sytosti, ale i k ovlivnění nervových drah řídících touhu po kalorickém příjmu či jiných odměnách, včetně alkoholu.

V preklinických experimentech se opakovaně potvrdilo, že stimulace GLP-1 receptorů může vést ke snížení dobrovolné konzumace alkoholu a k omezení cravingu (bažení). První menší prospektivní studie na pacientech s diabetem a obezitou, využívajících tyto léky, rovněž poukázaly na možnou redukci chuti na alkohol a omezení jeho konzumace. A právě na hodnocení tohoto účinku po podání semaglutidu se nově zaměřili také investigátoři z Univerzity v Severní Karolíně v USA pod vedením prof. Christiana Hendershota (Hendershot CS et al., JAMA Psychiatry. 2025 Feb 12:e244789).

Design a výsledky studie

Do randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studie bylo zařazeno 48 osob s poruchou užívání alkoholu, které však aktivně nevyhledávaly léčbu. Jejich průměrný věk byl 39,9 roku a 71 % tvořily ženy. Účastníci byli náhodně rozděleni tak, aby užívali buď subkutánně podávaný semaglutid, nebo placebo po dobu devíti týdnů ambulantní terapie.

Vstupní kritéria pro účast zahrnovala nadměrnou konzumaci alkoholu, konkrétně více než 7 standardních nápojů týdně u žen a více než 14 standardních nápojů týdně u mužů, s minimálně dvěma těžkými epizodami pití v měsíci. Do studie byli zařazeni pouze ti, kdo nevyhledávali aktivní léčbu poruchy užívání alkoholu, což umožnilo studium účinků semaglutidu u lidí, kteří nechtěli v současnosti omezit své pití, a tedy umožnilo posoudit dopady medikace na motivaci a chování spojené s alkoholem v přirozeném prostředí.

V prvním měsíci léčby činila týdenní dávka semaglutidu 0,25 mg, na další čtyři týdny byla navýšena na 0,5 mg týdně a v posledním týdnu se dávka mohla dále zvýšit na 1,0 mg, pokud to dovoloval klinický stav a tolerance pacienta. Účastníci zaznamenávali, kolik alkoholu během této doby vypili, a také absolvovali laboratorní sezení na začátku a na konci studie, během nichž mohli několik hodin volně konzumovat alkoholické nápoje. Součástí hodnocení účinnosti byly i dotazníky k zachycení změn v míře bažení po alkoholu.

Hlavní výsledky studie ukázaly, že semaglutid měl pozitivní vliv na spotřebu alkoholu, přičemž došlo k významnému snížení množství alkoholu konzumovaného účastníky během laboratorního testu na závěr studie, kdy měli možnost volně konzumovat alkohol. Účastníci, kteří užívali semaglutid, konzumovali v laboratorním prostředí signifikantně méně alkoholu než ti, kteří užívali placebo (p = 0,01). Tento efekt byl spojen s nižšími hodnotami maximální koncentrace alkoholu v dechu, což naznačuje snížený stupeň intoxikace (p = 0,03).

V průběhu běžného týdne, kdy účastníci konzumovali alkohol, došlo v semaglutidové skupině k významné redukci množství vypitého alkoholu, i když nebyl pozorován rozdíl v počtu dnů, kdy účastníci alkohol konzumovali. To naznačuje, že semaglutid může ovlivnit samotnou intenzitu pití, nikoliv však nutně frekvenci jeho konzumace (p = 0,04). Dále byla pozorována statisticky významná redukce bažení po alkoholu u účastníků, kteří užívali semaglutid (p = 0,01), což naznačuje, že tento lék může mít účinky na regulaci impulzivního chování souvisejícího s touhou po alkoholu. Zajímavým vedlejším nálezem bylo, že semaglutid vedl i k redukci spotřeby cigaret u účastníků, kteří byli kuřáci, což otevírá nové možnosti pro využití GLP-1RA i v terapii závislosti na nikotinu.

Zasáhne semaglutid do léčby abúzu alkoholu?

Z klinického pohledu lze účinky semaglutidu, demonstrované v uvedené studii, považovat za potenciální průlom v léčbě poruchy užívání alkoholu, neboť jeho schopnost redukovat intenzitu pití alkoholu a míru bažení po něm naznačuje, že by mohl vyhovovat i pacientům, kteří nevyhledávají tradiční terapeutické intervence. Význam této práce tkví také v tom, že jde o první randomizovanou, placebem kontrolovanou studii prokazující kauzální vliv semaglutidu na omezení pití alkoholu, který jde nad rámec předchozích observačních zjištění.

Pokud se tato zjištění potvrdí v dalších, rozsáhlejších studiích, mohl by semaglutid představovat novou terapeutickou možnost pro pacienty s diabetem 2. typu a AUD. Tento přístup by mohl být výhodný zejména u nemocných, kteří mají problém s nadměrným pitím, ale zároveň trpí kardiometabolickými komorbiditami, jako je obezita, diabetes a kardiovaskulární onemocnění. Dále lze očekávat, že léčba agonistou GLP-1 bude mít nejen pozitivní účinky na kardiometabolické zdraví, ale může přispět i k ochraně jater a ledvin, což je u osob s nadměrnou konzumací klíčové. S ohledem na široké systémové působení semaglutidu by tak mohlo jeho podání pozitivně ovlivnit jak samotnou závislost na alkoholu, tak i její negativní dopady na celkový metabolický a kardiovaskulární status pacienta.

Výsledky jsou nadějné, ale…

Nutno dodat, že na slibné výsledky uvedené studie je zatím třeba pohlížet s jistou obezřetností, neboť byly získány od poměrně malého počtu účastníků v rámci relativně krátké doby sledování, ze které nelze činit definitivní závěry o dlouhodobé účinnosti semaglutidu při zvládání poruchy užívání alkoholu, stejně jako o případných rizicích po jeho vysazení. Také se neví, do jaké míry by bylo možné navýšit dávku nad hodnoty používané standardně v léčbě diabetu, ani jaký by tento postup mohl mít bezpečnostní profil u pacientů s AUD.

Pro potvrzení terapeutického potenciálu semaglutidu v léčbě závislosti na alkoholu bude třeba realizovat rozsáhlejší a dlouhodobé studie, které by lépe zohlednily heterogenitu pacientské populace, podrobněji zmapovaly vliv vyšších dávek a sledovaly přetrvávání účinku po ukončení farmakoterapie.

Nelze opomíjet ani další faktory, které by mohly bránit širšímu uplatnění semaglutidu v této indikaci. Nezanedbatelnou překážkou mohou být pro řadu nemocných finanční náklady jeho podání a stejně tak může být problematická dostupnost semaglutidu, která bývá vlivem rostoucí poptávky po GLP-1 agonistech v souvislosti s léčbou obezity značně kolísavá.

Náklady spojené se závislostí na alkoholu

Pro kontext dodejme, že léčba závislosti na alkoholu již dnes představuje nezanedbatelnou část nákladů zdravotních pojišťoven. Jen VZP na ni v roce 2023 vydala téměř miliardu korun, přičemž tyto výdaje tvořily bezmála dvě třetiny všech nákladů na léčbu závislostí. Vysoké náklady plátci vynakládají i na léčbu komplikací spojených s alkoholismem.

Podle dat z roku 2024 rizikově konzumuje alkohol 15–18 % české populace (odhadem 1,3–1,6 milionu osob), přičemž denní konzumace alkoholu po poklesu sledovaném v době pandemie COVID-19 opět mírně vzrostla. V souvislosti s pitím alkoholu ročně zemře 6 000 až 7 000 osob, což představuje 6 % celkové úmrtnosti v České republice. Největší podíl celkového počtu úmrtí na alkoholismus je patrný ve starších věkových skupinách, nejvyšší relativní zátěž alkoholem je však ve věkové skupině 35–44 let (26 % celkové úmrtnosti u mužů a 17 % u žen). Aktuální odhady společenských nákladů spojených s pitím alkoholu dosahují 50–57 miliard korun ročně, tedy 0,7–1,2 % HDP.

(red)