Záleží na době aplikace iGlarLixi? Ne tak úplně, ale…

Přínos fixní kombinace iGlarLixi byl již dříve prokázán v několika velkých randomizovaných kontrolovaných studiích u jedinců s diabetem 2. typu, nedostatečně kontrolovaným perorálními antidiabetiky (PAD), popřípadě bazálním inzulinem. Podle SPC by měl být iGlarLixi injikován jednou denně během jedné hodiny před jídlem, které bylo zvoleno jako nejvhodnější (nejlépe každý den před stejným jídlem). Není však známo, zda načasování aplikace iGlarLixi ovlivňuje glykemickou kontrolu a bezpečnost, protože důkazy z klinických studií jsou založeny hlavně na podávání před snídaní. Z toho důvodu se mezinárodní výzkumný tým pod vedením prof. MUDr. Martina Haluzíka, DrSc., přednosty Centra diabetologie IKEM v Praze, rozhodl vyhodnotit efektivitu a bezpečnost iGlarLixi v klinické praxi v závislosti na době jeho podání.

Studie hodnotila chování v běžné praxi

Pro souhrnnou analýzu, jež byla součástí komplexního projektu REALI, zahrnujícího údaje z několika multicentrických klinických hodnocení odrážejících běžnou praxi v různých evropských zemích, byla využita data ze dvou prospektivních observačních studií. Do nich bylo zařazeno 1 303 účastníků se špatně kompenzovaným diabetem 2. typu (definovaným jako HbA_1c ≥ 7,5 %, respektive ≥ 58,5 mmol/mol), kteří zahájili léčbu iGlarLixi po dobu 24 týdnů. Pro účely analýzy byli diabetici rozděleni do čtyř skupin na základě denního načasování aplikace iGlarLixi – to znamená před snídaní (n = 436, tj. 33,5 %), před obědem (n = 262, tj. 20,1 %), nebo před večeří (n = 399, tj. 30,6 %). Čtvrtá skupina mohla během studie měnit dobu aplikace (n = 206, tj. 15,8 %). Zaznamenávány byly nejen informace o načasování injekce, ale také o dávce iGlarLixi, použitém peru a konkomitantním užívání jiných léků snižujících koncentraci glukózy v krvi. Primárním cílem byla změna HbA_1c od výchozí hodnoty do 24. týdne. Sekundární cílové parametry zahrnovaly mimo jiné změnu HbA_1c do 12. týdne, podíl účastníků dosahujících HbA_1c < 7, respektive 7,5, respektive 8 % ve 24. týdnu, výskyt hypoglykemických příhod (symptomatických a závažných), gastrointestinálních nežádoucích účinků nebo změnu tělesné hmotnosti.

Účinek bez ohledu na denní dobu podávání

Mezi jednotlivými posuzovanými skupinami nebyly pozorovány žádné významné rozdíly ve výchozích charakteristikách pacientů – průměrný věk činil 61 let, průměrná hodnota BMI 32,2 kg/m² a medián trvání diabetu 9 let. Necelá polovina diabetiků již dříve dostávala bazální inzulin (medián 2,5 roku) a více než polovina pouze jedno PAD. S výjimkou metforminu, jehož podávání zůstalo během studijního období stabilní (indikován u 98 % pacientů), došlo k redukci užívání všech ostatních PAD.

Z výsledků vyplynulo, že v celém souboru vedla léčba iGlarLixi k průměrné změně HbA_1c (vyjádřené metodou nejmenších čtverců) o –1,43 % po 24 týdnech, přičemž pokles byl významný ve všech sledovaných skupinách. Numericky největšího snížení však bylo dosaženo v rameni s aplikací iGlarLixi před snídaní (o 1,57 %) ve srovnání s aplikací před obědem (o 1,27 %; p = 0,002), před večeří (o 1,42 %; p = 0,08) nebo skupinou, která  dobu aplikace v průběhu studie měnila (o 1,33 %; p = 0,002). Injekce iGlarLixi před snídaní byla zároveň asociována s tím, že numericky větší podíl účastníků dosáhl ve 24. týdnu HbA_1c < 7 % (33,7 versus 19 % před obědem, respektive 25,6 % před večeří, respektive 23,2 % se změnou doby aplikace). Co se týká bezpečnosti, ve všech skupinách byla terapie iGlarLixi dobře tolerována, s nízkou mírou incidence gastrointestinálních nežádoucích účinků a hypoglykemických příhod. Tělesná hmotnost poklesla v průměru o 1,8 kg (v jednotlivých ramenech o 1,3–2,3 kg).

Flexibilní načasování aplikace může zlepšit adherenci

Data ze souhrnné analýzy podle autorů podporují možnost flexibilního načasování injekce iGlarLixi, což může být přínosem jak pro diabetiky, tak pro poskytovatele zdravotní péče. Flexibilita v podávání této fixní kombinace může například zlepšit adherenci pacientů s ohledem na jejich životní styl nebo zjednodušit terapii zejména u populací jedinců s dlouhým trváním diabetu či s jinými komorbiditami. Příznivý bezpečnostní profil iGlarLixi, pozorovaný ve všech ramenech, se pak odráží v poklesu tělesné hmotnosti, nepřítomnosti závažných nežádoucích účinků a ve výskytu jen velmi malého počtu komplikací vedoucích k přerušení léčby, což může dále zvýšit adherenci.

Autoři taktéž uvádějí, že ačkoli jejich celková zjištění potvrzují účinnost iGlarLixi nezávisle na denní době podávání, ranní injekce byla spojena se statisticky významně větším poklesem HbA_1c oproti aplikaci před obědem nebo se změněným načasováním, nikoli však ve srovnání s večerní aplikací. Zdá se proto, že podávání iGlarLixi před snídaní může být výhodnější, přičemž je třeba brát v potaz, že nejdůležitějšími faktory při výběru načasování injekce zůstávají životní styl diabetiků a jejich typické hlavní/největší jídlo. Pro ranní aplikaci taktéž hovoří fakt, že postprandiální hladiny glukózy v plazmě (PPG) jsou u většiny jedinců zpravidla nejvyšší po snídani – lze tudíž předpokládat, že iGlarLixi může pokrýt zvýšení PPG po dvou jídlech (po snídani a po obědě), pokud interval mezi nimi bude kratší než 4–5 hodin. Takový benefit naopak nemusí být patrný při večerní injekci, neboť časový interval mezi večeří a snídaní bývá mnohem delší.

(red)