UEGW 2017: Nová data týkající se biologické léčby – další důvod ke spokojenosti pacientů i lékařů

Na co se lékařů nejčastěji ptají pacienti trpící Crohnovou chorobou (CD) a ulcerózní kolitidou (UC) při diskusi o biologické terapii? „Po celém světě jsou to poměrně stejné otázky: Umí ty nové biologické léky zařídit remisi? Jak rychle se podaří ztlumit mé příznaky? A jak dlouho může taková remise trvat? A jsou biologika bezpečná?“, ujišťuje v úvodu svého příspěvku R. Panaccione přítomné odborníky.

Rychlá a dlouhá remise!

Byť každý hovoří „trochu jiným“ jazykem, mají lékaři i pacienti s nespecifickými střevními záněty (IBD) velmi podobný zájem – navodit časnou remisi („chci rychlou úlevu od potíží“), zachovat klinickou a endoskopickou (a pokud možno i histologickou) remisi („potřebuji dlouhodobé tlumení příznaků“), zajistit prevenci komplikací („jen ne hospitalizaci nebo operaci“) a nízké riziko nežádoucích příhod („pokud možno žádné vedlejší příznaky léků“). „Pacienti si tedy přejí léčbu s rychlým nástupem účinku a dlouhodobou efektivitou a současně s příznivým bezpečnostním profilem. Což není nic jiného než to, co od nových léčiv vyžadují gastroenterologové – rychlé a trvalé navození remise s příznivým poměrem riziko-benefit“, shrnuje R. Panaccione.

Nové biologické léky rozhodně do léčby IBD přinesly revoluci. I anti-TNF přípravky se systémovými efekty vykazují vysokou efektivitu a poměrně uspokojivou bezpečnost terapie, byť je třeba mít se stále na pozoru před závažnými infekcemi vyvolávanými jejich imunosupresivním působením (ECCO statement 5K – Gomollón F, Dignass A, et al., J Crohns Colitis, 2017).

Selektivita a data 2017

Potentní a dlouhodobé léčebné efekty i nízký výskyt nežádoucích účinků mají díky vysoké selektivitě vůči střevu některé látky s odlišným mechanismem působení. Vedolizumab účinkuje s vysokou selektivitou na buňky v GIT (jako jediný registrovaný lék selektivně blokuje vazbu integrinu α₄β₇ na molekulu MAdCAM1, která je přítomna pouze v trávicím traktu) a má tak ještě příznivější profil rizika léčby vůči benefitu terapie (Bravatà I, et al., Curr Opin Pharmacol, 2015).

Že je nástup jeho účinku rychlý, ukazují data z post-hoc analýzy studie GEMINI, prezentovaná na UEGW 2017 v abstraktu OP097 (Feagan B, et al.) – oproti placebu vykazuje vedolizumab lepší výsledky pro subskóre změny rektálního krvácení u doposud neléčených pacientů anti-TNF léky (49,2 % subjektů vs. 26,3 % po 6 týdnech) i u celkové ITT populace (45,3 % subjektů vs. 28,9 % po 6 týdnech) a podobně i pro subskóre změny počtu stolic po 6 týdnech (53,1 % u subjektů doposud neléčených anti-TNF léky vs. 21,1 % u placebové skupiny) i u celkové ITT populace (46,3 % subjektů vs. 30,9 % po 6 týdnech).

Rychlý a setrvalý účinek u vedolizumabu deklarují také údaje, která prezentovali Stallmach A, et al., ECCO 2017: DOP026 – oproti pacientům z placebové skupiny byly u respondérů na vedolizumab (hodnoceno po 6 týdnech léčby) prokázány lepší parametry klinické remise již ve 2. týdnu terapie. A co se slizničního hojení týká, vykázal vedolizumab během šestitýdenní indukční fáze i po 52 týdnech terapie (u respondérů ze 6. týdne) oproti placebu výrazně lepší výsledky (Mayo subskóre ≤ 1), a to u pacientů bez dosavadní anti-TNF léčby i u těch, u nichž anti-TNF léčba selhala (upraveno dle Feagan BG, et al., Clin Gastroenterol Hepatol, 2017).

Jedná-li se o dlouhodobé přetrvávání klinické remise, jsou již k dispozici pětiletá data ukazující, že u všech respondérů ze studie GEMINI 1 a GEMINI LTS doposud neléčených biologiky přetrvával plný účinek i po 248 týdnech léčby vedolizumabem (Loftus EV Jr., et al., J Crohns Colitis, 2017; Loftus EV Jr., et al., ECCO 2017: Poster P209), a to i u nemocných neléčených steroidy, což u vedolizumabu předznamenává využitelný, steroidy-šetřící efekt (Loftus EV Jr., et al., DDW 2017: Poster Su1934).

Jsou k dispozici již i pětiletá real-world data z US VICTORY CONSORIUM pro slizniční hojení od pacientů s UC léčených vedolizumabem, která ukazují, že až 53 % nemocných (n = 180) dosáhlo po 12 měsících léčby vedolizumabem endoskopicky prokázaného zhojení sliznice s Mayo subskóre 0 a celých 73 % s Mayo subskóre 0 či 1 (Dulai PS, et al., ECCO 2017: Abstract DOP023), ovšem i to, že počet iniciálně použitých jiných anti-TNF léčiv snižuje stupeň slizničního hojení dosaženého po podávání vedolizumabu (Kochlar G, et al., AIBD 2016: Abstract PD-002).

„I příznivý bezpečnostní profil vedolizumabu již byl prověřen údaji o dlouhodobé expozici této monoklonální protilátce, a sice daty sloučenými ze 6 klinických studií a získanými z tabulky 4 autorů (Colombel JF, et al. z publikace v titulu Gut 2017), která vypovídají o tom, že nebyly zaznamenány žádné případy progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) a že incidence infekcí adjustované na dobu expozice byla ve skupině s vedolizumabemu nižší než v placebové větvi, a také o tom, že v rámci analýzy pětiletých dat o bezpečnosti, zahrnující 4 811 paciento-roků, nebyl zaznamenán žádný nárůst incidence nežádoucích příhod,“ vyjmenovává R. Panaccione.

Široce koncipovaná metaanalýza dat o bezpečnosti z reálného světa, pocházejících ze 33 studií s celkem 2 867 subjekty (s CD i UC) léčenými vedolizumabem ukazuje, že profil nežádoucích účinků je příznivý, i co se týká infekcí (pooled rate 10 %) a závažných infekcí (pooled rate 7 %) (Schreiber S, et al., UEGW 2017: Abstract P196).

Optimalizováno pro pacienty i lékaře

Optimalizovaným použitím biologické terapie je možné u pacientů s UC dosáhnout léčebného cíle – rychlé a dlouhodobé klinické i endoskopické remise. Oproti anti-TNF léčivům se systémovými efekty má vedolizumab výhodu selektivního účinku na střevo, což se u terapie IBD ukázalo jako výhodné pro další vylepšení poměru riziko-benefit. Zlepšení obrazu symptomů je dosahováno již po 2 týdnech terapie, klinická a endoskopická remise přetrvává dlouhodobě a pětiletá data z klinických studií i reálného světa vypovídají o příznivém bezpečnostním profilu. „Vedolizumab se díky svému selektivnímu účinku na střevo a příznivému profilu rizika i přínosů terapie ukazuje být vhodným lékem pro časnou i dlouhodobou léčbu pacientů s UC a dosažení jimi požadovaných léčebných cílů,“ zakončuje své vystoupení R. Panaccione.

(red)