Hyposmie – marker progrese roztroušené sklerózy?

Poruchy čichu jsou u neuroinflamatorních a neurodegenerativních onemocnění stále častěji předmětem zájmu. Nějaká forma takové dysfunkce byla v klinických studiích s roztroušenou sklerózou (MS) pozorována u 11–93 % pacientů. Dostupná data naznačují, že zhoršení čichu by mohlo být podceňovaným problémem, nicméně publikovaná literatura byla v tomto ohledu dosud poměrně nekonzistentní. To je dáno jednak různými metodami vyhodnocování v jednotlivých výzkumech, malými počty subjektů, ale také jejich velmi variabilními demografickými charakteristikami a různou anamnézou průběhu MS.

V časopise Journal of Clinical Medicine byly nedávno publikovány výsledky řecké studie, jejímž cílem bylo zjistit, zda by sledování poruch čichu mohlo sloužit jako marker onemocnění. Hledala se korelace mezi hyposmií a typem MS, stupněm disability (měřené podle EDSS – Expanded Disability Status Scale), trváním nemoci, kognitivními funkcemi a emočním stavem. Cílem též bylo posoudit kvalitu života spojenou s nosní průchodností a čichem. Analyzována byla prospektivně sbíraná data celkem od 171 subjektů – 115 osob s MS a 56 zdravých kontrol. Průměrný věk v experimentální skupině činil 38,7 roku. Věk a pohlaví kontrol byly dobře vyváženy. Většina pacientů měla relaps-remitentní formu (72,2 %), stejně pak byly zastoupeny formy primárně a sekundárně progresivní (obě 13,9 %). Průměrná doba trvání onemocnění činila 10 let a průměr EDSS dosahoval 3,7. Pacienti tedy trpěli středně závažnou nebo závažnou disabilitou, ale byli schopni chůze.

Třetina pacientů s roztroušenou sklerózou trpěla hyposmií

Čichové funkce se hodnotily jednak prostřednictvím samotného hlášení pacienty za pomoci několika dotazníků (hodnocení nosní obstrukce – NOSE, kvalita života související s nosními symptomy – SNOT-22, kvalita života spojená s čichem – QOD), pro objektivní vyšetření čichu se používaly tzv. „čichací tyčinky“. Jde o tři identicky vypadající tyčinky, z nichž každá je napuštěna vůní v různé koncentraci. Hodnotila se hranice vnímání pachu, tedy minimální koncentrace, při které ho subjekt cítí, odlišení jednotlivých pachů a identifikace pachů. Na základě výsledků jednotlivých komponent testu se stanovilo celkové skóre (threshold – discrimination – identification, TDI), jehož rozmezí nabývá hodnot od nuly do 48. Skóre rovné nebo vyšší než 30,75 znamená normální čichové funkce.

Necelá třetina pacientů s MS (30,8 %) měla skóre nižší než 30,75, tedy trpěla hyposmií. V porovnání s kontrolami měly osoby s MS významně nižší skóre v doméně rozlišování pachů a v celkovém skóre. Zjištěná míra hyposmie korelovala se závažností a trváním MS. Tyto výsledky však zásadně kontrastovaly s hodnocením samotných pacientů, kdy naprostá většina z nich tvrdila, že žádnou poruchu čichu nevnímá (93,9 %). Podobně pak dopadlo v obou skupinách hodnocení poruchy chuti a průchodnosti nosu. Více pacientů (96,6 %) v porovnání s kontrolami (80,4 %) uvedlo, že nemají žádné nebo pouze minimální problémy s nosní průchodností.

Analýzy ukázaly, že kvalita života související s čichem byla v obou skupinách srovnatelná, nicméně u osob s MS se zjistila významně horší kvalita života související s nosními příznaky. Tento rozdíl jde pravděpodobně na vrub únavě a poruchám spánku, jež jsou s horší průchodností nosu spojeny.

Významný rozdíl mezi subjektivním vnímáním a vyšetřením

Podle autorů byly tyto rozdíly mezi osobním vnímáním čichové schopnosti pacientů a výsledky exaktních testů popsány již dříve. Může jít o poměrně zásadní problém, protože porucha čichu může vést k deterioraci kognitivních funkcí, poruchám nálady a únavě, i když ji pacient subjektivně nevnímá. Tím vyšší důležitost by proto měla mít validovaná vyšetření, jako je právě zde využitý test s čichacími tyčinkami.

Výsledky zároveň ukázaly, že některá z měřítek poruch čichu korelovala s klinickými měřítky MS. Konkrétně horší schopnost rozlišování pachu a větší celkové zhoršení čichu korelovalo s vyšším skóre EDSS, a tedy horší disabilitou, a s delším trváním onemocnění.

Sledování čichové dysfunkce by mohlo být užitečným a snadno sledovatelným parametrem k monitorování pacientů s MS z hlediska přítomnosti zánětu a neurodegenerace. Podle autorů se čich u osob s MS mění s progresí nemoci, a proto by jeho hodnocení mohlo být dobrým markerem pro sledování vývoje choroby a odpovědi na léčbu. Zároveň ale dodávají, že pro budoucí validizaci tohoto přístupu bude potřeba v klinických studiích spolu s čichem sledovat vývoj lézí na magnetické rezonanci.

(red)