Léčebný efekt na atrofii mozku u pacientů s RS koreluje s účinkem na kognici

Pro léčbu roztroušené sklerózy (RS) je schváleno více léků modifikujících chorobu (DMDs) se středním až velmi silným účinkem na fokální zánětlivou aktivitu. Některé ze schválených DMDs mohou téměř potlačit výskyt nových lézí v mozku a zabránit recidivám onemocnění. Jejich schopnost oddálit akumulaci ireverzibilního postižení, a to i v raných stadiích onemocnění, je však omezená. Proto se hledají nové přístupy, jak ovlivnit neurodegenerativní procesy odpovědné za progresi postižení u RS.

Nedávné práce přitom prokázaly, že progrese postižení nezávislá na relapsu (PIRA – progression independent of relapse aktivity), definovaná jako setrvalý nárůst skóre EDSS bez přítomnosti aktivity onemocnění, je důležitým „hnacím motorem“ invalidity od raných stadií RS.

Cílem recentně publikované metaanalýzy (Sormani MP et al., Ann Neurol 2023; doi: 10.1002/ana.26751) bylo vyhodnotit, do jaké míry může léčebný účinek DMDs na zpomalení atrofie mozku a výskyt fokálních lézí vypovídat též o kognitivních výsledcích léčby RS, a tedy zda může být tento ukazatel v budoucích klinických studiích použit jako náhradní cíl pro hodnocení účinku DMDs na zachování kognice u pacientů s RS.

Autoři shromáždili všechny publikované randomizované klinické studie týkající se léčby RS, trvající alespoň 2 roky, které měly ve svých cílech aktivní léze na magnetické rezonanci (definované jako nové/zvětšující se léze T2), atrofii mozku (definovanou jako změna objemu mozku mezi 12. a 24. měsícem) a změnu kognitivního výkonu (hodnocenou testem PASAT – Paced Auditory Serial Addition Test). Lineární regresní analýza, vážená velikostí jednotlivých studií, porovnávala vztah mezi markery z magnetické rezonance (léze a atrofie), vyjádřenými mírou snížení relativního rizika, a mezi účinky léčby na kognici, kvantifikovanými jako standardizovaný průměrný rozdíl (tzv. Hedgesovo g) mezi výchozím a následným hodnocením.

Celkem bylo do metaanalýzy zahrnuto 14 studií s více než 8 800 pacienty s RS. Účinek léčby na zachování kognitivních funkcí v nich byl silně spojen s léčebným účinkem na atrofii mozku – koeficient determinace „R kvadrát“ (R²) 0,79 (p < 0,001). Naopak ale nekoreloval s léčebným účinkem na výskyt aktivních lézí na magnetické rezonanci (R² = 0,16; p = 0,14).

Uvedené výsledky podle autorů naznačují, že atrofie mozku, dobře zavedený marker odvozený ze zobrazení na magnetické rezonanci v klinických studiích s RS, může být použita jako primární cíl v klinických studiích s DMDs zaměřených na ovlivnění kognitivních poruch a neurodegenerace.

(red)