Recentně publikovaná studie: třetina mladších pacientů s roztroušenou sklerózou nedostává terapii modifikující chorobu

Možnosti léčby roztroušené sklerózy (MS) se v posledních letech významně rozšířily. V současnosti je k dispozici minimálně osmnáct přípravků řazených do skupiny léčby modifikující chorobu (DMT – disease-modifying therapy), která prokázala v klinických studiích schopnost pozměnit přirozený průběh MS. Vzhledem k tomu, že tyto léky dokážou zpomalit progresi choroby, předpokládá se jejich větší benefit u mladších nemocných s kratší historií MS než u starších pacientů, jejichž onemocnění je v pokročilejším stadiu. Podle recentně publikované studie přesto skoro třetina osob s MS mladších čtyřiceti let tuto léčbu nedostává.

Cílem publikované studie bylo zhodnotit vzorec předepisování DMT v reálné klinické praxi v závislosti na věku pacientů. Byla analyzována data ze dvou velkých amerických registrů nemocných s MS. Jedním z nich je registr vedený pod záštitou North American Research Committee on Multiple Sclerosis (NARCOMS) a tím druhým pak Multiple Sclerosis Surveillance Registry (MSSR). Registr NARCOMS obsahuje data celkové populace pacientů s MS, zatímco registr MSSR sbírá data válečných veteránů z USA, kterým byla diagnostikována MS.

Třetina mladých pacientů bez DMT

Byla hodnocena data přibližně 6 900 pacientů v registru NARCOMS a cca 1 700 nemocných vedených v MSSR. Celková četnost preskripce DMT v obou registrech byla podobná. V registru NARCOMS ji užívalo necelých 48 % nemocných a v MSSR pak cca 55 %. Data reflektující reálnou klinickou praxi ukázala sestupnou frekvenci preskripce DMT s narůstajícím věkem. Nicméně skoro třetina pacientů mladších 40 let byla navzdory přesvědčení, že časné zahájení DMT je v léčbě MS kritické, bez této terapie.

V obou datových souborech bylo podstatně více mladších pacientů užívajících DMT než těch starších. Konkrétně v registru NARCOMS mělo tuto terapii necelých 30 % nemocných ve věku 71–80 let, zatímco čtyřicátníci a mladší tvořili dvojnásobek (61,4 %). V registru MSSR pak stejné věkové skupiny byly léčeny DMT s četností 27,2 %, respektive 70,5 %.

Výsledky tedy ukazují, že podstatná část mladých pacientů s MS není léčena DMT, navzdory tomu, jaký prospěch z této léčby mohou mít a zároveň že významná populace starších nemocných naopak tuto terapii užívá navzdory nejistému benefitu a bezpečnostnímu profilu.

Dosavadní evidence nasvědčuje tomu, že zásluhou snížení aktivity imunitního systému v souvislosti s užíváním DMT se snižuje riziko relapsů choroby. Ty jsou častější právě v mladším věku. Pokračující DMT u starších nemocných může být důsledkem přesvědčení, že inaktivita choroby u starších pacientů je výsledkem léčby, i když jde ve skutečnosti o přirozený průběh onemocnění.

Bude potřeba dalších výzkumů zaměřujících se na účinky DMT u starších pacientů a na strategie, které povedou k tomu, že účinnou léčbu budou dostávat zejména mladší pacienti.

Dostupnost léčby je klíčová

Kromě již uvedeného analýzy zjistily, že ve veteránském registru MSSR dostávalo DMT cca 70 % nemocných ve věku 31–40 let, respektive 72,5 % ve věku 41–50 let. V datech získaných z registru NARCOMS byla ale četnost ve stejných věkových skupinách nižší – DMT dostávalo 61,5 % nemocných ve věkovém rozmezí 31–40 let, respektive 62,7 % ve věku 41–50. V ostatních věkových skupinách žádný významný rozdíl zaznamenán nebyl. Autoři výzkumu tento rozdíl, alespoň částečně, vysvětlují tím, že v registru MSSR jsou vedeni pouze váleční veteráni, kteří mají snadnější přístup ke zdravotní péči a lepší léčbě než ostatní populace. Uvádějí, že v rámci úhradového systému zdravotnické péče o veterány je cena DMT nižší než pro ostatní pacienty. To může být modelovým příkladem i pro ostatní zdravotnické systémy – pro zlepšení současné situace nedostatečné léčby DMT u mladších pacientů je hlavním cílem zvýšit dostupnost této terapie.

(red)