Spolehlivý prediktor časné progrese do sekundárně progresivní roztroušené sklerózy potvrzen

Na identifikaci prediktivních markerů progrese onemocnění a konverze pacientů s klinicky izolovaným syndromem do sekundárně progresivní roztroušené sklerózy bylo zaměřeno několik klinických hodnocení. Jedním ze zkoumaných prediktorů byla zátěž T2 lézemi v mozku, nicméně chyběla longitudinální sledování, která by objasnila, zda existuje souvislost mezi množstvím T2 lézí v oblasti krční míchy a rizikem progrese do sekundárně progresivního stadia choroby. Kongres ECTRIMS 2021 přinesl v této věci jasná data.

9. prosinec 2021

Klinicky izolovaný syndrom (CIS), neurologická epizoda podmíněná demyelinizací trvající minimálně 24 hodin, je často první klinickou manifestací roztroušené sklerózy (MS). K diagnostice a monitoringu progrese CIS do MS se rutinně používá zobrazování magnetickou rezonancí (MR), které je schopno ukázat zánětlivá ložiska a léze v centrálním nervovém systému (CNS).

Krční mícha ukáže

Souvislost mezi větším množstvím lézí v krční míše a vyšším rizikem progrese do sekundárně progresivní roztroušené sklerózy (SPMS) byla publikována již dříve (Brownlee WJ et al., Brain 2019), avšak chyběla longitudinální data. V rámci kongresu ECTRIMS 2021 byly prezentovány výsledky analýzy, které ukázaly souvislost mezi přítomností a počtem T2 lézí v krční míše v době diagnózy CIS a rizikem progrese do SPMS.

V této retrospektivní studii byla prospektivně shromážděna data od pacientů s CIS a minimálně osmiletým sledováním v šesti centrech ve Španělsku. Bylo vybráno celkem 242 vhodných osob, z nichž 172 (71,1 %) byly ženy. Průměrná doba sledování činila 12,7 roku (SD 2,6) a průměrný věk dosahoval 32,3 roku (SD 9,1). 205 nemocných (85,6 %) bylo léčeno, přičemž 84 (41,8 %) zahájilo terapii v době diagnózy CIS a 120 pacientů (58,2 %) po druhém relapsu choroby. Mezi pacienty, kteří přešli do stadia SPMS a těmi s CIS nebo relaps-remitentní MS nebyl pozorován žádný významný rozdíl ve smyslu demografických charakteristik či trvání choroby. V obou skupinách byl podobný podíl nemocných, kteří byli v rámci CIS léčeni.

Všichni pacienti podstoupili v době diagnózy MR mozku a míchy a byli léčeni podle platných doporučených postupů. Kontroly probíhaly každé tři až šest měsíců, nebo pokud došlo k relapsu choroby. Výsledky zobrazení MR hodnotili dva nezávislí neurologové a jeden neuroradiolog.

Myelitida vs. optická neuritida

Většina pacientů (92,6 %) prodělala druhý relaps, čímž splnila kritéria pro klinicky definovanou MS, a 36 (14,9 %) z nich nakonec progredovalo do SPMS. V době diagnózy CIS byla mezi pacienty konvertujícími nakonec do SPMS častější myelitida (48,4 % vs. 37,9 %), zatímco u těch, kteří do stadia SPMS neprogredovali, byla s větší frekvencí pozorována optická neuritida (19,7 % vs. 6,5 %).

Při analýze potenciálních prediktorů bylo zjištěno, že s časnou progresí do SPMS byl statisticky významně spojen počet T2 lézí v mozku a míše, stejně jako přítomnost oligoklonálních pruhů v likvoru, které indikují probíhající zánět v CNS. Nicméně po zohlednění dalších matoucích faktorů, jako je věk, pohlaví a zahájení terapie v době diagnózy CIS, zůstal jediným silným nezávislým prediktorem progrese do SPMS nález lézí v krční míše. Zajímavým zjištěním bylo, že mozkové léze tak silným a spolehlivým prediktorem progrese choroby nebyly.

Více než dvojnásobné riziko časné progrese

Pacienti s nálezem v krční míše v době diagnózy CIS měli více než dvojnásobné riziko časné progrese do SPMS v porovnání s nemocnými bez takových lézí (OR 2,2; 95% CI, 1,06–4,97). Jak uvedla autorka tohoto sdělení, prezentované výsledky by měly být základem pro další výzkumy, které objasní mechanismus, jímž míšní léze spouštějí neurodegenerativní proces provázející sekundárně progresivní MS.

V současné době se má za to, že míšní léze indukují atrofii kortikospinálního traktu, zodpovědného za přenos nervových signálů podmiňujících pohyb, nebo chronické zánětlivé procesy.

Prezentované výsledky ukazují, že na základě nálezu MR krční míchy lze spolehlivě identifikovat pacienty s vyšším rizikem progrese a přizpůsobit tomu volbu vhodné, vysoce efektivní léčby již v době nástupu choroby. Takový přístup by pak mohl zabránit budoucí progresi disability.

Redakčně zpracováno ze sdělení „Cervical spinal cord T2 lesions independently predict early conversion to secondary progressive multiple sclerosis: a longitudinal 10-year study“, které v rámci digitálního 37. kongresu ECTRIMS v říjnu 2021 prezentovala:
Dr. Laura Lacruz Ballester, PhD
Neurología, Hospital Francesc De Borja, Valencia, Španělsko

Reklamní sdělení