Výsledky 2. linie, o jakých se dlouho nesnilo ani v linii první

Proteazomy hrají důležitou roli v buněčných funkcích a dělení. Rozkládají proteiny, které jsou poškozené a dále již nepoužitelné. Inhibitory proteazomu jsou převážně krátké peptidy, které se vážou na katalytická místa proteazomu a v myelomových buňkách mohou v konečném důsledku způsobit jejich buněčnou smrt, ale také vést k překonání rezistence vůči chemoterapii a k senzitizaci na další léčbu.

Proteazomovým inhibitorem druhé generace s doposud nejlepšími výsledky z klinických studií je karfilzomib. Svou přednášku na satelitním sympoziu v průběhu XV. národního wokshopu mnohočetný myelom v Mikulově mu věnoval i prof. Roman Hájek, přednosta Kliniky hematoonkologie LF OU a FN Ostrava.

Ve studii ASPIRE byla porovnávána účinnost a bezpečnost podávání karfilzomibu v kombinaci s lenalidomidem a dexamethazonem (režim KRd) oproti lenalidomidu s dexamethazonem samotným (režim Rd).

Vysoká účinnost byla dosažena v počtu kompletních remisí. Odpovědi ≥ CR dosáhl téměř každý třetí pacient (32 %) s trojkombinací KRd. „I míra dosažení velmi dobré parciální remise VGPR 69,9 % a celkové léčebné odpovědi ORR 87,1 % jsou čísla, o kterých se nám ještě nedávno nesnilo ani u nově léčených pacientů, natož u pacientů v relapsu onemocnění,” zdůraznil R. Hájek. Medián délky odpovědi byl 28,6 měsíce s režimem KRd oproti 21,2 měsíce ve skupině s Rd.

Léčba kombinací KRd oproti Rd tedy poskytuje vyšší míru léčebných odpovědí, vyšší míru dosažení kompletní a lepší odpovědi, a to v kratším čase. Kompletní a lepší odpovědi dosahovali ve studii pacienti i po ukončení 9. cyklu a dále.

R. Hájek zdůraznil, co je podstatné pro pochopení přínosu nových léků v léčbě mnohočetného myelomu obecně: „Nemocným, kteří dosáhnou alespoň VGPR, se daří dlouhodobě relativně dobře i v relapsu – a jistě je pro ně možno najít v budoucnu další lék, k němuž budou senzitivní a dosáhnou i v remisi odpovědi.“

Aktualizovaná data ze studie…

Vyšší stupně dosažených léčebných odpovědí pozitivně korelují s prodloužením doby bez progrese onemocnění (PFS) i celkového přežití (OS). Ze studie ASPIRE jsou již k dispozici i aktualizované výsledky po 37,8 měsících (KRd), resp. 37 měsících (Rd) sledování. Medián doby PFS, která byly primárním cílem studie ASPIR, činí 26,1 vs. 16,6 měsíce ve prospěch režimu KRd, HR 0,67, p < 0,0001. To znamená statisticky významné snížení rizika o třetinu a prodloužení doby PFS o 9,5 měsíce.

Přidání karfilzomibu k Rd vedlo ke klinicky významnému prodloužení doby PFS i u nemocných s časným relapsem během předchozí terapie, a to o téměř 1 rok (medián 24,1 vs. 12,5 měsíce).

Výsledky jsou konzistentní napříč různými skupinami pacientů bez ohledu na věk, počet předchozích linií léčby či cytogenetické riziko. „Kdyby se měla vytipovat skupina, která měla z kombinace s karfilzomibem největší přínos, pak by to byli pravděpodobně pacienti mladší 70 let s režimem KRd v druhé linii léčby,“ poznamenal R. Hájek.

Rovněž předběžné hodnocení ovlivnění doby celkového přežití OS favorizuje léčbu KRd oproti Rd. Medián následného sledování činí zatím 32,3 měsíce a riziko úmrtí bylo sníženo o 21 %, a to statisticky významně, byť mediánu OS zatím nebylo ani v jednom rameni (počet úmrtí 36,1 % vs. 40,9 %, HR 0,79, p = 0,04). Pokud studie ASPIRE v budoucnu ještě vydá ještě nějaká zásadní nová data, budou se nepochybně týkat právě doby celkového přežití.

Čím se karfilzomib liší od ostatních inhibitorů proteazomu, je jeho příznivější bezpečnostní profil. Jak zdůraznil R. Hájek, téměř nezpůsobuje periferní neuropatii a standardně zvládnutelná je i jeho specifická kardiální toxicita – zejména pokud se na její riziko v praxi bude myslet dostatečně včas a pokud bude u nemocných dobře léčena např. hypertenze.

Jistým omezením karfilzomibu v klinické praxi je jeho podávání dva dny v týdnu – zejména pro pacienty s mnohočetným myelomem, kteří jsou zaměstnaní. Proto probíhá studie, která ověří možnost podávat karfilzomib jen jednou týdně.

… v zrcadle českého registru

R. Hájek prezentoval i data z malého vzorku tuzemských pacientů léčených režimem KRd ve studii. Z celkového počtu 51 jich podmínky pro analýzu splnilo 43. Převážně se jednalo o nemocné, kteří léčbu dostávali po 1. a 2. relapsu, jen 11 % ve 3. relapsu.

Výsledky dosažené v tuzemských podmínkách jsou plně srovnatelné s daty ze studie ASPIRE, v něčem ji dokonce předstihují – mj. v míře dosažení kompletních remisí (39,5 %) i v době PFS (medián 31,6 měsíce). Pokud jde o dobu OS, její medián zatím dosahuje 45,4 měsíce.

(red)