Proč pacienti přistupují k alternativní medicíně?

Po zadání sousloví „alternativní léčba“ do internetového vyhledavače se objeví zhruba tři milióny odkazů – od možností potenciálně účinných až po jednoznačně iracionální nesmysly. K těm poměrně častým a velmi nebezpečným patří například Breussova dieta, tedy 42 dnů konzumace pouze ovocných či zeleninových šťáv. To je v případě onkologicky nemocných – z nichž je na tom z hlediska nutrice špatně 40 % již v době stanovení diagnózy a dalších 80–90 % v průběhu protinádorové terapie – fatální. Obdobné je to s urinoterapií, intravenózní aplikací amygdalinu (výtažku z mandlových jader) nebo s léčbou oxidem chloričitým, látkou užívanou například k čištění bazénů.

Přesto však pacienti uvedené metody vyhledávají, utrácejí za ně nemalé peníze a odmítají vidět, že z pohledu vědecké medicíny jsou zcela bez jakéhokoli efektu. Co tito lidé hledají? Nepochybně sami aktivně vyhledávají jiné postupy, snaží si zachovat kompetence a chtějí být aktivně zapojeni do procesu uzdravování. U lékařů, kteří léčí nemoci, mnohdy vyzdvihují neúspěchy (medicína už jim nemůže pomoci), u léčitelů, kteří řeší symptomy, naopak zdůrazňují úspěchy (přírodní přípravek jim výrazně ulevil). Po řadu let je pak ve společnosti potlačována pravda, že umírání je součástí života. S nevyléčitelnou nemocí se zkrátka v době úspěchu a zdraví nepočítá. Globální civilizační mentální stres proto může vést ke spoléhání se na vyšší sílu a k touze po návratu k přírodě. Vždyť i v onkologii jsou využívány přírodní látky – docetaxel či paklitaxel (tis červený, tis tichomořský), trabektedin (Ecteinascidia turbinata) nebo vinkristin či vinblastin (barvínkovec růžový). Současně dochází s využitím nových diagnostických metod někdy až k odlidštění medicíny.

Pokud tedy pacient vyhledává alternativní metody, lze to chápat jako poselství, že lékaři nereagují na důležitou složku procesu uzdravení, kterou představují pacientovy psychické a spirituální potřeby, a tudíž i jako příležitost, jak mluvit o tématech, jež mnohdy zůstávají nevyřčená. Oslovením a uspokojením těchto potřeb se domnělý efekt iracionálních alternativních metod zásadně snižuje. Přesvědčení a víra nemocného jsou významné aspekty, které mohou v některých případech fungovat prostřednictvím placebo efektu. Ten působí na všechny, míra jeho účinku se však může individuálně lišit, a to i s ohledem na různé typy onemocnění – například bolest nebo deprese reagují na placebo poměrně silně. To ostatně dokládá i prospektivní kohortová studie (Matsuoka H et al., Int J Behav Med 2017), do níž bylo zařazeno takřka 100 pacientů se středně silnou až silnou nádorovou bolestí. Aplikován jim byl morfin, přičemž jedné skupině bylo řečeno, že dostávají lék, který jim velmi účinně pomůže a uleví od bolesti, zatímco druhá kohorta tuto informaci nedostala. Z výsledků vyplynulo, že jedinci s vysokým očekáváním redukce bolesti měli i statisticky významně nižší intenzitu bolesti (p = 0,001).

Každé onemocnění, nejen onkologické, je tedy nutno vnímat komplexně s tím, že má složku biologickou, psychickou, sociální a spirituální. Terapie proto musí probíhat na všech úrovních a s co největším zapojením nemocného. A pokud lékař nebude znát alternativní metody – ať už ty ověřené, nebo ty neověřené –, nebude mít pro dialog s pacientem žádný prostor. V současnosti již existují evidence-based podpůrné přístupy, které byly dříve hodnoceny jako alternativní, a některé z nich jsou dokonce nově akceptovány i v mezinárodních léčebných doporučeních.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 43. brněnských onkologických dnech 2019 přednesly:
MUDr. Jana Halámková, Ph.D.
Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno
MUDr. Lucie Světláková
Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno