Cesta z bludného kruhu: jak minimalizovat dopady COVID-19

Pandemie COVID-19, jež si vyžádala zavedení přísných restriktivních opatření, má bezpochyby obrovský vliv nejen na ekonomické a sociální aspekty života většiny populace, ale zvýšená míra stresu s ní spojená negativně dopadá i na duševní zdraví, jak potvrzují závěry odborníků z NÚDZ.

Ti ve své práci publikované v září 2020 v britském časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences mapovali dopady epidemie COVID-19 na prevalenci duševních poruch. Výzkum byl založen na analýze dat z opakované průřezové studie na reprezentativním vzorku dospělé populace České republiky. Sběr proběhl nejprve v listopadu 2017 a následně v květnu 2020 a v obou případech se jej účastnilo více než 3 000 osob starších 18 let. Investigátoři porovnávali prevalenci poruch nálady, úzkostných poruch, suicidálního rizika a poruch spojených s alkoholem jak před pandemií COVID-19, tak těsně po jejím jarním vrcholu, kdy zároveň v České republice platil přísný lockdown.

Pandemie zvýšila prevalenci deprese a úzkosti

Z výsledků jasně vyplývá, že počet těch, kteří vykazovali alespoň jednu aktuální duševní poruchu, vzrostl z původních 20,02 % v roce 2017 na 29,63 % v roce 2020 během pandemie COVID-19. Prevalence jak velké deprese, tak rizika suicidia stoupla na trojnásobek a prevalence úzkostné poruchy se téměř zdvojnásobila.

Výskyt poruch spojených s užíváním alkoholu byl obdobný, nicméně byl pozorován výrazný vzestup týdenního opíjení (binge drinking behaviour) z 4,07 % na 6,39 %.

Z výzkumu, který pokračoval i v rámci podzimní vlny pandemie, dále vyplývá, že nárůst duševních poruch je do určité míry disproporční – zasaženi jsou mladí dospělí, studenti, lidé, kteří ztratili zaměstnání nebo byli nuceni si brát dovolenou v souvislosti s pandemií, nezaměstnaní a také lidé se základním vzděláním. Všechny tyto populační skupiny vykazují větší než padesátiprocentní přítomnost nějakého duševního onemocnění.

Podíl na tom mají nejen obavy z nemoci COVID-19, ale i stres spojený se zavedením restriktivních opatření, ekonomické dopady a sociální izolace.

Proč omezovat vliv dlouhodobého stresu?

Připomeňme, že delší období stresu, jež právě zažíváme v souvislosti s pandemií COVID-19, popřípadě posttraumatický stres u lidí se závažnějším příběhem infekce, může nepříznivě ovlivňovat nejen duševní, ale také fyzické zdraví.

U citlivých osob dlouhodobý stres přispívá mimo jiné k nárůstu rizika vzniku kardiovaskulárních příhod, zhoršení krátkodobé paměti, poruchám spánku a také narušení imunitního systému, v jehož důsledku se zvyšuje náchylnost k různým dalším onemocněním, včetně rizika nákazy COVID-19.

Stres a magnezium

Je prokázáno, že katecholaminy a kortikosteroidy uvolňované během období stresu přispívají ke zvýšenému vylučování hořčíku (Mg). Jeho deficit má přitom modifikující vliv nejen na neurologická, nervosvalová a zánětlivá onemocnění, ale také na hypertenzi, osteoporózu, kardiovaskulární nemoci a hraje zřejmě roli i v patogenezi diabetu a metabolického syndromu.

Na druhou stranu nízké sérové koncentrace Mg zvyšují v podmínkách stresu uvolňování katecholaminů, ACTH a kortizolu, a tak ovlivňují jejich přístup do mozku. Zjednodušeně řečeno, stres způsobuje hypomagnezemii a snížení sérové koncentrace Mg vede k nadměrnému vylučování stresových hormonů, tedy prohlubuje stres. Vytváří se tak začarovaný kruh, ve kterém je dominantní snížená odolnost organismu vůči stresu a následné vyčerpání zásob Mg v organismu.

Pozitivní roli hraje nejen Mg, ale i vitamin B₆

Zdá se tedy, že suplementace Mg může pozitivně přispívat k omezování dopadů dlouhodobého stresu na organismus. Zvýšený zájem o homeostázu Mg podporuje také fakt, že hypomagnezemie je obecně jednou z nejčastější minerálových poruch, avšak vzhledem k tomu, že se koncentrace Mg rutinně nevyšetřuje, velmi často uniká pozornosti.

Experimentální i klinická data naznačují, že při snižování stresu hraje pozitivní roli podání Mg spolu s vysokými dávkami vitaminu B₆ (pyridoxinu). Pyridoxin totiž pomáhá zlepšovat intracelulární absorpci Mg, které hraje mimo jiné klíčovou roli v řadě buněčných procesů. Pyridoxin je také klíčovým kofaktorem v syntéze mnoha neurotransmiterů spojených s úzkostí a depresí, včetně serotoninu a dopaminu.

Jak nejlépe suplementovat hypomagnezemii?

Vliv suplementace Mg na příznaky a biomarkery stresu zkoumala řada studií. Jednou z nich je práce publikovaná v časopise PLoS One (Pouteau E, et al., PLoS One 2018 Dec 18;13:e0208454). Tato studie porovnávala vliv suplementace samotného magnezia vs. podání kombinace magnezia s pyridoxinem na zvýšené napětí/stres sledovaných osob. Hodnocení se účastnilo 268 zdravých dospělých, kteří trpěli středně závažným až extrémně vysokým stupněm stresu (skóre DASS > 18) a měli suboptimální sérovou koncentraci Mg (definovanou hodnotami 0,45–0,85 mmol/l). Účastníci studie byli randomizováni 1 : 1 k podávání samotného magnezia (300 mg/den) anebo magnezia v kombinaci s pyridoxinem (30 mg/den) po dobu 8 týdnů. Pro hodnocení stresu byl využit nástroj Depression Anxiety Stress Scales (DASS).

A jaké výsledky studie přinesla? V obou sledovaných skupinách došlo k poklesu skóre DASS o 8 bodů po jednom měsíci a o 12 bodů po dvou měsících suplementace. Z toho je patrné, že perorální suplementace Mg vedla u zdravých dospělých s hypomagnezemií k výraznému zmírnění stresu. Z pohledu celkového souboru přidání vitaminu B₆ do kombinace s Mg signifikantně tento efekt nezvýšilo. Ze subanalýzy, která posuzovala účinnost suplementace v závislosti na míře udávaného stresu, však vyplývá signifikantně větší přínos podání Mg v kombinaci s vitaminem B₆ ve skupině osob se závažným až extrémně těžkým stresem v porovnání s monokomponentním podáváním Mg.

Ve světle těchto závěrů lze konstatovat, že v zátěžových životních situacích a ovzduší celospolečenského stresu a napětí mohou jedinci s nízkými koncentracemi sérového magnezia profitovat z jeho perorální suplementace, a to zejména v kombinaci s vitaminem B₆.

(red)