Dostupnost praktiků zvýší posílení vzdělávání v regionech

Již více než rok stojí v čele Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ v Praze MUDr. Ludmila Bezdíčková, praktická lékařka z Prahy 6. Povídali jsme si s ní mimo jiné o tom, jaké změny by přispěly ke zkvalitnění předatestační přípravy všeobecných praktických lékařů, jaká opatření by mohla přispět ke zvýšení počtu mladých praktiků a dostupnosti primární péče v regionech nebo co by mladým lékařkám pomohlo lépe sladit pracovní i mateřské povinnosti.

S jakým cílem jste na začátku minulého roku přijímala funkci vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ a jaké jsou klíčové oblasti, na které se nyní soustředíte?

Mým hlavním zájmem, vedle navýšení počtu praktických lékařů a zlepšení jejich postavení, je zvýšení kvality postgraduálního vzdělávání všeobecných praktických lékařů. Jde samozřejmě o dlouhodobý cíl, pro jehož naplnění je třeba zvyšování kvality předatestační přípravy jak na úrovni náplně předatestační přípravy, tak na úrovni školitelů. Souvisí s tím i naše snaha o reformu celého vzdělávacího programu oboru Všeobecného praktického lékařství.

Tím, že zároveň působím v akreditační komisi pro náš obor, tak hodně řeším i otázku kvality akreditovaných praxí, jež zajišťují školení lékařů ve specializačním vzdělávání. Ze strany školitelů pak dostávám spousty praktických dotazů, jak administrovat žádost o akreditaci a rezidenční místo či jak školit a další.

V rámci zvyšování kvality se při organizování předatestačních kurzů a vzdělávacích akcí pro školitele snažíme inspirovat zahraničními zkušenostmi. Získáváme je hlavně díky MUDr. Jáchymovi Bednářovi, který je českým zástupcem v evropské organizaci EURACT věnující se edukaci lektorů v oboru všeobecné praktické a rodinné lékařství. Jednou z jejích aktivit je pořádání tzv. kurzů Leonardo, jež jsou zaměřené na teoretickou i praktickou výuku metod a dovedností, které školitelé mohou uplatnit při vedení mladých lékařů v rámci specializační přípravy.

A s čím se na Vás nejčastěji obracejí právě kolegové v předatestační přípravě?

Se školenci hodně řešíme jejich vztah se školitelem, jak probíhá a je prováděna jejich praxe. Týká se to jak kvality poskytované praxe, tak požadavků, které školenci během ní musejí splnit. Současná podoba našeho vzdělávacího programu není úplně přehledná, což je dáno hlavně tím, že část praxe probíhá i v ambulantních zdravotnických zařízeních, kam školence vysílá akreditovaný školitel v oboru všeobecné praktické lékařství, a obsah těchto stáží je podrobně popsán pouze v logbooku. Pracujeme proto na změnách vzdělávacího programu, které povedou k větší přehlednosti a transparentnosti předatestační přípravy. Chtěli bychom, aby byla také jednodušší v administraci i realizaci – současně však musí pro mladé lékaře zajišťovat dostatečně kvalitní praxi, aby mohli s klidem a větší jistotou samostatně ve své ordinaci pečovat o své pacienty.

Nejasnosti týkající se rozsahu a uznávání předatestační přípravy řešíme hlavně u lékařek na mateřské dovolené, ale i kolegů, kteří se rekvalifikují do oboru všeobecné praktické lékařství z jiných oborů a žádají o uznání části specializačního vzdělávání. Příprava zpětného zápočtu jejich předchozí praxe je však mnohdy velmi obtížná, protože vzdělávací programy a podmínky pro získání atestace se v historii poměrně často měnily. Iniciovali jsme jednání s odborem vědy a lékařských povolání MZ ČR, abychom dospěli k jednoznačnému stanovisku, jak sporné případy řešit. Za tuto ochotu ke spolupráci jsem velmi vděčná. Pomohla by nám však větší flexibilita při získávání jasného právního stanoviska k žádosti konkrétního lékaře ze strany ministerstva zdravotnictví. Dále pracujeme na zpřehlednění všech stáží v tzv. malých oborech ve vzdělávacím programu, protože tyto stáže považujeme pro budoucí praktické lékaře za důležité. Nutnost zjednodušení administrativy spojené se vzděláváním si vedení IPVZ i MZ ČR uvědomuje a bylo navrženo řešení, které by mělo agendu postupně plně elektronizovat. Bude to ale ještě běh na dlouhou trať.

Demografické studie jednoznačně říkají, že praktičtí lékaři stárnou. Ministerstvo zdravotnictví proto podporuje snahy o navýšení počtu mladých praktických lékařů. Přilákat do primární péče mladé lékařky však může narážet na praktické překážky, protože skloubit práci a rodinný život pro ně nemusí být vždy jednoduché. Co by jim pomohlo lépe sladit pracovní a mateřské povinnosti?

Situace, zejména mladších kolegyň, které mají či plánují rodinu, není úplně optimální. Často jim mateřské povinnosti nedovolí pracovat na plný úvazek nebo se v plném rozsahu účastnit specializačního vzdělávání, byť by některé rády i po dobu mateřské alespoň na částečný úvazek pracovaly. Domnívám se, že při současném nedostatku všeobecných praktických lékařů by měla být rodičům pečujícím o děti předškolního věku věnována větší podpora, aby nemuseli kvůli péči o rodinu zcela opouštět ordinace a vyplatilo se jim pracovat (a zaměstnavatelům je zaměstnat) na zkrácený úvazek.

Připomeňme, že zhruba dvě třetiny praktických lékařů v ordinacích tvoří ženy. Také pro atestovanou lékařku, která má již vlastní fungující praxi, jejíž chod je plně závislý pouze na ní, je dost obtížné skloubit mateřství a péči o své pacienty. Pokud nechce svou ordinaci kvůli péči o dítě, respektive děti, opustit, tak je pro ni vhodným řešením zapojit se do sdružené praxe s dalšími spolupracujícími kolegy. Takové uspořádání jí umožní, aby po dobu, kdy bude na mateřské/rodičovské dovolené, část práce zastali lékaři, kteří jsou do sdružené praxe zapojeni. Bohužel takových praxí je v Česku v současnosti velmi málo, to bychom chtěli změnit.

A co by podle Vás přispělo ke zvýšení úrovně nejen vzdělávání, ale i celého oboru všeobecného praktického lékařství?

Uvítala bych styčnou osobu na ministerstvu zdravotnictví s dostatečnými kompetencemi a dostatečným týmem spolupracovníků, která by byla schopná rychle reagovat na naše potřeby a konzultace závaznou dokumentovanou písemnou formou, abychom se o tato stanoviska mohli opírat při našem rozhodování. Ideální by bylo, kdyby tato stanoviska vycházela již z upravených vzdělávacích programů, které by byly přehledné a srozumitelné i bez doplňujících informací z logbooku či jiných zdrojů.

Další oblastí je zvýšení dohledu nad průběhem specializačního vzdělávání. Bylo by třeba zlepšit kontrolu kvality vzdělávání a zavést mechanismy umožňující lépe sledovat průběh samotného vzdělávání v ordinacích školitelů i v nemocnicích, kde školitelé v tuto chvíli často nemají své koordinátory.

Zvýšenou pozornost si pak zaslouží zejména posílení vzdělávání v jednotlivých krajích. Pokud se budou mladí lékaři více vzdělávat v regionech, zvyšuje se tím i šance, že tam posléze budou také působit. Ve spolupráci se Společností všeobecného lékařství ČLS JEP jsme proto ve všech krajích zřídili zástupce pro školení, se kterými budu konzultovat jejich lokální problémy. Uvědomujeme si, že je také nutné oslovovat již studenty medicíny, aby mohli navštívit ordinace praktických a venkovských lékařů školitelů a seznámit se tak s náplní jejich práce. Rádi bychom je nadchli pro obor ještě před promocí. Kromě toho také vzniká platforma umožňující sdílení příkladů dobré praxe i nových nápadů.

Počítá nové nastavení systému vzdělávání s tím, že by byli školitelé za zvýšenou kvalitu vzdělávání také lépe ohodnoceni?

I v tomto ohledu bych chtěla být optimistou. Snažíme se více spolupracovat s kraji a více usměrňovat různé typy pobídek jednotlivých místních samospráv. Vedle toho máme možnost tlumočit naše potřeby i ministerstvu zdravotnictví, které má velký zájem na zvýšení dostupnosti péče praktických lékařů, takže je šance na další podporu různých projektů zaměřených na vzdělávání i ze strany ministerstva.

Letos bylo pro obor všeobecné praktické lékařství vypsáno navýšené množství rezidenčních míst, respektive míst pro lékaře ve specializační přípravě, jejichž příprava je dotována státem. Je to 150 míst. Jaký by byl optimální cílový stav, se kterým byste byla spokojena?

Co se nastavení systému vzdělávání týká, bylo by ideální, kdyby se podařilo zvýšit počet rezidenčních míst až na 200, abychom mohli pokrýt zájem všech uchazečů o naše specializační vzdělávání. Také bych byla ráda, kdyby se nám podařilo zvýšit finanční ocenění a podporu školitelů, ať už formou finanční podpory ze strany ministerstva nebo krajů. Budu se rovněž snažit o posílení kapacit IPVZ, aby pokrývaly zvýšené potřeby školitelů i školenců.

Oblastí, které aktuálně zasluhují pozornost, je mnoho a každý den řešíme nějaký problém. Často si tak připadám jako krizový manažer. V osobní rovině bych proto byla ráda, kdyby se mi podařilo posunout se z této pozice spíše do koordinační a řídící role, která mi umožní delegovat různé agendy na další kolegy, abych se mohla více věnovat i práci školitele mladých kolegů v ordinaci.

Jaký počet praktických lékařů by byl optimální, aby byla zajištěna dlouhodobě udržitelná dostupnost kvalitní primární péče, která by umožňovala snazší generační obměnu lékařů v ordinacích i jejich práci na částečný úvazek?

Myslím, že současný počet praktiků by mohl být dostatečný, ovšem za předpokladu jejich ideální regionální distribuce. To je vedle samotného počtu praktiků nutnou podmínkou pro zajištění dostupnosti primární péče ve všech regionech. Není tajemstvím, že v některých regionech je praktických lékařů nedostatek, a tuto poptávku se navzdory různým pobídkám moc nedaří uspokojovat. Při rozhodování o založení praxe v odlehlejších regionech zvažují mladí lékaři nejen finanční aspekty, ale i další otázky. Z průzkumu mezi mladými lékaři vyplývá, že je pro ně také důležité zajištění podmínek pro fungování celé jejich rodiny, tzn. možnost dobrého pracovního uplatnění partnera, umístění dětí do školek či škol atd. Mladí lékaři mají nově též zájem o částečné úvazky, práci ve sdružených praxích a je pro ně důležité i zajištění návaznosti zdravotní péče. Všechny tyto aspekty mladý lékař při výběru místa, ve kterém se rozhodne působit, zvažuje. Ne vždy jsou finance tou jedinou a hlavní motivací.

Tomáš Novotný