Je chřipka nadále riziková? Ano a velmi!

Chřipka nadále zůstává závažným celospolečenským zdravotním problémem. Tato akutní respirační infekce je nejčastějším infekčním onemocněním, které může probíhat banálně i končit smrtelně. „Nese s sebou vysoké náklady na pracovní neschopnost a vede i k vysoké spotřebě antibiotik, což nepříznivě ovlivňuje antibiotickou rezistenci naší populace,“ říká na úvod J. Kynčl. Každý rok celosvětově onemocní typem A nebo B asi 5–10 % dospělých a 20–30 % dětí. Onemocnění může vést k hospitalizacím či úmrtím (především u nejmladších, dále u starších osob a chronicky nemocných). Každým rokem dochází celosvětově v průměru k 3–5 milionům závažných případů a k 290 000 až 650 000 úmrtím na onemocnění dýchacích cest v souvislosti s chřipkou.

Až do příchodu COVID-19 byla chřipka v České republice jedinou infekcí, jejíž jednoznačný dopad na všechna úmrtí bylo možné pozorovat – v průměru jde asi o 1 500 smrtelných případů ročně, při rozsáhlých chřipkových epidemiích se toto tragické číslo může vyhoupnout někam k 5 000 až 6 000 (!) zemřelých.

Chřipka a srdeční infarkt

První diskuse o tom, zda může být chřipka urychlujícím faktorem pro vznik akutního infarktu myokardu (AIM), začaly už koncem 70. let 20. století. V roce 1983 byla poprvé popsána myokarditida způsobená chřipkou a v roce 1996 byla definována role této infekční choroby ve vývoji AIM (Fleming DM, Pharmacoeconomics 1996).

Jakými mechanismy vede chřipka k AIM? Srdce postižené aterosklerózou a ischemickou chorobou je při akutní chřipkové infekci zatíženo tachykardií a hypoxií. Rozvíjí se akutní zánět a vyplavují se některé cytokiny, což prohlubuje vazokonstrikci a jejich efekt se projevuje i na receptorech, hrozí trombogeneze. Všechny tyto patogenetické mechanismy mohou způsobit AIM.

V roce 2000 bylo zveřejněno odborné sdělení amerických kardiologů o možném snížení rizika AIM díky vakcinaci proti chřipce (Naghavi M et al., Circulation 2000). „Pokud se zvyšuje počet chřipkových onemocnění, pak stoupá i úmrtnost, a to jak v kategorií seniorní, tak u mladších věkových skupin, korelace je tady zcela zřetelná,“ hodnotí J. Kynčl s tím, že doporučené postupy Národní imunizační komise MZ ČR z roku 2011 formulují nutnost každoročního očkování proti chřipce pro věkovou skupinu starší 65 let a dále pro osoby jakéhokoliv věku, včetně dětí, s chronickým onemocněním, kam patří choroby srdce a cév. Aktuální doporučený postup České vakcinologické společnosti (ČVS) ČLS JEP z roku 2023 zase říká, že proti chřipce by měly být očkovány osoby ve zvýšeném riziku, zejména starší 50 let, dále děti staré 6 měsíců až 5 let a všichni chroničtí nemocní od 6. měsíce věku, samozřejmě včetně všech osob s chorobami srdce a cév.

Neslavné údaje o naší proočkovanosti

Jak je na tom naše populace ohledně proočkovanosti proti chřipce? Velmi neslavně – celkově mezi 5–7 %, navíc s poměrně významnými rozdíly mezi jednotlivými okresy. Nejvíce se lidé nechávají očkovat v Ústeckém a nejméně v Plzeňském kraji. „Ve skupině starších 65 let jsme na tom jen zdánlivě lépe, dosahujeme zde asi čtvrtinové proočkovanosti. Když se ale podíváme na západ od našich hranic, pak hranice 75 %, například ve Velké Británii, Nizozemsku či Portugalsku, není nepřekročitelným ukazatelem. Průměr západoevropských států se pohybuje někde mezi 50 a 60 %, ve srovnání s námi dosahují násobných hodnot proočkovanosti,“ vypočítává J. Kynčl.

Jak vypadá sezónní vakcína?

Sezónní vakcína proti chřipce je poněkud specifickou záležitostí. Každá dávka je v současnosti čtyřvalentní a obsahuje: hemaglutinin A (H3N2 a H1N1) a hemaglutinin B (linie B/Victoria a B/Yamagata). Antigenní složení chřipkových vakcín je každoročně aktualizováno podle doporučení WHO a je závazné pro všechny výrobce na severní polokouli. Pro aktuální sezónu 2024–2025 byl ve vakcíně například aktualizován jeden subtyp H3N2, ostatní zůstávají nezměněny.

Dalším zásadním argumentem pro každoroční očkování je postvakcinační vyvanutí imunity u chřipky. „Je relativně rychlé, hladiny protilátek klesají o 7 % za měsíc u virů chřipky A/H3N2 a chřipky B, o 6–11 % za měsíc u virů chřipky A/H1N1, přičemž tento prudký pokles byl pozorován ve všech věkových skupinách. Načasování očkování je tedy možné považovat za vhodné, pokud je očkovací látka podána do 4 měsíců před primárním vrcholem epidemie chřipky. Ideální doba pro vakcinaci je před začátkem chřipkové sezóny, v našich podmínkách od října do prosince,“ doporučuje J. Kynčl.

Které vakcíny jsou u nás dostupné a jak jsou hrazeny?

V České republice je možné předepsat 3 druhy očkovacích látek proti chřipce:

• Spíše méně používaná živá atenuovaná vakcína pro osoby ve věku 2–17 let. Je intranazální, má jasně definované kontraindikace a její úhrada vyplývá ze zákona ve výši nejméně ekonomicky nákladné varianty, tj. cca poloviny ceny vakcíny pro definované rizikové skupiny dětí.
• „Klasická“ inaktivovaná vakcína proti chřipce pro osoby od 6 měsíců věku. Má plnou úhradu pro definované rizikové skupiny a pro zdravotnické pracovníky.
• Novinkou posledních let je vysokodávková inaktivovaná vakcína proti chřipce pro starší 60 let. Je plně hrazena lidem nad 65 let. Její výhodou proti inaktivované vakcíně je o 24 % vyšší účinnost, a tedy lepší efekt na seniorskou skupinu v imunosenescenci.

Ledy se v poslední době přece jen mírně pohnuly. Podle J. Kynčla ČVS ČLS JEP ve svých guidelines z prosince 2023 doporučuje uvádět do souhrnu lékařských zpráv stanovisko pro očkování, jako doporučení pro vybrané skupiny chronicky nemocných, zejména s kardiovaskulárními a plicními chorobami (včetně asthma bronchiale), dále s diabetem a onemocněními ledvin: „Pacienti s chronickými nemocemi se mají očkovat, doporučena je vakcinace proti chřipce, COVID-19 a pneumokokům. Další očkovací látky jsou indikovány podle příslušného věku a rizika,“ uzavírá.

(red)