Poruchy kognice a deprese – i mírný COVID-19 může poškodit mozek

Navzdory tomu, že virus SARS-CoV-2 je považován primárně za respirační patogen, existuje mnoho důkazů, že prodělání onemocnění COVID-19 má i dlouhodobé neuropsychiatrické dopady. Donedávna však existovala značná nejistota ohledně jejich prevalence.

Podle recentní metaanalýzy publikované v časopisu Molecular Psychiatry (Zeng N et al., Mol Psychiatry 2022 Jun 6;1–11) je prevalence dlouhodobých neuropsychiatrických následků COVID-19 relativně vysoká. Z téměř 1,3 milionu pacientů z 32 zemí světa, kteří se zúčastnili 151 studií zahrnutých do metaanalýzy, udávalo 50,1 % (95% CI; 45,4–54,8) nemocných nejméně jeden symptom po dobu až 12 měsíců po infekci COVID-19. Nejčastěji šlo o abnormality při CT a funkčním vyšetření plic (56,9 %, respektive 45,6 %), přibližně třetina pacientů si stěžovala na únavu, 20 % udávalo psychiatrické symptomy, hlavně depresi, posttraumatickou poruchu a poruchy spánku, a necelá pětina zaznamenala neurologické příznaky, zejména kognitivní deficity a poruchy paměti. Prevalence následků v každém orgánovém systému se zvyšovala podle závažnosti akutní infekce, od nejnižší prevalence u mírně probíhajících případů po nejvyšší prevalenci mezi těmi, kteří byli hospitalizováni jako těžce nebo kriticky nemocní. Analýza podskupin ukázala, že zvýšené riziko dlouhodobých následků COVID-19 hrozí nemocným ve vyšším věku, přičemž většinou šlo o muže žijící v zemi s vysokými příjmy a s těžším stavem při akutní infekci.

Následky po COVID-19 se liší od jiných respiračních infekcí

Nedávno byla publikována i další analýza hodnotící specificky riziko rozvoje neuropsychiatrických následků dva roky po prodělání COVID-19 (Taquet M et al., Lancet Psychiatry 2022;9:815–827). Autoři posuzovali zdravotní záznamy více než 1,2 milionu pacientů po COVID-19 a ty navíc porovnali se srovnatelnou kontrolní skupinou nemocných s jinou respirační infekcí, aby tak mohli posoudit závažnost dlouhodobých neuropsychiatrických následků COVID-19 oproti jiným respiračním infekcím.

Ukázalo se, že u pacientů s COVID-19 byl zaznamenán jen přechodně zvýšený výskyt poruch nálady či úzkosti (v prvních 6 měsících), který se postupně normalizoval, avšak ve srovnání s kontrolní skupinou dlouhodobě přetrvávalo zvýšené riziko vzniku psychotické poruchy, kognitivního deficitu, demence a epilepsie. Trajektorie různých neuropsychiatrických příznaků po COVID-19 se tak v čase liší, většina se časem zmírňuje (deprese a úzkost), avšak některé (zejména výskyt kognitivního deficitu a demence) v čase přetrvávají. Rozdíl ve výskytu kognitivního deficitu a demence mezi kohortami byl patrnější u starších pacientů než u dospělých v mladším věku a dětí.

Autoři upozorňují, že nárůst počtu nových případů COVID-19 pravděpodobně povede ke zvýšení počtu případů poruch nálady a úzkosti, které by ale měly být krátkodobé. Kromě toho z analýzy vyplývá, že neurologické a psychiatrické výsledky byly během deltové a omikronové vlny podobné, což naznačuje, že zátěž na systém zdravotní péče může pokračovat i u těch variant COVID-19 (například omikron), které jsou v jiných ohledech méně závažné. Jinými slovy, i mírný COVID-19 může přinést dlouhodobé obtíže v oblasti lidské psychiky, vyžadující další léčbu.

Jaká je situace v České republice?

Skutečnost, že onemocnění COVID-19 zvyšuje oproti ostatním respiračním onemocněním riziko vzniku duševních poruch, potvrzují také česká data ze šetření provedeného odborníky z Národního ústavu duševního zdraví. Autoři porovnali prevalenci poruch nálady a úzkostných poruch, suicidálního rizika a poruch spojených s alkoholem jak před, tak těsně po prvním vrcholu pandemie, kdy zároveň v České republice platil přísný lockdown. Výsledky jasně ukázaly, že prevalence těch, kteří vykazovali alespoň jednu aktuální duševní poruchu, vzrostla z původních 20,02 % v roce 2017 na 29,63 % v roce 2020 během pandemie COVID-19. Prevalence jak velké deprese, tak rizika suicidia stoupla na trojnásobek a prevalence úzkostné poruchy se téměř zdvojnásobila. Podle zatím posledního výzkumu z listopadu 2020 výskyt duševních onemocnění během pandemie neklesal.

Třetí šetření, které by na stejné kohortě jedinců mělo být provedeno do konce letošního roku, ukáže vývoj v dalších etapách epidemie COVID-19. Na základě dostupných dat však lze konstatovat, že pandemie COVID-19 a lockdowny mají negativní dopad na duševní zdraví celé populace, který se projeví zvýšeným výskytem afektivních a úzkostných poruch, sklonem k závislostem a sebevražednými myšlenkami. S ohledem na nedostatečnou kapacitu odborné psychiatrické péče je pravděpodobné, že značná část pacientů s duševními poruchami bude hledat pomoc u svého praktického lékaře.

Přímé neurotropní poškození i další mechanismy

Výskyt dlouhodobých komplikací v oblasti nervového systému a psychiky u pacientů po prodělaném onemocnění COVID-19 poukazuje na určitou nevypočitatelnost této koronavirové infekce. Předpokládá se, že neuropsychiatrické symptomy po COVID-19 vznikají v rámci akutní stresové a imunitní reakce, částečně jsou ale také vyvolávány přímým působením viru na nervovou soustavu a mozek. Ukazuje se, že virus SARS-CoV-2 je velmi neurotropní, přičemž po prodělání akutní fáze se následky na nervovém systému mohou dokonce zhoršovat. Infekce samotná ovlivňuje jak činnost neuronů, tak zde hraje roli poškození cévního systému včetně rozvoje mikroembolizace mozkových cév s poruchou prokrvení mozku i prozánětlivá reakce imunitního systému. Také se ví, že zvýšená cytokinová aktivita během akutní fáze infekce negativně ovlivňuje metabolismus serotoninu v mozku. Bližší poznání detailních mechanismů vedoucích ve vzniku neuropsychiatrických následků koronavirové infekce si však vyžádá další výzkum.

(red)