Proč je důležité myslet na suplementaci Mg a u kterých pacientů zejména?

Hořčík (magnezium, Mg) je stopový prvek, který sehrává jednu z hlavních rolí v lidském metabolismu. Po draslíku je druhým nejčastějším intracelulárním kationtem a je významným faktorem celé řady metabolických reakcí, zejména při tvorbě energie, ve funkci mitochondrií, je součástí kofaktorů enzymů a moduluje funkci transportních pump a kanálů buněčné membrány.

Tělo dospělého člověka obsahuje asi 20–30 gramů hořčíku, přičemž v organismu je prakticky rovnoměrně distribuován do kostí (50–60 %) a měkkých částí (40–50 %). Hořčík má zásadní funkci pro nervosvalový přenos, důležitý je však také pro pohybový aparát či správnou funkci imunitního systému. Kromě významné role v procesech neuromuskulární excitability se podílí na regulaci buněčné proliferace a diferenciace nebo na apoptóze. Participuje také na metabolismu sacharidů, proteinů a lipidů. Protože působí jako kofaktor pro více než 600 enzymů, je přítomen prakticky ve všech tkáních.

Faktory ovlivňující bilanci Mg

Dospělý člověk při vyvážené stravě konzumuje v průměru přes 360–375 miligramů hořčíku za den, nicméně v GIT je vstřebáno pouze asi 100 miligramů a při homeostáze je stejné množství vylučováno, primárně močí. Doporučená denní dávka (DDD) hořčíku se pak liší podle pohlaví (u dospělých mužů je cca 420 mg), věku a v případě žen je odlišná DDD v graviditě a při laktaci.

V rámci suplementace perorální cestou závisí vstřebávání hořčíku primárně na typu soli, na kterou je navázán. Nejvyšší absorpci má magnezium glukonát (57 %), dále magnezium citrát (50 %), magnezium chlorid (49 %) a magnezium laktát (48 %). Platí pravidlo, že čím je sloučenina organičtější, tím rychleji probíhá vstřebávání hořčíku a úprava případné deplece. Vstřebávání hořčíku dále ovlivňuje současně přijatá strava (lipidy a sacharidy významně snižují resorpci hořečnatých iontů v důsledku tvorby hůře vstřebatelných komplexů). Také je dobré rozdělit příjem Mg na více dávek v průběhu dne (čím nižší je jednorázová dávka, tím je nižší procento resorpce). Resorpci hořčíku potencuje vitamin D a selen, vstřebávání ve střevech naopak snižují fosfáty, zinek s vápníkem a také nedostatek vitaminů B₁, B₂ a B₆ (pyridoxinu).

Z pohledu lékových interakcí vstřebávání hořčíku negativně ovlivňuje léčba cisplatinou, podávání inhibitorů protonové pumpy, furosemidu a ATB, zejména aminoglykosidů.

Příčiny deficitu Mg

Významnými zdroji hořčíku ve stravě jsou různé druhy ořechů (para 377 mg/100 g, mandle 275 mg/100 g), špenát (80 mg/100 g), bramborové chipsy (70 mg/100 g), hnědá rýže a ryby (candát 73 mg/100 g, tuňák 63 mg/100 g). Přesto přirozená strava nestačí u mnoha osob jejich denní potřebu magnezia pokrýt.

V populaci průmyslově vyspělých zemí je proto deficit hořčíku velmi častý a pohybuje se kolem 33 % ve všech věkových skupinách mužů i žen. Laboratorně je ovšem málokdy prokazatelný a většinou nekoreluje s hladinou magnezia v séru. Vzhledem k tomu, že plazmatický podíl je ve srovnání s ostatními kompartmenty v organismu minoritní, nemá stanovení plazmatické koncentrace magnezia při hodnocení jeho případného deficitu velkou vypovídací hodnotu.

K příčinám hypomagnezemie patří nedostatečný příjem hořčíku (nevhodná strava, důsledek onemocnění jater, žlučových cest či chronické pankreatitidy nebo syndromu krátkého střeva, popřípadě důsledku stravy bohaté na tuky či sacharidy nebo při depleci vitaminu B₁, B₂ a B₆) nebo jeho zvýšené ztráty (narušená činnost ledvinných tubulů při selhávání ledvin nebo opakované odsávání výpotku či ascitu).

Klinické důsledky hypomagnezemie

Deficit hořčíku má modifikující vliv nejen na neurologická, nervosvalová a zánětlivá onemocnění, ale také na hypertenzi, osteoporózu, kardiovaskulární nemoci a hraje zřejmě roli i v patogenezi diabetu mellitu a metabolického syndromu (deficit magnezia byl zjištěn u diabetiků a nemocných s dyslipidemií a metabolickým syndromem).

Hypomagnezemie se může projevit širokou škálou symptomů, včetně nejčastějších neuromuskulárních poruch, jako jsou křeče, tetanie, bolest hlavy a celková únava. Mezi další závažné příznaky patří hypokalemie rezistentní na přívod draslíku, psychické deprese, neurologické příznaky (zejména parestezie), zvracení, zmatenost až kóma, nebo naopak svalová slabost. Na EKG při závažnější hypomagnezemii bývá prodloužený interval PQ, rozšířený kmit QRS, oploštělé vlny T, frekventní SVES i VES a v závažných případech až komorové tachykardie. Dalšími projevy závažnější hypomagnezemie mohou být také hypertenze, vaskulární změny, včetně akcelerované aterosklerózy, osteoporóza nebo poruchy reprodukčního systému, preeklampsie či erektilní dysfunkce.

Kromě toho hraje hořčík také významnou modulační roli v biochemii mozkových funkcí. Ovlivňuje několik neurotransmiterových systémů, které hrají roli v rozvoji poruch nálady. Při deficitu hořčíku jsou popisovány změny osobnosti, apatie, deprese, ale i agitovanost, zmatenost, úzkost či delirium.

Osoby ohrožené deficitem Mg – indikace k suplementaci

Zvýšená pozornost by v tomto ohledu měla být věnována zejména rizikovým skupinám, mezi něž patří senioři, těhotné a kojící ženy, intenzivně sportující osoby a pacienti užívající například diuretika či inhibitory protonové pumpy. Suplementace hořčíku může být vhodná i u stavů hrozících vznikem hypomagnezemie. Kromě vyššího věku, alkoholismu a užívání některých léků mezi ně patří špatně kompenzovaný diabetes a také onemocnění způsobující malabsorpci – celiakie, Crohnova nemoc atd.

Relativním nedostatkem mohou trpět i osoby s dlouhodobou fyzickou námahou, neboť hořčík přispívá k normálnímu enzymatickému metabolismu, k správné funkci svalů, ale také ke snížení míry únavy a podporuje správnou funkci nervové soustavy.

Při perorálním podávání může suplementace magnezia přispívat ke zvyšování kostní denzity, úlevě od bolestí provázejících menstruaci, zlepšení metabolismu glukózy a inzulinu či úlevě od křečí v nohou u těhotných. Pravidelná perorální suplementace hořčíku také významně snižuje frekvenci migrén a může být efektivní při řešení trávicích obtíží (zácpa, či dyspepsie).

Význam pyridoxinu v lidském těle

Vitamin B₆ neboli pyridoxin nejen pomáhá zlepšovat intracelulární absorpci magnezia, které hraje klíčovou roli v řadě buněčných procesů, ale je sám klíčovým kofaktorem pro více než 140 biochemických intracelulárních reakcí. Jako kofaktor se mimo jiné podílí na syntéze mnoha neurotransmiterů (včetně serotoninu, GABA a dopaminu) spojených s úzkostí a depresí a také snižuje koncentrace homocysteinu. Bezpečná hranice příjmu vitaminu B₆ je 100 mg/den.

Vliv chronického stresu

Experimentální i klinická data naznačují, že současné podání hořčíku a vysokých dávek pyridoxinu má pozitivní efekt na snižování stresu. Je totiž prokázáno, že katecholaminy a kortikoidy uvolňované během stresu zvyšují přesun hořčíku z buněk do extracelulárního prostoru, což vede k jeho zvýšenému vylučování a následné hypomagnezemii. Na druhou stranu nízké sérové koncentrace hořčíku zvyšují v podmínkách stresu uvolňování katecholaminů, ACTH a kortizolu, a tak ovlivňují jejich přístup do mozku. Zjednodušeně řečeno, stres způsobuje hypomagnezemii a snížení sérové koncentrace magnezia vede k nadměrnému vylučování stresových hormonů, tedy prohlubuje stres. Vytváří se tak začarovaný kruh, ve kterém je dominantní snížená odolnost organismu vůči stresu a následné vyčerpání zásob hořčíku v organismu.

Jednou ze studií, která zkoumala vliv suplementace hořčíku na příznaky a biomarkery stresu, je klinické hodnocení EudraCT:2015-003749-24 (Pouteau E, et al., PLoS One 2018;13:e0208454). Tato studie porovnávala vliv suplementace samotného magnezia vs. podání kombinace magnezia s pyridoxinem vs. podávání samotného magnezia na zvýšené napětí/stres sledovaných probandů. Hodnocení se účastnilo 268 zdravých dospělých osob, které trpěly středně závažným až extrémně vysokým stupněm stresu (skóre DASS > 18) a měli suboptimální sérovou koncentraci Mg (definovanou hodnotami 0,45–0,85 mmol/l). Účastníci studie byli randomizováni 1 : 1 k podávání samotného hořčíku (300 mg/den), anebo hořčíku v kombinaci s pyridoxinem (30 mg/den) po dobu 8 týdnů. V obou sledovaných skupinách došlo k poklesu skóre DASS-42 (Depression Anxiety Stress Scale) po dvou měsících suplementace, avšak kombinace hořčíku s pyridoxinem byla o 24 % účinnější než příjem samotného hořčíku. Z další analýzy vyplývá, že signifikantně větší přínos podání hořčíku v kombinaci s vitaminem B₆ byl pozorován ve skupině osob se závažným až extrémně těžkým stresem v porovnání s monokomponentním podáváním.

Kdy a proč myslet na suplementaci Mg?

Hypomagnezemie je často pozorována u pacientů s chronickými onemocněními, jako je diabetes mellitus, malabsorpční syndromy a chronické gastrointestinální onemocnění (například celiakie, Crohnova nemoc či jiné stavy spojené s chronickými průjmy). Dalšími rizikovými faktory jsou dlouhodobé užívání diuretik, inhibitorů protonových pump či chronický alkoholismus. Starší lidé jsou také zvláště náchylní k deficitu hořčíku kvůli sníženému příjmu potravy a potenciálním změnám v absorpci živin.

Včasné rozpoznání a optimální léčba hypomagnezemie může výrazně zlepšit kvalitu života pacientů a zabránit možným komplikacím spojeným s tímto stavem. Suplementace hořčíku v kombinaci s vitaminem B₆ je efektivní strategií pro prevenci a léčbu hypomagnezemie, neboť pyridoxin nejenže zlepšuje intracelulární absorpci hořčíku, ale je i klíčovým kofaktorem v syntéze mnoha neurotransmiterů spojených s úzkostí a depresí. Kromě toho využití suplementace hořčíku a vitaminu B₆ u pacientů pomáhá snižovat únavu, bojovat s poruchami nálady a nadměrným stresem a zlepšovat kvalitu spánku.

(red)