Proč je důležité zlepšovat kondici poškozených jater i při COVID-19?

Játra bývají tradičně označována za centrum veškerého metabolismu. Celkově bylo identifikováno až 500 důležitých funkcí, které játra vykonávají. Připomeňme jen, že hrají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, bílkovin i tuků. Jsou místem detoxifikace xenobiotik a spolu se slezinou se podílejí na degradaci hemu a přispívají k produkci bílkovin, koagulačních faktorů i tuků. Jaterní buňka vytváří žluč, žlučové pigmenty a také žluč secernuje do žlučových cest i do střeva. Játra se dále podílejí na udržení glukózového metabolismu, vytvářejí zásoby glukózy ve formě glykogenu a v případě nutnosti glykogen degradují. Syntetizují i glukózu de novo.

Kromě toho jsou játra orgánem s významnou úlohou v přirozené imunitní odpovědi organismu, protože přispívají k jeho antivirální, antibakteriální a nádorové ochraně. Proto je někteří vědci také označují jako „vrozený imunitní orgán“. Imunitní systém jater musí totiž poskytovat ochranu vůči patogenům a metastatickým buňkám, ale zároveň tolerovat neškodné vlastní i cizorodé antigeny. Játra jsou vystavena enormní antigenní zátěži neškodnými dietními produkty přiváděnými portální krví, jež musí být obrannými mechanismy tolerovány, a zároveň patogeny, které naopak vyžadují rychlou imunitní odpověď. Klíčem k udržení této imunologické rovnováhy jsou dynamické interakce mezi četnými populacemi imunitních buněk v játrech. Proto nepřekvapí, že cca 10 % veškeré buněčné populace jater představují právě buňky imunitního systému. Patří mezi ně buňky Kupfferovy a dendritické buňky, ale také imunitní buňky, které do jater vstupují a zase odcházejí – lymfocyty a granulocyty. Kromě toho se v játrech nachází až 90 % tkáňových makrofágů.

Je jaterní onemocnění rizikem pro COVID-19?

V situaci, kdy se kvůli pandemii koronaviru SARS-CoV-2 velmi diskutuje o úloze přirozené obranyschopnosti organismu, může imunitní funkce jater a jejich chronické poškození nabývat na významu. Ilustruje to také recentní předběžná analýza osob přijatých do čínských nemocnic v prvních dvou měsících roku 2020 se symptomy COVID-19, publikovaná v Journal of Hepatology. Vyplývá z ní, že pacienti s jedním z nejrozšířenějších chronických onemocnění jater, nealkoholovým postižením jater se steatózou (NAFLD – non alcoholic fatty liver disease), měli 6× vyšší pravděpodobnost závažného průběhu onemocnění COVID-19 než lidé bez NAFLD (OR 6,3; 95% CI 2,3–18,8). S progresí koronavirové infekce bylo také spojeno mužské pohlaví (OR 3,1; 95% CI 1,1–9,4) a věk nad 60 let (OR 4,8; 95% CI 1,5–16,2). Pacienti s NAFLD měli po přijetí do nemocnice také delší období viremie (17 vs. 12 dnů), což naznačuje, že postižení jater se steatózou může prodlužovat trvání infekčnosti. NAFLD bylo také spojeno s vyšší frekvencí poškození jater – abnormální funkce jater během hospitalizace (70 % vs. 11 % bez NAFLD), ačkoli zvýšení jaterních enzymů bylo mírné až střední.

Význam jaterních onemocnění v klinické praxi

Význam jaterních onemocnění však narůstá obecně, nejen aktuálně v souvislosti s onemocněním COVID-19. V posledních letech lze v ČR pozorovat rostoucí počet úmrtí na onemocnění jater, například jen na následky jaterní cirhózy zemře více než 2 000 osob. Kromě nepříznivých mortalitních dat je znepokojivý i nárůst incidence stavů, které játra poškozují. Vedle nádorů a chronické hepatitidy, která je velkým tématem současné hepatologie, zejména kvůli dostupnosti účinné kauzální léčby, je v rozvinutém světě stále častější příčinou chronického onemocnění jater právě zmíněné nealkoholové postižení jater se steatózou a toxické poškození jater, mezi které patří zejména onemocnění jater související s alkoholem (ALD – alcoholic-related liver disease) a také polékové poškození jater.

Jde o stavy, které se obvykle rozvíjejí po dlouhou dobu skrytě, bez příznaků a mohou se u části nemocných projevit až jako progresivní jaterní onemocnění s komplikacemi, portální hypertenzí nebo jaterním selháním. Například odhadovaná globální prevalence NAFLD převyšuje 25 %, ale navzdory extenzivnímu výzkumu, zaměřenému na vysvětlení patofyziologie NAFLD a ALD, nebyla dosud objevena účinná cílená léčba.

Jak pomoci zlepšit jaterní funkce, když není kauzální léčba?

Vzhledem k tomu, že u všech jaterních onemocnění je vždy možno prokázat poškození stěny a organel hepatocytů, již přes 30 let jsou v rámci komplexní péče hepatopatií různé etiologie podávána přírodní hepatoprotektiva na bázi esenciálních fosfolipidů s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin (Essentiale forte N).

Jedná se o směs nenasycených mastných kyselin, především kyseliny linolové a linolenové. Je známo, že fosfolipidy tvoří dvojitou vrstvu buněčných a subcelulárních membrán, čímž přispívají k jejich tekutosti a biologické aktivitě. Podání esenciálních fosfolipidů při léčbě jaterních onemocnění vede k začlenění některých jejich molekulárních součástí do poškozených membrán hepatocytů, čímž zlepšují schopnost jejich regenerace a zvyšují membránovou fluiditu. Výsledkem je usnadněná transmembránová výměna a zlepšená funkce membránových receptorů.

Z výzkumu in vitro a také z experimentů na zvířecích modelech se potvrdilo, že esenciální fosfolipidy ovlivňují buněčné funkce, které závisejí na dobré integritě buněčné membrány. Příznivě ovlivňují regenerační schopnost jater a zvyšují jejich odolnost proti nejrůznějším toxickým vlivům. Esenciální fosfolipidy vykazují antioxidační, protizánětlivé, antifibrotické a regenerační vlastnosti. Také modulují apoptózu buněk, stejně jako funkci receptorů a signálních funkcí membrán. Kromě toho mají esenciální fosfolipidy schopnost regulovat metabolismus lipidů.

Na základě výsledků dostupných studií lze konstatovat, že esenciální fosfolipidy patří mezi léčiva s evidence-based potvrzenou účinností, s velmi dobrým bezpečnostním profilem. Jejich výborná tolerance pak také přispívá k navázání dobré spolupráce s nemocným.

(red)