
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Pro většinu pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí je hlavním léčebným přístupem bronchodilatační terapie. Určitá subpopulace nemocných může profitovat z inhalačních kortikoidů, jejich podávání však musí být pečlivě revidováno, se zvážením případného vysazení. Významným prediktorem odpovědi na tuto léčbu se ukazuje být hladina eozinofilů v krvi. Zajímavé je, že podle tuzemských i mezinárodních dat jsou inhalační kortikoidy nadužívány u více než 40 % pacientů bez exacerbací.
Historicky byly inhalační kortikoidy (IKS) spolu s LABA využívány pro dlouhodobou terapii pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN). V současnosti se ukazuje, že jsou IKS nadužívány zejména u jedinců s nedostatečnou bronchodilatační léčbou, bez exacerbací nebo s nízkou hladinou eozinofilů v krvi. Inhalační kortikoterapie je velmi ostře sledována, často však na úkor jiných důležitých aspektů léčby CHOPN, jako jsou zanechání kouření, životní a pracovní prostředí, pohybový režim apod. Navzdory tomu IKS hrají v dlouhodobém managementu této nemoci významnou roli z hlediska redukce exacerbací i mortality, pokud jsou však indikovány správně, tedy na základě poznatků evidence-based medicine. Při rozhodování o léčbě pomocí IKS je třeba zohledňovat nejen klinické symptomy a další charakteristiky nemocného, ale také individuální rizika včetně komorbidit a možné nežádoucí účinky. Terapie CHOPN by proto měla být personalizovaná, přičemž očekávaný efekt by měl vyvažovat očekávané riziko.
Podle nejnovějších guidelines GOLD 2020 pro iniciální léčbu CHOPN jsou IKS v kombinaci s LABA doporučeny pouze u jedinců spadajících do skupiny D (definované minimálně dvěma středně těžkými až těžkými exacerbacemi za rok nebo alespoň jednou s nutností hospitalizace a dále hodnotou skóre dušnosti mMCR ≥ 2 a hodnotou testu CAT ≥ 10), navíc jen u těch pacientů, kteří jsou vysoce symptomatičtí a mají zvýšenou hladinu eozinofilů v krvi (≥ 300 buněk/µl). Z mnoha klinických studií vyplývá, že pokud mají nemocní s CHOPN koncentraci eozinofilů pod 100 buněk/µl, v anamnéze prodělané mykobakteriální infekce či opakované pneumonie, pak by rozhodně neměli být léčeni IKS. Jistou šedou zónu představují pacienti s jednou exacerbací za rok nebo ti, u nichž se hladina eozinofilů pohybuje mezi 100–300 buňkami/µl. V tomto případě je nutno přínosy a rizika podání IKS velmi pečlivě posuzovat.
Je zřejmé, že úroveň eozinofilů patří k rozhodujícím faktorům léčby CHOPN, což ostatně potvrzují i recentní guidelines European Respiratory Society, zaměřené na vysazení IKS. Ty jasně uvádějí, že terapie IKS by měla být ukončena u jedinců s méně než 300 buňkami/µl a méně než dvěma exacerbacemi za rok bez nutnosti hospitalizace. Pokud u nemocných s nízkou hladinou eozinofilů dochází k exacerbacím opakovaně nebo vyžadují nemocniční péči, pak je opět potřeba pečlivě zvážit poměr „risk/benefit“ při vysazení IKS. Uvedené evropské doporučení se opírá o výsledky čtyř randomizovaných klinických studií: WISDOM (v níž byly IKS vysazovány postupně), a SUNSET, COSMIC a INSTEAD (v nichž bylo jejich podávání ukončeno okamžitě). Ukázalo se přitom, že mezi oběma strategiemi nebyl zaznamenán zásadní rozdíl co do ovlivnění dalšího průběhu nemoci. Z guidelines taktéž vyplývá, že frekvence středně těžkých a těžkých exacerbací po vysazení IKS je statisticky významně vyšší u pacientů s vyšším počtem eozinofilů – určeným absolutně (> 300 buněk/µl) nebo podílem z celkového počtu leukocytů (> 2 %).
Co se týká nežádoucích účinků léčby IKS u osob s CHOPN, v různých typech studií, ať už kohortových, populačních, randomizovaných či systematických review, se kromě pneumonie a tuberkulózy při vyšších dávkách IKS (pro flutikason propionát > 1000 μg/den) nejčastěji vyskytují diabetes, fraktury kostí, katarakta, lokální slizniční reakce či kožní změny. Již studie TORCH, publikovaná v roce 2009, prokázala, že IKS v porovnání s LABA zvyšují riziko vzniku pneumonie, před pěti lety to pak potvrdila studie IMPACT (IKS oproti LAMA/LABA), přičemž vyšší výskyt zápalů plic se týkal spíše starších pacientů s nízkým BMI (< 25 kg/m2), těžkou obstrukcí (FEV1 < 50 %) a nízkou hladinou eozinofilů.
Nové guidelines GOLD 2020 se mimo jiné zmiňují také o tom, že astma a CHOPN jsou dvě odlišné diagnózy (jednotky) a již neodkazují na jejich překryv (asthma‑COPD overlap, ACO). Upozorňují, že obě choroby mohou mít některé společné vlastnosti a klinické rysy, jako jsou například eozinofilie nebo určitý stupeň reverzibility. U pacienta mohou existovat zároveň, a je-li podezření na souběžnou diagnózu astmatu, měla by se farmakoterapie primárně řídit pokyny pro jeho léčbu, kde mají své místo také IKS; pro řešení CHOPN pak mohou být potřebné farmakologické i nefarmakologické přístupy.
V doporučeních je rovněž uvedeno, že oproti monoterapii a duální terapii může trojkombinace s IKS snižovat úmrtnost – tento efekt je přitom nejvíce patrný u pacientů značně symptomatických, se středně těžkou až těžkou obstrukční poruchou a s anamnézou častých anebo těžkých exacerbací. Pokud je dosaženo stability, o deeskalaci IKS je nezbytné uvažovat opatrně.
Přínos trojkombinace z hlediska mortality byl recentně prokázán ve dvou klinických studiích – ETHOS (budesonid/glykopyrolát/formoterol fumarát) a IMPACT (flutikason furoát/umeklidinium/vilanterol), kde došlo v „intention-to-treat“ populaci k 46%, resp. 29% redukci počtu úmrtí oproti terapii LAMA/LABA.
Souhrnně lze tedy říci, že na léčbu IKS u pacientů s CHOPN je nutno pohlížet komplexně a zohledňovat následující aspekty:
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na sympoziu Aerosphere v léčbě CHOPN přednesla:
MUDr. Jana Kociánová
Plicní a funkční oddělení, EUC Klinika Ostrava
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?