Vaskulární vs. chronologický věk: proč se liší a jak jej můžeme ovlivnit ve světle současných znalostí?

Komentář prof. MUDr. Aleše Linharta, DrSc., FESC, FCMA – 1. část

Je nezpochybnitelným faktem, že české kardiologii se v posledních dekádách velmi daří, a to i ve světovém kontextu. Nadále však platí, že nejsme nesmrtelní. Celých 43 % českých mužů a více než 55 % žen umírá na kardiovaskulární choroby. Jistě, věk nelze zadržet, není ale až tak důležité, jaké číslo máme napsáno v občanském průkazu – důležité je, jak staré jsou ve skutečnosti naše cévy a jaký je náš reálný biologický věk, který je silně determinován kvalitou, respektive opotřebením telomer na našich chromosomech. Podle prof. MUDr. Aleše Linharta, DrSc., FESC, FCMA, předsedy České kardiologické společnosti, je pro kardiovaskulární úmrtnost ovšem zcela zásadní vaskulární zdraví a cévní věk.

„To, co vídáme v ordinacích, jsou bohužel pouhé ,fotografie‘ našich nemocných, kdy změříme například hodnoty krevního tlaku či cholesterolu v daném okamžiku. Záleží ale především na tom, jak dlouho jejich cévy čelí konkrétnímu rizikovému faktoru,“ podotýká na úvod A. Linhart. V tomto kontextu jsou nesmírně zajímavé závěry jednoho britského vědeckého projektu, kde bylo téměř 439 000 rizikových respondentů (přičemž téměř 25 000c utrpělo nějakou kardiovaskulární příhodu), v průměrném věku 65 let, stratifikováno nikoliv podle výše svého krevního tlaku, ale podle genetické informace, respektive podle exomových variant spojovaných s hladinou LDL-cholesterolu a výší krevního tlaku. Stratifikace do dvou ramen probíhala na základě změny LDL-cholesterolu zhruba o 0,4 mmol/l a posléze i systolického krevního tlaku cca o 3 milimetry rtuťového sloupce. Autoři studie tak vybrali jedince, kteří měli celý život nemalou šanci, že hodnoty jejich krevního tlaku a LDL-cholesterolu byly vyšší či nižší, a to ve vzájemných kombinacích. A jaký vliv to mělo na výskyt kardiovaskulárních příhod? „V případě, že šlo o ideální jedince s oběma sledovanými rizikovými faktory nízkými, pak bylo jejich riziko o celých 39 % nižší, než bylo zaznamenáno u jedinců se zvýšeným krevním tlakem a LDL-cholesterolem. Po přepočtení na 10 milimetrů rtuťového sloupce a na jeden milimol by bylo riziko jedinců ve ,šťastné‘ skupině dokonce o 78 % nižší! Je tedy zřejmé, že celoživotní expozice rizikovým faktorům determinuje stárnutí našich cév a velmi významně určuje, jak rychle se dožijeme kardiovaskulárních příhod. Intervence, kterou si ,vypůjčíme‘ ke stabilizaci našich pacientů, nemusí být ani tak agresivní, jako časná, dlouhodobá a vytrvalá,“ míní A. Linhart.

Koncept EVA

Právě od stárnutí cév se odvíjí koncept EVA neboli Early Vascular Aging. Zmiňovaný ideální jedinec s celoživotně nízkými rizikovými faktory bude mít vyšší šanci na dlouhé dožití. Nemocní s rozvinutými rizikovými faktory a s časným stárnutím cév budou stárnout spíše exponenciálně. Musí se u nich intervenovat a pokoušet se křivku jejich dožití posouvat a ovlivňovat správným směrem. Jakými technikami pacienty nejlépe stratifikovat a zjišťovat, že jejich cévy nejsou v souladu s kalendářním věkem? Na začátku, a v celém dalším průběhu rozvoje aterosklerózy, stojí endoteliální dysfunkce, která je odpovědí na působení více rizikových faktorů. Může být testována různými způsoby, například na tepnách předloktí provokovaných ischemií, které, po uvolnění zaškrcení a při normální funkci endotelu, dilatují. „Studie vesměs říkají, že čím výrazněji je zhoršená tato vazodilatační schopnost, tím vyšší riziko rozvoje kardiovaskulárních příhod to přináší. Neboli – čím horší endoteliální funkce, tím horší prognóza a také vyšší cévní věk oproti očekávání,“ připomíná A. Linhart.

Jak měřit PWS?

Cévy dlouhodobě vystavené vysokému tlaku krve tuhnou, jelikož se v jejich stěnách postupně navyšuje frakce kolagenu a poškozuje se elastin. A právě tuhnutí cév je jedním z nejcitlivějších ukazatelů předčasného stárnutí tepenného stromu. Dopředná propagace pulsové vlny (PWS – pulse wave velocity) se zrychluje s vyšší tuhostí tepen. Měří se jednoduše, například pomocí aplanační tonometrie, a determinuje prognózu a vaskulární stáří. „Bezpečně víme, že přežívání jedinců s rychlou propagací pulsové vlny je významně zhoršeno, což bylo prokázáno nejen na vysoce rizikových populacích. Každá další odchylka od průměru násobně zvyšuje riziko kardiovaskulární příhody. Rychlost propagace pulsové vlny dnes najdeme, jako jeden z doporučených ukazatelů, také v guidelines pro diagnózu a management hypertenze,“ uzavírá A. Linhart.

(red)

Příště budeme s prof. A. Linhartem zjišťovat, jak mohou nemocné cévy vypadat zevnitř a jak to změřit.