Proč je úzká spolupráce specialistů na roztroušenou sklerózu a magnetickou rezonanci tolik potřebná?

Dvě respektované odbornice z 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, neuroložka doc. MUDr. Dana Horáková, Ph.D., a radioložka prof. MUDr. Manuela Vaněčková, Ph.D., vysvětlují, proč je těsná spolupráce mezi specialisty na roztroušenou sklerózu (RS) a na magnetickou rezonanci (MRI) tolik potřebná a proč by měla hned od začátku probíhat velmi intenzivně.

Aktuálně hlavním biomarkerem pro diagnostiku, prognózu a monitoring roztroušené sklerózy (RS) je MRI. Před dvěma lety byl ve Velké Británii publikován konsensus MAGNIMS pro její používání v klinické praxi. Základním diagnostickým protokolem pro mozek je podle něj 3D FLAIR, doplněný tříteslovým T2 váženým obrazem, přičemž při prvním diagnostickém vyšetření by měla být vždy aplikována kontrastní látka.

Nově by měla být ve třech sekvencích, a posléze i postkontrastně, vyšetřována také mícha, optimálně v kompletním zobrazení. Pokud to nelze zajistit, tak alespoň po obratlové tělo Th4/Th5, protože maximum ložisek bývá v této lokalizaci. Jako velmi vhodná se jeví základní sekvence 3D fluid attenuation inversion recovery (3D FLAIR), rozšířená o 3D double inversion recovery (3D DIR). Umí totiž dobře zobrazit kortikální ložiska, která jsou, oproti ložiskům v bílé hmotě, více specifická pro RS.

Důležité je dodržovat intervaly vyšetření. Před podáním léčby se zhodnocují negativní prognostické markery, po jejím zahájení se obvykle po šesti měsících stanovuje nová baseline a kontroly by pak měly probíhat každých 12 měsíců. Další zásadní položkou je standardizace popisu nálezu – je velmi důležité, aby radiologové klinikům předali maximum relevantních informací.

Více ve videu:

(red)