Siponimod: vhodný profil pacienta a časná léčba jsou klíčové

Roztroušená skleróza je onemocnění, jehož příčiny nejsou ještě dostatečně objasněny, přesto se daří posunovat léčbu této choroby stále kupředu. Zásadní změnu kvality života nemocných s roztroušenou sklerózou přinášejí především moderní, vysoce účinné léky a léčebné strategie. Právě o nich se mluvilo na interaktivním workshopu, podpořeném farmaceutickou společností Novartis. Pozornost byla v jeho první části věnována účinné látce siponimod. Hostem workshopu byl prof. MUDr. Martin Vališ, Ph.D., FEAN, přednosta Neurologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

videokomentář

13. listopad 2022

08:32

Většina pacientů s roztroušenou sklerózou trpí její relaps-remitentní formou, která postupem času přechází do sekundárně progresivní formy. S příchodem nového léčivého přípravku, který je možné v takovém případě indikovat, nabylo včasné zachycení sekundární progrese na významu.

V terapii sekundárně progresivní fáze lze v současnosti indikovat pouze jedinou účinnou látku: selektivní imunosupresivum siponimod, který je od roku 2021 plně hrazen ze zdravotního pojištění. Výsledky klinických studií potvrzují, že siponimod zpomaluje disabilitu, léčba ale musí být zahájena ve správný okamžik.

Je třeba sledovat dlouhodobou historii nemocného. Kandidátem na léčbu siponimodem je pacient v aktivní fázi roztroušené sklerózy s prokázanými relapsy v průběhu dvou let před zahájením léčby siponimodem nebo se zánětlivou aktivitou zjištěnou na magnetické rezonanci. Vstupní hodnota disability podle EDSS je 4–6,5 stupně. Vhodným momentem pro switch je prokázaná progrese disability minimálně o 1 stupeň u pacientů s EDSS do 5,5 nebo o půl stupně u pacientů s EDSS nad 5,5. Minimální doba trvání progrese je 6 měsíců, nezávisle na relapsech. Úskalím může být, že se pacientův stav v čase pomalu, ale setrvale zhoršuje, aniž by k relapsu došlo, proto je třeba anamnézu pečlivě odebírat při každé kontrole.

„Takoví pacienti už v posledních pěti letech nemají žádný relaps a EDSS mívají třeba kolem šesti, šesti a půl,“ vysvětluje M. Vališ a dodává: „Když ale odebereme podrobnou anamnézu, je zřejmé, že takový pacient je potencionálním kandidátem na změnu terapie, protože už ze stávající léčby nemá žádný přínos. Velmi pravděpodobně už je v sekundárně progresivní fázi.“

S novým lékem je třeba naučit se pracovat. Včas podat siponimod a vybrat vhodného kandidáta je podle M. Vališe na léčbě to nejtěžší. Kromě určení genotypu jsou nutná už jen běžná klinická vyšetření jako u ostatních S1P modulátorů. Genotypizace je důležitá k určení typu metabolizéra a k nastavení přesného dávkování.

Profil vhodného kandidáta na léčbu siponimodem byl prezentován na kazuistice ženy, ročník 1980, které byla roztroušená skleróza diagnostikována v roce 2002. Během dvaceti let a několika linií léčby dospěla do aktivní sekundárně progresivní formy. Nyní je její stav již rok stabilní při terapii siponimodem a předpokládá se dlouhodobé zpomalení progrese.