Jsme to, co jíme? Psoriáza a výživa

Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu o vlivu na psoriázu

První probíranou kapitolou jsou z hlediska výživy v souvislosti s lupénkou polynenasycené mastné kyseliny. Tělo si je samo nevytváří, je tedy nezbytné doplňovat je zvenčí. Rozlišujeme dva typy: omega-3 a omega-6 nenasycené mastné kyseliny.

Omega-3 kyseliny (označované také jako N-3 mastné kyseliny nebo PUFA omega-3) vykazují prostřednictvím cytokinů vysoké antiinflamatorní účinky. Do této skupiny řadíme kyselinu eikosapentaenovou (EPA) a kyselinu dokosahexaenovou (DHA). Jejich zdrojem jsou především ryby, chia semínka, vlašské ořechy nebo sójové boby.

Omega-6 kyseliny – tento typ kyselin naopak představuje mediátory zánětlivých reakcí. Mezi ně řadíme kyselinu linolovou a kyselinu arachidonovou – právě se syntézou kyseliny arachidonové souvisí leukotrien B4, přítomný v psoriatických ložiscích. V potravinách najdeme omega-6 kyseliny například v majonéze, kukuřičném a dalších rostlinných olejích (sójový, slunečnicový) (Ford AR et al., JAMA Dermatology 2018).

Obsah omega-6 kyselin ve vybraných potravinách:

Rybí olej: do úst, nebo do žíly?

Co se týče prospěšnosti polynenasycených mastných kyselin omega-3 pro lidský organismus, respektive psoriázu, nabízí se možnost užívání rybího oleje. Studie zabývající se touto otázkou řešily podávání rybího oleje perorálně a intravenózně. Konkrétně bylo provedeno devět randomizovaných, dvojitě zaslepených studií s perorálními suplementy s obsahem rybího oleje a dvě studie stejného typu se zaměřením na žilní podání rybího oleje. Přinesly následující zjištění: sedm z devíti studií s perorálně užívaným rybím olejem ukázalo, že tento způsob podání nemá efekt na snížení stupně závažnosti psoriázy. Naopak obě studie s intravenózním podáním prokázaly pozitivní účinek na redukci lupénky (2–4 g/den EPA a DHA po dobu 10–14 dní) (Ford AR et al., JAMA Dermatology 2018).

Podávání rybího oleje v souvislosti s lupénkou by mohlo přinést benefity také pro pacienty s psoriatickou artritidou. Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie se dvěma skupinami probandů (první skupina konzumovala 3 g denně omega-3 PUFA, druhá, kontrolní, užívala denně 3 g olivového oleje po dobu 24 týdnů). Zlepšení v kloubní činnosti nebylo signifikantní, ve skupině s PUFA došlo nicméně k poklesu užívání nesteroidních antirevmatik a paracetamolu a zároveň k výraznému snížení hladiny leukotrienu B4 ve srovnání s kontrolní skupinou (p = 0,04) (Kristensen S et al., Scand J Rheumatol 2018).

Lepek

Dalším podezřelým v rámci zhoršování psoriázy je gluten. Najdeme jej v pšenici, žitu a ječmeni – a samozřejmě v produktech s jejich obsahem, kterých je v současné době kolem nás velké množství. Navíc lepek je i tam, kde bychom jej nečekali (například v některých mléčných výrobcích, cukrovinkách). A proč je tak důležité o glutenu mluvit? Často se pacienti svých lékařů ptají, zda je pro ně správná cesta přejít na bezlepkovou dietu, zda jim tento způsob stravování pomůže dostat pod kontrolu i psoriázu.

Víme, že lidé s lupénkou trpí celiakií dvakrát více než populace bez psoriázy a že psoriáza je závažnější u pacientů s vyšší hladinou protilátek IgG a IgA. A také víme, že někteří psoriatici mohou mít zvýšenou senzitivitu na lepek, ale netrpí celiakií. Má tedy cenu bezlepkovou dietu u lidí s psoriázou vůbec testovat? Odpověď je ano. U pacientů, kteří mají zároveň celiakii potvrzenou pomocí biopsie tenkého střeva, je bezglutenová dieta (GFD – gluten free diet) doporučována. Ukazuje se totiž, že toto dietní opatření závažnost psoriázy snižuje.

U pacientů se senzitivitou na lepek, nicméně bez biopsií potvrzené celiakie, může GFD vést ke zlepšení psoriázy. Doporučuje se proto tříměsíční bezlepkové zkušební období, ve kterém se u pacienta sleduje dopad GFD na psoriázu. Naopak u lidí s negativním testem sérologických markerů na glutenovou senzitivitu nebyla účinnost bezlepkové diety prokázána (Ford AR et al., JAMA Dermatology 2018).

Ketogenní dieta

Dalším specifickým způsobem stravování je ketogenní dieta založená na příjmu nízkosacharidových jídel. Organismus se dostává do tzv. ketózy („přepíná“ na spotřebu tuku jako hlavního zdroje energie namísto sacharidů). Kromě efektu rychlého snižování hmotnosti bez pocitu hladu se ukazuje protizánětlivý vliv tohoto způsobu stravování (Katsimbri P et al., Antioxidants 2021). Tím se logicky nabízí otázka, zda právě toto není správný dietní režim pro pacienty s psoriázou.

Studie na 37 probandech s nadváhou anebo obezitou, se stabilizovaným stavem onemocnění, ukazuje, že dietní ketoprogram (< 500 kcal/den) má potenciál redukovat závažnost psoriázy. Signifikantní snížení bylo pozorováno u skóre PASI, DLQI a BSA a také u závažnosti pruritu (Castaldo G et al., Nutrition 2020). Tento způsob stravování může být jednou z možností v rámci strategie léčby psoriázy.

Středomořská dieta

Stravovací režim známý pro svůj vysoký podíl ovoce zeleniny, ryb, naopak s minimem mléčných výrobků, červeného masa, sladkostí, přináší benefity v podobě prevence kardiovaskulárních, metabolických a onkologických onemocnění.

Studie zkoumající dopad této diety na psoriázu zahrnovala 211 probandů s psoriatickou artritidou. Přinesla zajímavé výsledky: Nebyla nalezena žádná souvislost mezi systémem hodnocením DAPsA (Disease Activity Index for Psoriatic Arthritis) a adherencí ke středomořské dietě. Naopak pozitivní souvislost byla zjištěna mezi DAPsA a BMI (body mass index) (Caso F et al., Rheumatol Int 2020). Potenciálně by tedy tento způsob stravování mohl být pro pacienty s lupénkou přínosný. Pro potvrzení však budou potřeba další studie.

Snižování váhy a lupénka

Při první návštěvě pacienta s lupénkou se lékař bude věnovat pravděpodobně zásadnějším tématům, než je redukce hmotnosti. Navzdory potenciální senzitivitě některých pacientů k tomuto tématu je důležité jej otevřít – čím dříve, tím lépe. I přesto, že jde spíše o dlouhodobější cíl. Existují totiž důkazy naznačující, že adipocyty, tedy tukové buňky v našem těle, nejsou jen nevinnými diváky ve vztahu k patogenezi psoriázy. Vylučují zánětlivé cytokiny, které mohou dále přispívat k aktivitě psoriázy.

Vědci v této souvislosti zkoumali obézní pacienty (BMI ≥ 25 kg/m²) s nízkokalorickou dietou (800–1 400 kalorií denně) a dospěli k závěru, že tato dieta pacientům umožňuje snížit závažnost onemocnění, zvýšit kvalitu jejich života a snížit hmotnost (Ford AR, Br J Dermatol 2019). Tento typ stravování lze tedy považovat za doplňkovou intervenci ke standardní léčbě lupénky.

2 mýty o stravování a lupénce

Lilkovitá zelenina

Mýtus: Papriky, lilek, brambory a rajčata obsahují solanin, který může potenciálně zhoršovat zánět.

Fakta: Výsledky dotazníku zahrnující 1 206 probandů toto podezření nevyvrátily ani nepotvrdily (52 % účastníků vidělo zlepšení po vysazení lilkovité zeleniny, 48 % pacientů nikoli) (Afifi L et al., Dermatol Ther 2017).

Vitamin D

Mýtus: Všichni pacienti s lupénkou potřebují vitamin D.

Fakta: Kontrolované studie nevykazují benefit příjmu perorálně podávaného vitaminu D (3 000 IU/den) po dobu 3–6 měsíců. U psoriatických osob s deficitem vitaminu D se nicméně doporučuje jeho příjem jako prevence komorbidit (Afifi L et al., Dermatol Ther 2017).

Závěr – „take home message“

Strava v léčbě lupénky hraje jistě důležitou roli. Měla by však být brána spíše jako komplementární část k řádné klasické léčbě.

Redakčně zpracováno ze sdělení „Nutrition and psoriasis“, které na kongresu EADV konaném 11.–14. 10. 2023 v Berlíně přednesla:
prof. April W. Armstrong, MD, MPH, David Geffen School of Medicine a UCLA Health University of California v Los Angeles, USA