Repetitorium chronické kopřivky

Není výjimkou, že svého praktického lékaře vyhledá pacient s kopřivkou. Ten mu může pomoci, pokud onemocnění správně diagnostikuje a předepíše mu vhodnou medikaci, popřípadě, pokud potíže neustupují, odešle nemocného ke specialistovi. Kopřivka se mimo jiné projevuje různou intenzitou svědění a pocitu pálení, což zejména z chronické kopřivky činí velmi obtěžující nemoc, ovlivňující běžné denní aktivity nebo spánek. Ačkoliv chronická kopřivka výrazně snižuje kvalitu života, pacienti návštěvu lékaře často oddalují, zkoušejí samoléčbu i různé diety. A když se konečně dostaví, očekávají rychlou pomoc. Co by měl praktický lékař o chronické kopřivce vědět, aby mohl vybrat účinnou terapii? Společně s MUDr. Miroslavem Nečasem, Ph.D., primářem I. dermatovenerologické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, jsme připravili stručný přehled problematiky tohoto kožního onemocnění.

Kopřivka

5. listopad 2023

Zdroj: Shutterstock

Definice kopřivky

Kopřivka je stav charakterizovaný tvorbou pupenů (pomfů), angioedémem, nebo obojím.

Klasifikace kopřivky

Kopřivku můžeme dělit podle různých hledisek, v praxi je nejjednodušší ji rozdělovat na akutní a chronickou. Dělicí hranicí je 6 týdnů od začátku trvání kopřivky. Chronická kopřivka se potom dělí na kopřivku inducibilní nebo indukovatelnou a kopřivku spontánní (CSU). Za spontánní kopřivku označujeme tehdy, pokud není zřetelný nebo jednoznačný vyvolávající faktor nebo spouštěč – to je naopak typické pro kopřivku indukovatelnou, kde spouštěči mohou být nejrůznější zevní nebo fyzikální faktory, například chlad, teplo, slunce, tření a podobně. U některých pacientů se spontánní kopřivkou dochází ke vzniku příznaků působením spouštěče, který ale není definitivní, protože ne vždy jeho přítomnost vyvolává příznaky, ty se mohou vyskytovat i samovolně. Někteří pacienti mohou mít více než jeden podtyp kopřivky a každý z nich může reagovat na léčbu nezávisle a odlišně.

Vliv kopřivky na kvalitu života

Chronická kopřivka postihuje zhruba 1 % dospělé populace. Nejčastěji to bývají lidé středního věku, ale i děti. Obecně častěji bývají postiženy ženy. Dopad kopřivky na kvalitu života je velmi výrazný. Jde o kožní postižení, někdy mohou být angioedémem zasaženy i sliznice, což může být potenciálně nebezpečné, pokud jde například o angioedém laryngu. S kopřivkou bývá spojeno i intenzivní svědění, které může způsobovat poruchy spánku, interferovat s běžnými denními činnostmi, pacienti mohou být depresivní a mít i suicidální sklony.

Patofyziologie chronické kopřivky

Patofyziologické mechanismy jsou velice různorodé. Mohou být alergické, nealergické nebo autoimunitní. Autoimunitní mechanismy mohou tvořit až 50 % všech CSU a bývá u nich také největší genetická vazba. Může jít o tzv. autoalergii, kdy se tvoří protilátky typu IgE proti různým vlastním strukturám, jako například proti tyreoidální peroxidáze (TPO) nebo dvoušroubovici DNA, anebo o mechanismy autoreaktivní, kdy se tvoří protilátky typu IgG proti tzv. vysokoafinitnímu receptoru pro IgE na povrchu mastocytů, anebo přímo proti molekule IgE.

Diagnóza chronické spontánní kopřivky

Diagnostika chronické spontánní kopřivky vždy začíná precizní a cílenou anamnézou, zaměřenou na spouštěče kopřivky a také na symptomy včetně celkových, a podrobným klinickým vyšetřením. Dále by mělo být provedeno základní laboratorní vyšetření, které by mělo zahrnovat krevní obraz, základní biochemii včetně CRP a nově se doporučuje také vyšetřit hladinu celkového IgE a protilátky proti TPO. Rozšířené diagnostické testy už by měly patřit do rukou specialistů, tedy alergologů a dermatologů. Specifické laboratorní markery CSU bohužel neexistují, i když je nutno říci, že řada pacientů s CSU má zvýšené hodnoty celkového IgE, anebo pozitivní protilátky proti štítné žláze, popřípadě různé antinukleární protilátky.

Diferenciální diagnostika chronické spontánní kopřivky

Je potřeba vyloučit různé jiné dermatózy, u kterých se mohou vyskytovat pomfy, například urtikariální vaskulitidu, kde pomfy přetrvávají déle než 24 hodin. A potom jsou to také některá systémová autoimunitní nebo autoinflamatorní onemocnění s tvorbou pomfů.

Léčba chronické spontánní kopřivky

Ideální je, když se podaří identifikovat a odstranit spouštěče chronické kopřivky, například přeléčit infekci nebo sanovat fokus, ale ani to někdy nemusí vést k ústupu potíží. Základem symptomatické léčby jsou moderní antihistaminika druhé generace. Pokud se praktický lékař ve své ordinaci s pacientem s chronickou kopřivkou setká, měl by se nejdříve ujistit, že skutečně jde o CSU, a potom ihned zahájit léčbu antihistaminiky ve standardních dávkách. Pokud tato léčba není dostatečně účinná, tak po dvou, nejpozději po čtyřech týdnech dávku zvýšit až na čtyřnásobek této standardní dávky, což je ovšem zatím off-label. Pokud ani to nevede ke zlepšení kopřivky, je vhodné odeslat pacienta ke specialistům: alergologům nebo dermatologům.

Materiály ke stažení

Zkrácená informace o přípravku XOLAIR^® je dostupná ZDE.

Připraveno ve spolupráci se společností NOVARTIS s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4,
tel.: +420 225 775 111, www.novartis.cz, info.cz@novartis.com