Tyreopatie a aktivní kouření predikují závažnější formu hidradenitis suppurativa

Cílem klinického hodnocení bylo prozkoumat souvislost mezi hidradenitis suppurativa (HS) a aktivním kouřením, respektive poruchami štítné žlázy, a také určit, zda tyto asociace ovlivňují závažnost onemocnění. V období od září 2018 do února 2020 bylo zařazeno celkem 290 jedinců s diagnózou HS, vycházející z primárních a sekundárních diagnostických kritérií uvedených v European S1 Guideline z roku 2015. Všichni pacienti trpěli recidivujícím zánětem (výskyt častěji než dvakrát za 6 měsíců nebo třikrát za 6 měsíců v inverzních oblastech těla), který se projevoval tvorbou uzlů, sinusových traktů a/nebo jizev. Evidována byla data týkající se demografických charakteristik, klinické závažnosti onemocnění, komorbidit a léčebných modalit. Provedena byla deskriptivní statistika demografických charakteristik a charakteristik HS, pro vyhodnocení asociace mezi stadiem onemocnění a vybranými proměnnými pak byla provedena logistická regrese.

Ukázalo se, že více než polovinu sledovaného souboru tvořily ženy, průměrný věk činil 37,3 roku (při nástupu HS 26,2 roku, při stanovení diagnózy 34 let), průměrná hodnota BMI 29,5 kg/m², bezmála 57 % bylo aktivních kuřáků a 37 % mělo pozitivní rodinnou anamnézu. „Jako spouštěcí faktor exacerbací onemocnění uvedlo 55 % našich pacientů stres,“ poznamenala A. Liakou s tím, že zhruba 42 % nemocných mělo HS ve stadiu I dle Hurleyho, 43 % ve stadiu II a 15 % ve stadiu III. Podle skóre závažnosti IHS4 měla necelá třetina souboru mírnou, polovina středně těžkou a pětina těžkou formu onemocnění. „Nejčastěji postiženými oblastmi byla třísla, genitálie, axily nebo hýždě, takřka čtvrtina našich pacientů udávala pilonidální sinus,“ dodala. Z hlediska komorbidit uvádělo přibližně 50 % nemocných jiná kožní onemocnění, 20 % onemocnění štítné žlázy, 14 % poruchy spánku, 11 % metabolický syndrom a 9 % kardiovaskulární choroby. Co se týká léčby, necelých 60 % užívalo kortikoidy, dvě třetiny lokální antibiotika a zhruba polovina perorální antibiotika – klindamycin nebo doxycyklin. Asi u 30 % pacientů byl indikován adalimumab a u 1 % infliximab.

„Pokud jde o výsledky logistické regrese, jak univariační, tak multivariační analýza prokázala, že mezi sledovanými proměnnými byly pouze tyreopatie a aktivní kouření statisticky signifikantně spojeny s vyšším stadiem hidradenitis suppurativa, a to podle Hurleyho klasifikace i skórovacího systému IHS4. Dospěli jsme proto k závěru, že oba tyto aspekty mají významnou souvislost se závažnější formou hidradenitis suppurativa,“ shrnula A. Liakou. Podle multivariační analýzy měli pacienti s poruchami štítné žlázy, respektive aktivní kuřáci, 1,3násobně, respektive 1,4násobně, vyšší pravděpodobnost rozvoje závažnějšího průběhu HS (p < 0,001), klasifikováno podle Hurleyho. V případě využití skóre IHS4 byly údaje obdobné – to znamená OR 1,2 pro aktivní kouření a OR 1,4 pro tyreopatie (p < 0,001). „Jde o první klinické hodnocení poukazující na hormonální souvislosti u těžších forem hidradenitis suppurativa, které jsme sice již tušili, ale neměli jsme pro ně žádné důkazy,“ komentovala A. Liakou a zdůraznila, že do budoucna bude zapotřebí tento výsledek ověřit ve velkých prospektivních studiích.

(red)