8 faktorů zlepšujících životní spokojenost chronicky nemocných

Již dlouhodobě je v celém světě patrný přesun od převážně akutních forem onemocnění k onemocněním zejména chronickým, což je dáno hned několika rizikovými faktory. Tím nejvýznamnějším se podle dat Světové zdravotnické organizace i Centers for Disease Control and Prevention zdá být životní styl. Ukazuje se například, že téměř polovinu všech úmrtí v roce 2019 bylo možné připsat na vrub rizikových stravovacích návyků (průměr v ČR 23 %, v EU 17 %), užívání tabáku (ČR 20 %, EU 17 %) a konzumaci alkoholu (ČR 6 %, EU 6 %). Mezi další rizikové parametry patřily znečištění ovzduší (ČR 6 %, EU 4 %) a nedostatek pohybu (ČR 3 %, EU 2 %).

Jednou z cest, jak zlepšit péči o chronicky nemocné, je zaměřit se na zlepšení jejich wellbeingu, tedy životní pohody, která je nejlepším předpokladem dobrého celkového zdraví i delšího a spokojenějšího života. Jednotná definice pro wellbeing doposud neexistuje, nicméně panuje obecná shoda, že životní pohoda zahrnuje přítomnost pozitivních emocí a nálad (například spokojenosti, štěstí), nepřítomnost negativních emocí (například deprese, úzkosti), spokojenost se životem z hlediska jeho naplnění či pozitivního fungování a také fyzickou pohodou (například pocit, že jsem zdravý a plný energie). Je přitom dobře známo, že právě lidé s chronickými chorobami jsou nezřídka sužováni těžkými psychickými stavy a propadají beznaději. V tomto ohledu je důležitá role ošetřujících lékařů, kteří mohou svým pacientům pomoci „naprogramovat“ jejich mozek na pozitivní myšlení vedoucí k tomu, že mohou znovu obnovit svou autonomii a dostat svůj život „pod kontrolu“.

Co nejvíce zlepšuje pocit životní pohody?

V současnosti se uvádí, že wellbeing má minimálně osm dimenzí – fyzickou, emocionální, ekonomickou, sociální, pracovní, duchovní, intelektuální a environmentální. Jako naprosto zásadní se jeví být dimenze fyzická, přičemž celá řada studií došla k závěru, že fyzická aktivita je určující pro délku lidského života. A stejně tak i pro duševní zdraví, protože je jediným spouštěčem neuroontogeneze, to znamená vývoje nových neuronů z kmenových buněk, kterých může zdravý mozek během dne vytvořit až osm stovek (naopak deprese a dlouhodobý stres neurony destruují). Dospělý člověk by měl dodržovat minimálně 150 minut fyzické aktivity týdně, po čtyřicátém roce života dokonce 300 minut týdně.

Co se týká emocionální dimenze, důležité je umět s vlastními pocity pracovat a umět je konstruktivně vyjádřit, protože potlačené emoce se mohou stát základnou pro rozvoj chronického onemocnění. Emocionální wellbeing umožňuje lépe si uvědomovat sebe sama a být schopen hlubších vztahů s ostatními. Ekonomická dimenze wellbeingu je nezbytná pro pocit bezpečí a spokojenosti a vyjadřuje dostatek finančních prostředků pro uspokojení vlastních aktuálních potřeb. Lidé, kteří zažívají finanční stres, častěji uvádějí zdravotní obtíže, Americká psychologická asociace (APA) pak považuje tento aspekt za hlavní příčinu nezdravého chování (kouření, nárůstu hmotnosti, abúzu alkoholu či drog). Za klíčovou lze označit taktéž sociální dimenzi, neboť schopnost navazovat hluboké a smysluplné mezilidské vztahy je pro pohodu každého člověka zásadní a je dokonce prospěšná pro fyzické zdraví. Z Harvard Study of Adult Development například vyplývá, že kvalita mezilidských vztahů v 50 letech je nejsilnějším prediktorem zdraví v 60 letech. Neoddělitelnou součástí wellbeingu je pracovní dimenze, která by měla být v rovnováze s osobním životem, jinak může být příčinou dlouhodobého chronického stresu. Dále je to dimenze duchovní, která zkoumá klíčové principy, přesvědčení a hodnoty, jež dávají životu smysl a cíl. Podstatné je umět projevovat soucit, odpouštět druhým, prožívat radost, hledat naplnění, být altruistický a vděčný. Intelektuální dimenze znamená rozšiřování znalostí, dovedností a schopností prostřednictvím neustálého osobního růstu a rozvoje, environmentální dimenze pak klade důraz na to, v jakém prostředí člověk žije a co v něm zanechává.

Jak poznat stres u chronického onemocnění

Jak již bylo uvedeno, chronické onemocnění s sebou obvykle přináší nepříznivé změny v životě pacienta a s tím související stres, což představuje zvýšené riziko snížené životní pohody. Může tomu tak být dokonce i u jedinců, jejichž nemoc nemá tak výrazný dopad na jejich každodenní činnosti, naproti tomu řada lidí se vyrovnává se svým stavem dobře a potýká se jen s malými omezeními. S chronickým onemocněním se mohou pojit různé stresory, jako jsou nejistota ohledně budoucnosti, nepředvídatelnost průběhu onemocnění, příznaky specifické pro danou chorobu (vliv na práceschopnost, fyzický vzhled apod.) nebo finanční potíže. Dlouhá období stresu přitom mohou vést k frustraci, hněvu, beznaději a někdy také k depresi – a to i u rodinných příslušníků. Proto je klíčové se na všechny tyto aspekty zaměřit a popřípadě instruovat pacienta, jak se s nimi může vyrovnat.

Mezi nejčastější příznaky stresu, jež se mohou u chronicky nemocného rozvíjet, patří podrážděnost, potíže ve vztazích, úzkost, napětí a smutek, dále jsou to ztráta zájmu, narušený spánek, únava, bolesti těla (včetně bolestí hlavy) nebo kognitivní problémy. Je třeba si uvědomit, že pacient se musí mimo jiné naučit žít s následky nemoci, vyrovnat se s léčbou, s negativními pocity a obavami, udržet si sebedůvěru, pozitivní sebeobraz, sociální vztahy a vyhnout se sociální izolaci. Dopad osamělosti, ať už emocionální, či sociální, totiž bývá často závažnější než konzumace alkoholu a kouření.

Doporučení pro pacienty

Podle vědců, kteří zkoumali různé zdroje štěstí a pocitu spokojenosti, o pozitivním vnímání života z 50 % rozhodují genetické predispozice, ve 35 % jsou to vlivy, jež má člověk pod kontrolou, a v 15 % za to mohou různé externí situační faktory. Dobrou zprávou tedy je, že ze 35 % lze vlastní štěstí a spokojenost aktivně kontrolovat. Navíc, v důsledku epigenetiky lze částečně ovlivňovat i vrozené faktory štěstí, a to jak v pozitivním, tak zejména v negativním slova smyslu (například v důsledku nezdravého životního stylu).

U chronických pacientů se k hlavním determinantám wellbeingu řadí resilience, tedy odolnost, schopnost vzdorovat nepřízni, což je vlastnost, kterou je možné posilovat i ze strany lékařů. Dále jsou to dobré zdraví (psychické i fyzické), funkční omezení v každodenním životě vlivem onemocnění, pozitivní sociální vztahy, pocity osamělosti, sociální izolace, autonomie, optimismus, uspokojení základních potřeb nebo různé životní události (například nezaměstnanost, sňatek). Pro zvládání chronického onemocnění je pacientům možné doporučit, aby dodržovali léčebná doporučení, zásady zdravého životního stylu a wellbeingu, přijímali emocionální podporu od druhých, zajímali se o své zdraví, nebáli se diskuse s ošetřujícím lékařem a stanovili si konkrétní krátkodobé cíle pro obnovní jistoty, síly a kontroly, a později i cíle dlouhodobé.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které v dubnu 2023 na 59. diabetologických dnech v Luhačovicích přednesl:
prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze