Léčit či neléčit osoby s prehypertenzí?

Hypertenze je jedním z nejčastějších onemocnění a o její škodlivosti existuje nepřeberné množství dat. Již méně je ale známo o vlivu dlouhodobé prehypertenze, která nikdy neprogreduje až do skutečně vysokého krevního tlaku. Prognóze nemocných s chronickou prehypertenzí se věnovala skupina amerických výzkumníků, kteří analyzovali data z notoricky známé Framinghamské kohorty. Výsledek jejich práce byl publikován letos v září v časopise Circulation.

I mírně patologické zvýšení krevního tlaku (TK) je asociováno s kardiovaskulárním (KV) rizikem. Dosud však není zcela jasné, zda je toto riziko zvýšené i u osob, které nikdy do skutečné hypertenze nepřejdou a udržují si celoživotně hodnoty na vyšší hranici normy. Zároveň chybí data i pro určení přesné prognózy u osob, u kterých se hypertenze rozvine až pozdně ve srovnání s těmi, které trápí vysoký krevní tlak již od mladšího věku.

Analyzovaná data pro výše zmíněnou práci byla sesbírána od původních účastníků Framingham Heart Study v časovém období mezi lety 1948–2002 ve dvouletých intervalech a od jejich potomků v období 1971–2014 v intervalech 4–8 let. Celkem zahrnula 10 333 účastníků, ze kterých autoři této studie vyřadili osoby, u nichž nebyl znám věk v čase diagnózy, vypadli ze souboru, neměli do věku 60 let alespoň dva záznamy, byli živí ještě koncem roku 2014 a nebo neměli kompletní záznam o hypertenzi v čase diagnózy. Celkem bylo do zmíněné analýzy zařazeno 5 593 osob.

Většina souboru vyvinula hypertenzi do 55 let věku

Prehypertenze byla definovaná jako systolický krevní tlak (sTK) v rozmezí 120–139 mmHg a diastolický krevní tlak (dTK) v rozmezí 80–89 mmHg. Jako hypertenzní potom byli označeni nemocní s TK nad 140/90 mmHg nebo ti, kteří užívali jakoukoli antihypertenzní medikaci. Sledované osoby byly následně rozděleny do pěti fenotypů – ti, kteří nikdy nedosáhli prehypertenze ani hypertenze (n=342), osoby, které do prehypertenze došli až v pokročilém věku a nikdy nedosáhli hypertenze (n=354), ti, jež vykazovali prehypertenzní hodnoty v časném věku, ale hypertenze se u nich rovněž nikdy nevyvinula (n=926), osoby, u kterých se hypertenze vyvinula ve vyšším (n=1632) a nižším (n=2339) věku. Jako nižší byl přitom hodnocen věk do 55 let.

Studie byla založena na case-control designu s tím, že jako pozitivní případy byli hodnoceni účastníci, kteří zemřeli na KV onemocnění a jako kontroly potom ostatní zařazené osoby. Všechna data byla zpracována tak, aby byly zohledněny proměnné jako věk, pohlaví, kouření nebo celkový cholesterol.

Prehypertenze spíše neškodí, nemocné je ale třeba sledovat

Průměrný věk při zařazení do souboru byl 42 let a účastníci se průměrně dožívali 77,8 roku. Ukázalo se, že časná prehypertenze, která nikdy nepřešla do hypertenzních hodnot, prognózu účastníků příliš neovlivnila. Přesto byl v této populaci pozorován mírný trend vyšší mortality na ischemickou chorobu srdeční.

Naopak později se rozvíjející skutečná hypertenze měla na KV mortalitu velmi významný vliv. Ve srovnání s osobami, které prehyperzenzi a hypertenzi nikdy nevyvinuli, bylo odds ratio (OR) pro úmrtí z KV příčin ve skupině s pozdní prehypertenzí 1,11, pro osoby s časnou prehypertenzí potom 1,09. Pacienti, u kterých se objevila skutečná hypertenze v pokročilejším věku měli OR pro stejnou modalitu 1,90 a ti, kteří trpěli na hypertenzi již od časnějšího věku dokonce 2,40.

Analogické výsledky přinesla analýza pro úmrtí na ischemickou chorobu srdeční, kde bylo OR pro účastníky s pozdní prehypertenzí sice jen 0,95, ale pro ty, u kterých se prehypertenze rozvinula před 55 rokem života, bylo již 1,28. Osoby s pozdní hypertenzí měli OR pro mortalitu z důvodu ischemické choroby srdeční 1,80 a osoby s časnou hypertenzí dokonce 2,50.

Identifikace osob se sklonem k hypertenzi má obrovský populační význam

Tyto výsledky nejsou nijak překvapivé, přesto dobře ilustrují nutnost identifikace osob, u kterých se prehypertenze postupně změní v hypertenzi, aby mohli být neprodleně léčeni. V rámci této práce se ukázalo, že asi jedna třetina osob středního věku s prehypertenzí rozvinula skutečnou hypertenzi během čtyř let od první zmínky o krevním tlaku nad 120/80 mmHg. Zároveň je výhledově žádoucí popsat případná preventivní opatření, kterými by bylo možné tomuto zhoršení zabránit. Z předchozí literatury je totiž zřejmé, že antihypertenzní léčba v sekundární prevenci redukuje riziko KV onemocnění asi o 15 % pacientů. Data pro podávání antihypertenziv v rámci primární prevence v rizikové prehypertenzní populaci však dostupná nejsou. Do budoucna tak bude nutné provést v tomto smyslu prospektivní intervenční klinickou studii. Vzhledem k populačnímu rozsahu hypertenze má totiž i malé zlepšení velký vliv na populační zdraví.

Literatura: 
Niiranen TJ, Larson MG, McCabe EL, et al. Prognosis of Prehypertension Without Progression to Hypertension. Circulation. 2017 Sep 26;136(13):1262-1264