![Kongresonline.cz](/themes/custom/awesome/src/img/logo-kongresonline.png)
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Klinickou účinnost a bezpečnost kabozantinibu, multikinázového inhibitoru VEGF, MET a AXL, u již předléčených pacientů s pokročilým renálním karcinomem prokázala registrační randomizovaná multicentrická otevřená studie fáze III METEOR. Jde o rozsáhlou a robustní studii, ve které byla odpověď na léčbu hodnocena investigátory i nezávislým panelem radiologů (IRC). Bylo tak eliminováno pozitivní bias při hodnocení odpovědi investigátory, typické pro otevřené studie.
Nemocní v ní byli randomizováni k perorálnímu podávání kabozantinibu 60 mg jednou denně, nebo everolimu 10 mg jednou denně jako standardu 2. linie léčby.
Demografické a vstupní charakteristiky v obou studovaných skupinách byly typické pro pacienty s pokročilým RCC – byli ve výkonnostním stavu 0–1, více byli zastoupeni Evropané, konkrétně muži, s metastázami lokalizovanými převážně v plicích a lymfatických uzlinách, játrech a skeletu. Srovnatelné bylo i zastoupení pacientů s různou mírou rizika progrese onemocnění podle skóre MSKCC.
Všichni zařazení nemocní užívali v minulosti alespoň jednu anti-VEGF léčbu a progredovali do 6 měsíců po poslední dávce – 71 % pacientů, bylo předléčeno jednou linií, zbytek dvěma a více liniemi. Nejvíce z nich užívalo v 1. linii sunitinib.
Primárním cílem studie METEOR byla nezávisle hodnocená doba bez progrese onemocnění (PFS), sekundárními cíli doba celkového přežití (OS), míra celkových dosažených léčebných odpovědí (ORR) a také bezpečnost. PFS je optimálním parametrem korespondujícím s cílem léčby ve 2. linii – nemocní s mRCC ve 2. linii a ve výkonnostním stavu 0–1 jsou ve své většině předurčeni nejméně k jedné další linii léčby, proto má u nich délka přežití bez progrese zásadní význam. U nemocných léčených ve studii METEOR kabozantinibem byla doba PFS v porovnání s everolimem prodloužena téměř dvojnásobně – medián 7,4 vs. 3,8 měsíce, snížení relativního rizika o 42 %.
Výsledek závisel na délce trvání léčby v 1. linii – lepší výsledek v podobě 62% snížení relativního rizika progrese a PFS 9 měsíců byl zaznamenán u těch, kteří byli v minulosti léčeni anti-VEGF déle než 6 měsíců, resp. kteří na předchozí anti-angiogenní léčbě progredovali dříve než po 6 měsících (48% snížení rizika), PFS 5,6 měsíců. Tyto výsledky dokládají význam pokračování VEGF blokády po překonání rezistence kabozantinibem.
Nejlepší výsledky zaznamenali nemocní po předchozí léčbě sunitinibem (43% snížení relativního rizika). To vše by tedy mělo být nově bráno v úvahu i při volbě léčby mRCC ve 2. linii.
Dosažené výsledky byly konzistentní napříč všemi podskupinami podle rozsahu onemocnění, lokalizace metastáz či rizika progrese onemocnění. Přesto jsou některé z nich hodny hlubšího zamyšlení.
Pokud jde o rozsah onemocnění, nejlepšího výsledku v podobě 62% snížení relativního rizika progrese, dosáhli nemocní s metastázami ve třech a více lokalitách. Při stratifikaci podle postižených orgánů z léčby nejvíce profitovali nemocní s kostními metastázami (67% snížení relativního rizika progrese), což může být výsledkem působení kabozantinibu na signální dráhu MET a zřejmě i na osteoklasty.
Ohledně sekundárního cíle – doby celkového přežití –, jsou již k dispozici výsledky nové, v pořadí druhé analýzy studie METEOR. Oproti první analýze je benefit z léčby kabozantinibem oproti everolimu ještě výraznější: medián 21,4 vs. 16,5 měsíce, 34% snížení míry relativního rizika. To se odrazilo i na poměru pacientů žijících a léčených i po 24 měsících (48 vs. 31 %). Prodloužení doby celkového přežití o 5 měsíců je výsledek srovnatelný s výsledky 1. linie léčby a ve 2. linii byl až dosud nevídaný.
Pokud jde o léčebné odpovědi, klinický prospěch z léčby kabozantinibem zaznamenalo 88 % pacientů podle hodnocení investigátorů, resp. 82 % dle nezávislého radiologického hodnocení IRC, tedy 8 z 10 pacientů. V žádné skupině nebylo dosaženo kompletní odpovědi, ale v počtu částečných odpovědí i stabilizace onemocnění –hodnocených jak samotnými investigátory, tak nezávisle radiology – vždy převažovala výhoda kabozantinibu.
Ve studii METEOR byla sledována jakákoli toxicita, nejenom ta v souvislosti s léčbou. Důležitým zjištěním je, že se neobjevily žádné nové či závažnější nežádoucí účinky, které by nebyly známy již z užívání jiných inhibitorů VEGF.
Jako u ostatních léčiv jsou ovlivnitelné snížením dávky a standardně zvládnutelné. Kabozantinib navíc oproti everolimu umožnil pacientům delší přežívání v dobré kvalitě – čas do zhoršení 5,5 vs. 3,7 měsíce.
Nové molekuly, které se staly novým standardem 2. linie léčby mRCC, sice neprošly přímým srovnáním v head-to-head studii, nicméně výsledky analýz poskytují poměrně zřetelný obraz o pacientovi, který by měl mít šanci z léčby kabozantinibem profitovat více. Připomeňme si závěrem – jestliže v celé léčené populaci ve studii METEOR dosáhl kabozantinib u předléčených nemocných mediánu doby PFS 7,4 měsíce a snížení relativního rizika progrese oproti everolimu o 42 %, pak:
V úvahu lze vzít i celkovou zátěž nádorovým onemocněním, počet lokalit postižených metastázami a přítomnost kostního onemocnění – při všech těchto eventualitách jsou výsledky multikinázové inhibice více než přesvědčivé.
Závěrem lze konstatovat, že dosažení kontroly onemocnění u 8 z 10 pacientů přináší lékaři i pacientovi vyšší jistotu odpovědi na léčbu a rozdíl v celkovém přežití téměř 5 měsíců oproti everolimu dokládá vynikající efekt dosud vídaný jen v 1. linii.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které v průběhu Pražských onkologických dnů/Best of ASCO Praha přednesl
MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.,
Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK a FN Plzeň
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?