COVID-19 demaskoval problém poruch chování ve stáří

Starší pacienti, věková skupina nejvíce ohrožená vážnými komplikacemi nebo smrtí v důsledku COVID-19, někdy vůbec netrpí typickými symptomy, jako jsou horečka, akutně vzniklý dráždivý kašel a dušnost. Nákaza virem SARS-CoV-2 se u nich často manifestuje atypicky v podobě poruch chování. Senior může být neobvykle apatický nebo zmatený, ztrácí orientaci na své okolí. U starších osob či pacientů s mírnou poruchou kognitivních funkcí se mohou vyskytovat i delirantní stavy s typickými projevy. Koronavirus však problém s poruchami chování seniorů pouze demaskoval. V primární péči jejich výskyt není vzácný, avšak ne vždy je diagnostikován. Přitom bezpečná léčba poruch chování ve stáří zlepší kvalitu života pacientů i jejich blízkých a umožní udržet seniory v domácím prostředí.

Je všeobecně známo, že v průběhu koronavirové pandemie byla populace polymorbidních seniorů považována za jednu z nejrizikovějších skupin. Kromě častých komorbidit se na jejich zvýšené náchylnosti k infekcím podílí také snížení imunity, ke kterému dochází jednak přirozeně se stoupajícím věkem, ale i v důsledku přidružených onemocnění či užívané léčby.

Podle dosavadních poznatků se však onemocnění COVID-19 může u seniorů ve srovnání s mladšími pacienty projevovat atypicky. Zatímco pro většinu populace je pro nákazu pandemickým koronavirem charakteristická přítomnost horečky, akutně vzniklého dráždivého kašle a dušnosti, ukazuje se, že senioři s COVID-19 mohou mít pouze lehce zvýšenou teplotu (popřípadě vůbec), mnohem častěji se u nich objevují zažívací potíže a často změny psychického stavu, jako je apatie či nadměrná spavost, popřípadě závratě a pády. U seniorů s mírnou poruchou poznávacích funkcí nebo demencí, ale i u osob nad 80 let se koronavirová infekce může projevit také jako delirium, pro které je typická zmatenost a dezorientovanost.

Proto je u seniorů nutné kvůli možnému atypickému průběhu věnovat zvláštní pozornost jakékoli zdánlivě nevysvětlitelné změně jejich zdravotního stavu. Je také důležité, aby lidé pečující o méně zdatné seniory u nich doma – ať už pečovatelky nebo členové rodiny – pečlivě sledovali zdravotní stav a každou změnu konzultovali s praktickým lékařem.

V odhalování poruch chování je praktik klíčový

Poruchy chování u seniorů, které se u nich mohly po nákaze v průběhu pandemie demaskovat, však nejsou v primární péči žádnou vzácností a často výrazně zhoršují kvalitu života nejen samotného pacienta, ale i jeho nejbližších.

Změny chování se u seniorů mohou objevovat jako výraz zhoršené adaptační schopnosti při nadměrné zátěži. Za pozornost stojí hlavně takové chování, které je podivné, neobvyklé, ohrožující nemocného nebo ostatní osoby, je pro okolí zneklidňující nebo je opakovaně nepřiměřené situaci a společensky nevhodné. V takovém případě mluvíme o poruše chování, která vyžaduje lékařskou intervenci.

Při rozpoznání a léčbě poruch chování starších nemocných sehrává klíčovou roli praktický lékař, současně však platí, že v primární péči se lze v tomto ohledu setkat s největšími problémy a diagnostickými rozpaky. Týká se to zejména diagnostiky depresivních a úzkostných poruch či demencí v ordinaci praktického lékaře, pro které jsou poruchy chování typické.

Příznaky rozdělené do 4 skupin

A jak takové změny chování mohou konkrétně vypadat? U seniora se může objevit některý ze 4 typů příznaků či jejich kombinace.

• Agresivní chování, kdy pacient ohrožuje nebo fyzicky napadá druhé osoby (bití, strkání, kousání, škrábání), vyhrožuje jim, nadává a jinak je slovně napadá, někdy může mít toto chování i sexuální ladění (vymáhá pohlavní styk), nebo agresi obrací proti sobě.
• Neklidné chování, kdy je nemocný úzkostný, vystrašený nebo dezorientovaný, nepoznává známá místa ani osoby, je fyzicky neklidný, utíká, přechází nebo bloudí po bytě, vykonává zdánlivě neúčelné pohyby nebo činnosti.
• Specifické psychiatrické příznaky, jako jsou halucinace (slyší nebo vidí neexistující hlasy, osoby nebo předměty), bludy (nepravdivé přesvědčení o okrádání, ubližování, sledování, schovávání věcí, nevěře apod.), deprese (smutek, plačtivost, ztráta radosti, zájmu, energie, pocit bezcennosti, viny, myšlenky na sebevraždu), poruchy spánkového rytmu (opakované probouzení se a aktivita v noci, pospávání přes den, nerozlišování rytmu dne a noci), úzkost a strach.
• Společensky nevhodné a situaci nepřiměřené chování se může týkat různých oblastí. Například pacient jí nevhodné předměty, shromažďuje věci, schovává nebo ničí věci, vykonává potřebu na nevhodném místě, manipuluje s výkaly, odhaluje se a nevhodně se sexuálně chová na veřejnosti, odmítá péči rodiny, nechce dodržovat hygienu.

Bezpečná léčba udrží seniora v domácím prostředí

Připomeňme, že vlastní stárnutí samo o sobě nevede ke klinicky závažným poruchám chování. Výskyt závažnějších behaviorálních poruch však úzce souvisí hlavně s psychiatrickou nemocností ve stáří v důsledku organických postižení CNS (neurodegenerativní demence, Parkinsonova nemoc, cerebrovaskulární onemocnění). Poruchy chování jsou průvodními symptomy i řady neurologických onemocnění (stavy po cévní mozkové příhodě, poúrazové stavy, nitrolební expanzivní procesy a infekce, epilepsie), ale také se objevují u somatických poruch či onemocnění (chronická zácpa, bolest, zažívací nebo močové potíže či infekce). S poruchami chování se lze dále setkat u seniorů po traumatizujících situacích a změnách prostředí (povodně, ovdovění, nedobrovolné přestěhování, umístění v nemocnici, neshody se členy rodiny nebo s ošetřovateli či tělesná omezení).

Každá porucha chování u starého člověka signalizuje chorobnou změnu, kterou je třeba rozpoznat a vhodným způsobem léčit. Neléčená porucha chování ohrožuje zdravotní stav pacienta, vede k jeho izolaci, odmítání okolím a zhoršuje kvalitu života nemocného.

Léčba poruchy chování by měla být kauzální a současně komplexní, často je však třeba začít symptomatickou terapií zajišťující bezpečnost nemocného. U geriatrických pacientů jsou v primární péči s výhodou využívána neuroleptika, hlavně atypická, a to zejména pro svůj výhodný bezpečnostní profil. Nejužívanějším přípravkem v léčbě poruch chování u seniorů s demencí je tiaprid, který je velmi dobře tolerován a z dostupných antipsychotik se v praxi ukazuje jako nejšetrnější a nejbezpečnější.

(red)