Cože? Že zdravá moč není sterilní???

V roce 2007 byl ve Spojených státech zahájen tzv. projekt lidského mikrobiomu, během něhož výzkumníci provedli u cca 250 zdravých dobrovolníků stěry z kůže, orofaryngu, vaginy i střevního traktu a zkoumali přítomné bakteriální komunity. Močový trakt v tomto výzkumu (z pochopitelných důvodů) zahrnut nebyl. Po desetiletí, možná staletí, se lékaři domnívali, že zdravá moč je mikrobů prostá.

Moč je sterilní! Nebo ne?

Pak ovšem publikovala Huma Siddiqui se spolupracovníky článek (BMC Microbiol 2011) o tom, jak z moči osmi zdravých žen s negativním kultivačním vyšetřením izolovala bakteriální DNA, a to především náležící k rodům Lactobacillus, Gardnerella a Prevotella. A o několik let později ukázali Hilt EE et al. (J Clin Microbiol 2014), že pakliže se nechá inoculum z kultivačně negativní moči na Petriho misce dostatečný čas, pomnoží se na ní řada (nečekaných) mikroorganismů. Samozřejmě záleží také na růstových podmínkách, složení okolní atmosféry, teplotním rozmezí a době této rozšířené kultivace (5 až 7 dní). Častěji používané je však zde sekvenování bakteriálních nukleových kyselin. Díky nalezení specifických genů (například 16S, který se vyskytuje pouze u prokaryot) je možné tyto „otisky“ velmi precizně taxonomicky zařadit, někdy s přesností na druh nebo dokonce poddruh.

Důležitá (a typická) je skladba mikrobiálních komunit i rovnoměrnost zastoupení mikroorganismů. Již existují poměrně složité matematické vzorce, které ji umožňují analyzovat a odlišovat tak různé kombinace „močového mikrobiomu“. Vzniklo 5 různých typů jeho skladby (tzv. indexů diverzity), které základním způsobem charakterizují zde přítomný mikrobiom a (pato)fyziologické souvislosti, i díky rozborům velkého počtu různých subjektů.

A co z toho?

Může tento mikrobiom a jeho zjištěná diverzita souviset s různými kritickými situacemi v urologii? Čínská skupina publikovala práci (Wu P et al., Front Cell Infect Microbiol 2018), v níž srovnává pacienty s nádory močového měchýře s kontrolami bez nádorů, přičemž zjistila, že močový mikrobiom je u pacientů s nádory více diverzifikovaný. A zajímavé je i to, že změny skladby tohoto mikrobiomu byly zaznamenány též u osob se symptomy dolních močových cest – ženy s urgentní inkontinencí měly v moči častěji zastoupeny organismy Gardnerella, zatímco u zdravých žen se častěji vyskytoval rod Lactobacillus (Pearce MM et al., mBio 2014). A existuje i práce, která poskytuje možné patofyziologické vysvětlení: někteří mikrobi (například E. coli) jsou totiž schopni do okolí uvolňovat ATP, což vede k přestupu kalciových iontů do hladké svaloviny detruzoru močového měchýře a následně k jeho kontrakci (Abbasian B et al., mSphere 2019).

Jsou to tvrdá data?

Určité evidence byly zaznamenány i u subjektů mužského pohlaví. Bajic P et al. (Eur Urol Focus 2020) seřadili cca 50 pacientů, z nichž někteří podstupovali TURP a HOLEP pro benigní hyperplazii prostaty a jiní absolvovali operaci pro jiné indikace, dle vzrůstajícího skóre IPSS a zjistili, že pacienti s vyšším skóre měli v moči častěji detekovatelné bakterie (a diverzita jejich mikrobiomu byla taktéž vyšší). A byla naznačena i potenciální souvislost s činností močových mikrobů u osob trpících syndromem chronické pánevní bolesti – i ty mají oproti zdravým kontrolám vyšší diverzitu mikrobiomu (Shoskes DA et al., Urology 2016). Naopak nižší diverzita než u zdravých kontrol byla zjištěna u pacientek s intersticiální cystitidou (Siddiqui H et al., BMC Microbiol 2012).

O roli močového mikrobiomu se v současnosti vedou vášnivé diskuse. Je možné, že se podílí na udržování epiteliálních junkcí, obranyschopnosti urotelu, je i možné, že soupeří o zdroje s patogeny, a někteří odborníci dokonce tvrdí, že by mohl tvořit neurotransmitery (Whiteside SA et al., Nat Rev Urol 2015).

Česká data, prezentovaná autorem sdělení, ukazují, že nižší diverzitu močového mikrobiomu mívají například pacienti s diabetem (více než nediabetici) a dokonce i osoby s hypercholesterolemií (více než zdravé kontroly). Samozřejmě by dle jeho slov mohlo jít o chybu prvního druhu či o náhodné zjištění, které neodráží realitu, nicméně existují již i práce, které tento vztah podchytily (Fengping L et al., Front Physiol 2017). Dalších výzkumů na tomto poli se tak jistě v průběhu dalšího času dočkáme.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které během virtuální 67. výroční konference ČUS ČLS JEP přednesl:
MUDr. Jan Hrbáček, Ph.D.
Urologická klinika 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha