Onkourologický posun na trase Plzeň – Praha – Hradec Králové – Olomouc

Přednášející v úvodu svého sdělení z obrazovek sledujících kolegů pronáší: „Novodobou noční můrou urologů je nerozpoznání přítomnosti agresivního karcinomu prostaty u pacientů zařazených do režimu aktivního sledování. Na kongresu byly prezentovány výsledky analýzy predikce finálního gradingu karcinomu prostaty v závislosti na typu provedené biopsie. Na souboru 72 mužů byl srovnáván histologický nález po systematické cílené a kombinované transrektální biopsii s výsledkem histologie po radikální prostatektomii a poměrně překvapivě bylo zjištěno, že nejnižší míra upgradu z ISUP 1 na ISUP ≥ 2 – neboli posun nálezu indolentního karcinomu prostaty ke karcinomu klinicky signifikantnímu – byl u systematické biopsie.“ V této analýze autorů z pracovišť LF UK a FN Plzeň (Beniač P, Dolejšová O, Sedláčková H, Pivovarčíková K, Ferda J, Hes O, Hora M) tedy vyšla jako nejpřesnější výše zmíněná bioptická metoda, nicméně Š. Veselý je toho názoru, že upgrade u pětiny pacientů je i tak poměrně silným argumentem pro důležitost konfirmační biopsie v protokolech aktivního sledování.

Posuňme se na východ!

To autoři z Urologické kliniky 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze (Adamcová V, Stejskal J, Zachoval R) prezentovali výsledky pacienty reportované inkontinence (n = 44) po laparoskopické radikální prostatektomii. „Z výsledků je patrné, že rok po provedení operačního výkonu se jistá míra inkontinence vyskytuje u většiny pacientů, nicméně sami nemocní tuto komplikaci většinou nevnímají jako problém závažný,“ komentuje Š. Veselý a obrací pozornost k práci pocházející z Urologické kliniky FN Olomouc, která se věnovala podobnému tématu – řešitelský tým (Česák O, Študent V ml., Purová D, Študent V) nabídl velmi zajímavou analýzu desetiletého sledování pacientů a jejich kontinence při srovnání otevřené radikální prostatektomie vs. roboticky asistovaného provedení (RARP). Vyhodnocením 273 dotazníků byl zjištěn trend lepších dlouhodobých výsledků ve skupině RARP a jak zdůrazňuje Š. Veselý: „Vyšla i statisticky významná superiorita roboticky provedené prostatektomie, a to především zaměříme-li se na muže ve věku 66 až 70 let, pacienty s menší prostatou, nadváhou a při použití nervy šetřící techniky.“

A ještě východněji si v Hradci Králové autoři pod vedením M. Broďáka ve své pilotní práci „Anatomická studie hodnotící ohraničení předního fibromuskulárního stromatu s cílem dosáhnout maximálního šetření uretry u radikální prostatektomie“ dali za cíl jasně definovat hranici mezi apexem prostaty a uretrou. „Vznikl by tak praktický návod pro operatéry, jak bezpečně zachovat co nejdelší uretrální pahýl během radikální prostatektomie.“ Prof. MUDr. Miloš Broďák, Ph.D., ve videopřenosu komentuje „Navržený postup oddělit ventrální okraj apexu prostaty podle ,virtuálního‘ pokračování laterálně jasně patrné kapsuly umožnil zachovávat dlouhý uretrální pahýl. Nicméně nález reziduí prostatických žlázek u pěti pacientů vede k zamyšlení – v další studii plánujeme posunout místo incize o 3 mm distálněji a výsledek ověřit.“

A (obrazně řečeno) svou odbornou polívčičku si následně ve vysílání z konference vítaně přihřívá i Š. Veselý a komentuje promítané záběry z chirurgického zákroku na prostatě: „Na našem pracovišti v Praze-Motole jsme se v rámci studie zaměřili na tukovou tkáň, která se nachází před prostatou a hrdlem močového měchýře. Při robotické prostatektomii bývá operatéry částečně nebo kompletně odstraňována, zatímco jiní ji nechávají zcela bez povšimnutí. Tato tuková tkáň je však mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. V roce 2016 vyšla v časopise Nature první analýza, která se věnovala srovnání její buněčné struktury oproti běžnému abdominopelvickému tuku. A autoři došli k překvapivému závěru, že tento tuk je svou buněčnou stavbou a vaskulární strukturou zásadně odlišný! Další studie pak prokázaly, že objem tohoto preprostatického tuku nekoreluje s obezitou ani množstvím abdominopelvického tuku. Pokročilé analýzy pak v preprostatickém tuku detekovaly dokonce transkripční faktory, které napovídají, že by mohl hrát určitou roli v ovlivnění progrese karcinomu prostaty.“ Tým z FN Motol (Veselý Š, Novák V., Příman O, Babjuk M) analyzoval v uvedené tukové tkáni u 52 mužů po RARP především přítomnost lymfatických uzlin, které byly k překvapení tamních lékařů nalezeny u 11 % pacientů. V takto malém souboru nebyla zjištěna žádná korelace s histologickým typem nádoru ani jeho rozsahem. „V každém případě u pacientů, u nichž se s prostatektomií plánuje provést i řádná pánevní lymfadenektomie, by tato struktura neměla být opomíjena. V budoucnu plánujeme provést i pokročilé molekulárně genetické analýzy této odebrané tukové tkáně ke zjištění její role v progresi karcinomu prostaty,“ uzavírá Š. Veselý svůj příspěvek.

„A závěrem nejnovější zprávy z Hané“

„Výzvou pro urology, kteří provádějí radikální prostatektomii, je také snížení četnosti pozitivních chirurgických okrajů. Významnou roli v této problematice hraje snaha o šetření nervově-cévních struktur a správná indikace k operačnímu výkonu. V Olomouci na klinice nově zavádějí techniku systematické peroperační biopsie, která s sebou přirozeně nese velké časové, přístrojové i personální nároky. Autoři z tamních urologických, onkologických a patologických pracovišť prezentovali první odborné postřehy a výsledky,“ uvedl Š. Veselý. Autoři (Študent V jr., Kurfürstová D, Skanderová D, Seifriedová Z, Študentová H, Purová D, Česák O, Študent V) ve svém posteru shrnuli, že provedli 21 výkonů RARP s rozšířenou pánevní lymfadenektomií (ePLND), u nichž bylo zajištěno vyšetření perioperační histologie typu systematické Intraoperative Frozen Section (IFS), což umožňuje provést u většího počtu mužů nervy šetřící zákrok, a tak u nich pooperačně dosáhnout lepší erekce a kontinence. Poster uvádí délku operace 176 minut a čas od odnesení preparátu do nahlášení výsledků 55 minut. A také trend v závislosti času nutného pro nahlášení výsledku IFS a velikosti prostaty. U 6 pacientů (28,6 %) byly zjištěny pozitivní okraje a míra shody IFS s definitivním histopatologickým nálezem činila 90,5 %. Ve dvou případech byl zjištěn falešně pozitivní nález. Procento úspěšně doresekovaných vzorků bylo 28,6 %. Urolog Vladimír Študent ml. poté ve videu výkon podrobněji okomentoval s tím, že zjištěné parametry odpovídají datům ze zahraničních prací.

A my se již nyní těšíme na nové urologické posuny v dalších dnech a měsících!

(red)