Korelace mezi těžším průběhem onemocnění COVID-19 a malignitami genitourinárního traktu. Je?

Onkourolog Christopher J. D. Wallis, MD, PhD, FRCSC, působící i během pandemie COVID-19 v Medical Center na Vanderbilt University v Nashville (USA) například ve svém sdělení sdílel po internetu s kolegy z mnoha dalších zemí světa také tamní zkušenosti a data (a svůj twitterový link: @Wallis CJD) – bez zajímavosti jistě není, že ze severoamerické populace mají oproti bělochům vyšší riziko nákazy novým typem koronaviru některé tamní etnické skupiny (více než 2,5× vyšší je u Hispánců, Indiánů a Afroameričanů, 1,1× vyšší jej mají Asiaté), podobně jako riziko hospitalizace (Indiáni 5,3× a Hispánci s Afroameričany více než 4,6× vyšší) a také úmrtí (Afroameričané > 2× vyšší riziko).

Onkologičtí pacienti jsou ohroženější

Publikovaná celostátní čínská analýza vlivu nemoci COVID-19 ukázala, že co se týká jejího lehčího průběhu oproti těžšímu průběhu, nůžky rizikovosti se mezi onkologickými a neonkologickými pacienty rozevírají hned od počátku rozvoje této infekce a po 20 dnech je riziko těžkého stavu u osob s malignitou 3× vyšší a po 30 dnech dokonce 4× vyšší (HR = 3,56 při CI 1,65–7,69). Podobný profil rizikovost těžkého průběhu této infekce odráží i přehled incidence vážnějšího stavu při COVID-19 ze stejného čínského zdroje (Liang W et al., Lancet Oncol 2020) – u osob s maligním onemocněním je oproti jiným pacientům (bez aktivního nádorového bujení) použití invazivní ventilace, přijetí na jednotku intenzivní péče nebo úmrtí > 5× pravděpodobnější. Americké výzkumy však pro onkologické pacienty takovou korelaci se závažnějším průběhem nenalezly (Brar G et al., J Clin Oncol 2020; Robilotti EV et al., Nat Med 2020). Avšak italští autoři analýzy 1 591 lombardských nemocných upozorňují, že většinu pacientů s těžkým stavem COVID-19 tvoří právě typická klientela urologů (a sice starší muži s více komorbiditami) – je třeba býti ve střehu (Grasselli G et al., JAMA 2020)! Dle autora sdělení je nutné především co možná nejdůsledněji dodržovat guidelines a specifické pokyny odborných společností, minimalizovat vzájemnou expozici pacienta a zdravotníků, pečlivě zvažovat rizika daná tímto infekčním onemocněním vůči případným toxickým účinkům antineoplastik a léčbu odkládat jen těch v případech, kdy není pravděpodobné, že by odklad mohl zhoršit stav nádorového onemocnění. S vybalancováváním kompetujících rizik pozitivity na COVID-19 a (okamžité i odložené) onkologické terapie může pomoci nástroj (aplikace) OncCOVID Resource z dílny skupiny vědců z University of Michigan (http://onccovid.med.umich.edu/) a o dopadech odkladů léčby na přežití dospělých nemocných publikovali i Hartman HE et al. (JAMA Oncol 2020). Nebezpečný samozřejmě je i prudký (a známý) pokles počtu diagnostikovaných nových malignit, k němuž na jaře 2020 došlo prakticky na celém světě a tento fenomén se nevyhnul ani screeningu karcinomu prostaty – redukce těchto procedur v březnu 2020 činila (v USA) 35 % a v dubnu byla dokonce 56 %; podobné omezení se týkalo realizovaných prostatektomií (Patt DA et al., J Clin Oncol 2020). I evropští urologové hlásí hromadění práce a opožďování i důležitých výkonů (biopsií, radikálních prostatektomií a cystektomií, TURB či nefrektomií pro novotvary) v důsledku jarních a následných pandemických vln – dle některých propočtů tyto skluzy nebude téměř jistě možné již nikdy dohnat, a hrozí, že i čekací doby na další zákroky a terapie se budou nadále prodlužovat (Oderda M et al., Eur Urol 2020). Budoucnosti léčby genitourinárních nádorů v pandemické a postpandemické době se samozřejmě již nyní věnuje značná pozornost (Wallis CJD et al., Eur Urol 2020). A samozřejmě také bezpečným algoritmům pro operační léčbu, restrukturalizaci pracovišť i chirurgických týmů (Glasbey JC et al., J Clin Oncol 2020).

„Nezírej na ten displej jako tele!“

Velkou roli v Americe (ale i zbytku urologického světa) začíná v těchto krizových měsících sehrávat telemedicína (mezi březnem a červencem 2020 narostlo dle některých autorů její využívání až o 20 %) – přednášející zmínil několik publikací a systematických souhrnů, které se tomuto tématu podrobněji věnují a které je možné v databázi zdrojů PubMed nalézt kombinací klíčových slov „telemedicine AND covid“ (Novara G et al., Eur Urol 2020; Hollander JE et al., N Engl J Med 2020; Boehm K et al., Eur Urol 2020; Dubin JM et al., J Med Internet Res 2020) – touto dobou jich tam je jistě již o mnoho více než 2 620 nalezených koncem října onoho hektického roku. Nicméně ve Spojených státech doposud více než 40 % pojištěnců není pro telemedicínu technologicky vybaveno a 38 % dospělých obyvatel USA není připraveno ani na videohovory se zdravotníky (Lam K et al., JAMA Intern Med 2020; Roberts ET et al., JAMA Intern Med 2020).

Je to tak – pandemie COVID-19 mění tvář společnosti i zdravotnictví a některé zdánlivě dočasné změny budou mít pravděpodobně charakter trvalejší. Tak snad nás (stejně jako doposud téměř každá světová pohroma) i tato „morová rána“ posune i k něčemu dobrému a urychlí rozvoj vědy, technologií a poznání (a doufejme, že i civilizace).

(red)