Statiny: nová naděje na prevenci progrese onemocnění jater?

Autoři studie publikované v časopise JAMA Internal Medicine (Choi J. et al. JAMA Intern Med. 2025 Mar 17:e250115) se snažili najít odpověď na otázku, jak ovlivňuje užívání statinů riziko rozvoje hepatocelulárního karcinomu (HCC – hepatocellular carcinoma), jaterní dekompenzace a progrese fibrózy u pacientů s chronickým onemocněním jater (CLD – chronic liver disease). Předchozí experimentální studie totiž naznačily, že statiny, široce předepisované v léčbě dyslipidemií, mají kromě hypolipidemického také protizánětlivý, antifibrotický a antioxidační účinek. Některé výzkumy naznačují také možný protinádorový efekt, zejména u pacientů s karcinomem prostaty, plic, kolorekta a jater. Starší observační studie rovněž potvrdily souvislost mezi užíváním statinů a omezením progrese jaterního onemocnění.

Chronické onemocnění jater přitom představuje významnou zdravotní zátěž, která vede k vysokému výskytu morbidity a mortality. Z jaterních patologií je zvláště znepokojivý hepatocelulární karcinom vzhledem ke své agresivní povaze a často pozdní diagnóze. V minulosti byla nejčastější příčinou HCC virová hepatitida, avšak pokroky v antivirové léčbě snížily počet případů karcinomu jater na podkladě této etiologie. V současnosti je výskyt HCC mnohem častější v důsledku metabolického či alkoholového postižení jater. To zvyšuje význam hledání strategií k prevenci HCC a statiny by mohly být prostředkem, jak snížit výskyt pozdních stadií jaterní fibrózy a s ní spojených komplikací, včetně HCC.

Design studie a charakteristika souboru

V recentní studii provedli investigátoři z Harvard Medical School kohortovou analýzu klinických údajů z nemocnic v rámci zdravotnického systému Mass General Brigham (Research Patient Data Registry), pokrývajících období let 2000 až 2023.

Do analýzy bylo zařazeno 16 501 dospělých pacientů starších 40 let (průměrný věk činil 59,7 roku), kterým bylo diagnostikováno chronické onemocnění jater a jejichž vstupní skóre FIB-4 (Index for Liver Fibrosis) bylo nejméně 1,3 (jejich fibróza jater byla tedy minimálně středně závažná nebo vysoce riziková z pohledu rozvoje možných komplikací, včetně HCC). Účastníci byli rozděleni na uživatele statinů (n = 3 610) a pacienty bez této léčby (n = 12 891), přičemž 6 750 bylo žen (40,9 %) a 9 751 mužů (59,1 %). Bylo hodnoceno podávání sedmi různých statinů, z toho pět lipofilních (atorvastatin, fluvastatin, lovastatin, pitavastatin a simvastatin) a dva hydrofilní (rosuvastatin a pravastatin). Užívání bylo definováno kumulativní definovanou denní dávkou (cDDD), přičemž expozice byla rozdělena na méně než 30, mezi 30–599 a 600 či více cDDD. Medián doby sledování činil 2,8 roku u neuživatelů a 4,6 roku u uživatelů statinů; v tomto období se objevilo 755 nových případů HCC a 2 011 případů jaterní dekompenzace. Hlavními sledovanými parametry byla 10letá kumulativní incidence HCC a jaterní dekompenzace, jakož i změny závažnosti jaterní fibrózy podle skóre FIB-4.

Hlavní výsledky

Pacienti léčení statiny vykazovali výrazně nižší 10letou kumulativní incidenci HCC (3,8 % vs. 8,0 %; rozdíl rizik −4,2 %; 95% CI, −5,3 až −3,1 %) a jaterní dekompenzace (10,6 % vs. 19,5 %; rozdíl rizik −9,0 %; 95% CI, −10,6 až −7,3) ve srovnání s nemocnými bez statinové terapie. Upravené poměry dílčího rizika (aSHR − adjusted subhazard ratio) činily 0,67 pro riziko rozvoje HCC a 0,78 pro jaterní dekompenzaci, z čehož plyne, že statinová terapie snižuje riziko HCC o 33 % a riziko jaterní dekompenzace o 22 %. Expozice lipofilním statinům, jako je atorvastatin a simvastatin, a delší doba užívání této léčby (≥ 600 kumulativních definovaných denních dávek) byly spojeny s dalším snížením rizika, přičemž užívání statinů také omezovalo progresi jaterní fibrózy do pokročilejších forem (F3–F4) dle skóre FIB-4, které jsou spojovány s nárůstem komplikací jako cirhóza, hepatocelulární karcinom nebo jaterní dekompenzace.

Závěry pro praxi

Výsledky této studie podle jejích autorů naznačují potenciál statinů působit jako chemopreventivní terapie proti HCC cestou zmírňování progrese fibrózy. Z klinického pohledu je významné, že podávání statinů vedlo nejen k snížení rizika HCC, ale také jaterní dekompenzace, protože závažný pokles jaterních funkcí může vést k život ohrožujícím komplikacím a také významně zhoršuje možnosti léčby i celkovou prognózu pacienta.

„Uvedená zjištění podtrhují potenciál statinů snižovat riziko rozvoje HCC v důsledku zmírňování progrese jaterní fibrózy,“ komentovali výsledky autoři studie. Jako u všech výzkumů je však třeba tato zjištění interpretovat opatrně s ohledem na omezení studie, zejména jejího nerandomizovaného designu, jež mohla ovlivnit pozorované souvislosti. „Ačkoli pro potvrzení účinnosti statinů v prevenci hepatocelulárního karcinomu by bylo zapotřebí provedení randomizované klinické studie, její uspořádání by vyžadovalo velký počet nemocných a dlouhé období sledování, což značně limituje její proveditelnost,“ uvádějí investigátoři a dodávají, že cenný pohled na mechanismy, jimiž mohou statiny snižovat riziko HCC a zmírňovat progresi fibrózy, nabízejí též vhodně navržené kohortové studie.

(red)