„Sex-gender“ jako potenciální biomarker maligního melanomu?

Jak úvodem poznamenala S. Gandini, pohlaví (sex) je spojováno se souborem biologických vlastností, nejen genetických, ale také hormonálních a reprodukčních či sexuálních anatomických aspektů. Naproti tomu gender odkazuje na sociálně konstruované role, chování a projevy, takže ovlivňuje to, jak se jednotlivci chovají a komunikují mezi sebou, a také to, jak jsou ve společnosti rozdělovány zdroje. „Víme, že gender interaguje s pohlavím, takže termín ‚sex-gender‘ se používá jako biologický a sociální modifikátor prezentace onemocnění,“ dodala s odkazem na práci Francka Mauvaise-Jarvise a spolupracovníků (Mauvais-Jarvis F et al., Lancet 2020).

Predispozice podle věku i země

Co se týká sex-genderu coby modifikátoru rizika u maligního melanomu, je známo, že incidence této malignity je obecně vyšší u mužů, nicméně v mladších věkových kategoriích je tomu celosvětově naopak – tedy vyšší výskyt je u žen (Pellegrini C et al., Lancet Child Adolesc Health 2019). Ve věku 65 let mají muži dvojnásobně vyšší pravděpodobnost než ženy, že onemocní melanomem, ve věku 83 let je toto riziko dokonce trojnásobné (Del Fiore P et al., Front Oncol 2021). Z hlediska dlouhodobých trendů jsou pak k dispozici data z Dánska, Nového Zélandu a USA, a to od 50., respektive 70. let 20. století (Garbe C et al., Eur J Cancer 2021). „Z výsledků této naší studie mimo jiné vyplynulo, že od roku 1970 došlo ve všech těchto zemích k obrovskému nárůstu incidence melanomu, přičemž na začátku nového tisíciletí se v podstatě zdvojnásobila u žen a ztrojnásobila u mužů. Zajímavé je, že ve Spojených státech a na Novém Zélandu je výrazně vyšší výskyt u mužského pohlaví, zatímco v Dánsku, ale takřka i v celé Evropě, je patrný spíše opačný trend,“ komentovala S. Gandini a dodala, že mezi jednotlivými státy existuje opravdu velká variabilita. Dokládá to i práce Catherine M. Olsen a spolupracovníků (Olsen CM et al., JAMA Dermatology 2020), kdy byl melanom častěji pozorován u mužů nejen z USA a Nového Zélandu, ale také třeba z Chorvatska, Izraele nebo Itálie, naproti tomu ženy se s tímto nádorovým onemocněním častěji potýkaly jak v Dánsku, tak v Belgii, Řecku, Irsku, na Islandu nebo v Německu. S ohledem na věk ale platí stejný vzorec – v mladším věku je více ohroženo ženské pohlaví, ve vyšším mužské.

Mladé ženy v nevýhodě. Mohou za to solária?

Jak vyplývá z amerických údajů (Paulson KG et al., JAMA Dermatology 2020), u dětí a adolescentů je maligní melanom vzácný, přičemž do 10. roku věku není rozdíl ve výskytu mezi chlapci a dívkami, u teenagerů a mladých dospělých se riziko a rozdíl zvyšují v neprospěch žen. Ve věkových kategoriích 20–29 let a 30–39 let maligní melanom dokonce představoval druhý nejčastější typ malignity. „Behaviorální studie ukazují, že ženy provádějí sekundární prevenci a vyhledávají zdravotní péči častěji než muži, ale možná existují i jiné důvody,“ podotkla S. Gandini. Jedním z nich mohou být některé špatné návyky „z mládí“, například opalování v soláriích, které může být spojeno s až 60% nárůstem rizika vzniku melanomu (Boniol M et al., BMJ 2012) a je mnohem častější u žen (Gordon LG et al., Children 2021). Nicméně jak ukazuje studie platformy Euromelanoma, prevalence a determinanty používání solária se v Evropě významně odlišují.

Nepoměrně vyšší prevalence u žen byla patrna ve východních a balkánských zemích (patriarchální norma) – zejména v Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Makedonii, Řecku, Rumunsku, Ukrajině a Srbsku. V zemích s nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele, jako jsou Německo, Norsko, Švýcarsko či Dánsko, nebyl rozdíl v četnosti užívání solária mezi muži a ženami tak výrazný, celkově však byla prevalence v těchto zemích jednoznačně vyšší (Suppa M et al., J Eur Acad Dermatol Venereol 2019). „Je tedy pravděpodobné, že nejen společnost, ale i trh ovlivňují estetické potřeby a chování mužů a žen,“ konstatovala S. Gandini. Upozornila také na zajímavou populační studii z Německa, která poukázala na fakt, že gayové a bisexuální muži využívají solária častěji než heterosexuální muži, kdežto mezi lesbami a heterosexuálními ženami v tomto ohledu žádný rozdíl zaznamenán nebyl (Yeung H et al., JAMA Dermatology 2016).

Z italského průzkumu u bezmála 5 000 lidí, který byl proveden poté, co bylo v Itálii v roce 2011 zákonem zakázáno používání solárií osobám mladším 18 let a vysoce rizikovým populacím, zase vyplynulo, že celková prevalence tohoto typu opalování činila 20 %. Zejména populární byla solária mezi ženami, mladými jedinci na vysoké socioekonomické úrovni a u osob s pihami či zrzavými vlasy, tedy s rizikovými fenotypickými faktory (Stanganelli I et al., Br J Dermatol 2013).

S ohledem na sex-gender jako prognostický biomarker S. Gandini prezentovala dlouhodobá mortalitní data z již zmíněné studie Clause Garbeho a spolupracovníků (Garbe C et al., Eur J Cancer 2021), která potvrdila, že v Dánsku, Novém Zélandu i v USA byla úmrtnost na maligní melanom u mužů trvale vyšší. „Už dříve však byla u žen prokázána 30% výhoda přežití specifická pro melanom a také delší doba do rozvoje metastatického postižení lymfatických uzlin i vzdálených metastáz,“ připomněla analýzu randomizovaných klinických studií EORTC (Joosse A et al., J Clin Oncol 2012).

Zvýšená mortalita starších mužů

Je rovněž důležité poznamenat, že zvýšená mortalita v důsledku nádorových onemocnění se týká především starších mužů. „Přisuzováno to bylo různým rizikovým faktorům, například pracovnímu slunění, a zdravotnímu chování, tedy nízké sekundární prevenci, mohou ovšem existovat i důvody biologické,“ dodala S. Gandini s odkazem na práci Michaela B. Cooka a spolupracovníků (Cook MB et al., Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2011). „Ukázalo se, že u velké většiny nádorů byla úmrtnost, upravená podle věku, vyšší u mužů ve srovnání se ženami, avšak u mnoha malignit byly rozdíly v přežití méně výrazné. A to naznačuje, že disparita související s termínem ‚sex-gender‘ se zdá být více asociována s etiologií nádorového onemocnění. Nebo jde možná o prediktivní biomarker,“ naznačila S. Gandini.

V této souvislosti upozornila na metaanalýzu Fabia Confortiho a spolupracovníků (Conforti F et al., Lancet Oncology 2018), která neočekávaně ukázala lepší přežití u mužů s pokročilým melanomem, léčených imunoterapií. Že jsou tyto výsledky konzistentní napříč různými metaanalýzami a že „sex-gender“ funguje jako prediktivní biomarker účinnosti léčby, bylo následně potvrzeno i v systematickém review Oriany D’Ecclesiis a spolupracovníků (D’Ecclesiis O et al., Int J Environ Res Public Health 2021).

„Abychom se naladili na paradigma precizní medicíny, budoucí výzkum by se měl mimo jiné zaměřit na odhady rizika stratifikovaného podle pohlaví a genderu, měl by zaručit širší zapojení žen do klinických studií a měl by zkoumat rozdíly v účinnosti a toxicitě léčby právě s ohledem na ‚sex-gender‘,“ uzavřela S. Gandini.

(red)