
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Na souvislosti mezi antikoagulační léčbou pacientů a komorbiditami jinými, než je ischemická choroba srdeční, se během XXX. výročního sjezdu České kardiologické společnosti zaměřil MUDr. Robert Čihák, CSc., z Kardiocentra IKEM Praha. Poměrně podrobně shrnul dostupná data i další relevantní rizikové aspekty u těchto specifických pacientských skupin.
U pacientů s fibrilací síní (FS) se obecně doporučuje postupovat dle schématu ABC. „Algoritmus léčby je tak jednoduchý, srozumitelný a zapamatovatelný,“ říká v úvodu svého „virtuálního“ sdělení R. Čihák a odkazuje na doporučení koncipované týmem Hindricks G et al. (Eur Heart J 2020) – klade se v něm důraz na antikoagulaci a předcházení cévní mozkové příhodě (CMP), lepší (better) kontrolu symptomů, co se týká léčby zaměřené na normalizaci pravidelnosti srdečního rytmu či tepové frekvence, popřípadě obojího, a dále na ovlivňování komorbidit (comorbidities) s kardiovaskulárními rizikovými faktory, které vedou ke zvýšení rizika vzniku FS. „Všechna tato opatření by se měla uplatňovat komplexně,“ říká také a dodává ještě, že při indikaci antikoagulační léčby by měli lékaři postupovat dle pacientova skóre CHA2DS2-VASc – antikoagulován by měl být, je-li toto skóre ≥ 1 u mužů, respektive ≥ 2 u žen. „Je však otázkou, zda tato doporučení platí pro úplně všechny pacienty s fibrilací síní. Například řada účastníků příslušných studií s přímými perorálními antikoagulancii trpěla různými komorbiditami. Jsou u nich tyto léky stejně účinné a stejně bezpečné?“ zamýšlí se R. Čihák před kamerou a věnuje se tomuto tématu podrobněji.
„Nejzásadnější komplikací antikoagulační léčby jsou pochopitelně příhody krvácivé, přičemž jejich riziko odhadujeme pomocí takzvaného skóre HAS-BLED – čím více u daného pacienta stoupá počet bodů tohoto skóre, tím existuje vyšší riziko krvácivých komplikací. To samozřejmě neznamená, že bychom antikoagulační léčbu neměli indikovat, ale že při ní musíme být opatrnější a pacienta musíme více sledovat,“ komentuje R. Čihák. Jak se uvádí i v českých doporučeních (Fiala M, Haman L, Čihák R, Cor Vasa 2021) – bodové ohodnocení ve skóre HAS-BLED stoupá s věkem (nad 65 let) či fragilitou nemocného, při přítomnosti nekorigované hypertenze, abnormálních renálních a/nebo jaterních funkcích, CMP, s anamnézou hemoragie či predispozicí ke krvácení a souběžnou farmakoterapií (zejména protidestičkovými léky či nesteroidními antiflogistiky) či excesivní konzumací alkoholu, přičemž maximum je 9 bodů. „Rizikových faktorů krvácivých komplikací je samozřejmě více a dělí se na neovlivnitelné, potenciálně ovlivnitelné a modifikovatelné. A patří sem i některé biomarkery, jako například GDF-15 nebo von Willebrandův faktor. V této souvislosti bych však rád zmínil i takzvaný bridging, neboli přemosťování léčby heparinem, které výrazně zvyšuje riziko trombotických i krvácivých komplikací a jehož bychom se měli v současné době již vyvarovat,“ upozorňuje přednášející a zmiňuje, že to zvlášť platí při léčbě pomocí přímých perorálních antikoagulancií (DOACs), jelikož ta mají krátký biologický poločas.
„Velmi důležitým rizikovým faktorem při antikoagulační léčbě je renální selhání. Všechna přímá perorální antikoagulancia se do určité míry vylučují ledvinami, a proto je v doporučeních uvedeno, že při snížené funkci ledvin nebo i jiných rizikových faktorech dávku léku snižujeme. U apixabanu se dávkování snižuje z 2× 5 mg na 2× 2,5 mg denně při splnění alespoň dvou ze tří stanovených kritérií – věk pacienta nad 80 let, hmotnost pod 60 kg, sérový kreatinin nad 133 µmol/l – nebo při renálním selhání s clearance kreatininu mezi 15 a 29 ml/min. Ostatně v Evropě u pacientů s touto hodnotou pod 15 ml/min nemůžeme podávat žádná antikoagulancia,“ sděluje kolegům na brněnském sjezdu R. Čihák a odkazuje i na materiál, jehož je v české verzi též spoluautorem (Čihák R et al., EHRA NOAC Guide – Cor Vasa 8/2018). A zmiňuje též data o účinnosti snížené dávky DOACs u těchto pacientů – například apixaban prokázal u osob s hodnotami clearance kreatininu (CrCl) 25–30 ml/min oproti warfarinu až 3× nižší riziko krvácivých komplikací (Stanifer JW et al., Circulation 2020). I prozatím největší metaanalýza 8 randomizovaných a 46 observačních studií, zařazujících subjekty s FS a postižením ledvin (stadia 3–5D), prokázala lepší účinnost DOACs oproti warfarinu – při léčbě těmito moderními léčivy došlo ke 14% snížení rizika tromboembolických příhod a 19% snížení rizika krvácivých příhod (Su X et al., Am J Kidney Dis 2021). Z dat uvedeného zdroje vyplývá i to, že u pacientů, léčených dialýzou, podávání DOACs žádný benefit nemá, naopak – existuje zde o 28 % vyšší riziko jejich zakrvácení.
Co se antikoagulace osob s nemocemi zažívacího ústrojí (GIT) týká, R. Čihák zmiňuje, že DOACs u nich riziko krvácení v GIT zvyšují. „Až na apixaban, který – kromě významného snížení počtu intrakraniálních hemoragií i závažných krvácení obecně – disponuje i daty o shodném nebo numericky nižším výskytu závažných gastrointestinálních krvácení při léčbě oproti warfarinizaci. Tento lék tedy můžeme využít i u pacientů s gastrointestinálními onemocněními,“ konstatuje a odkazuje odborníky, sledující jeho vystoupení, na relevantní literaturu (Granger CB et al., N Engl J Med 2011).
„V příslušných klinických hodnoceních bylo osob s obezitou nebo naopak extrémně nižší tělesnou hmotností poměrně málo, a též v původních doporučeních se uvádělo, že při hmotnosti pod 60 kg nebo nad 120 kg se má pro nedostatek dat o přímých perorálních antikoagulanciích zvažovat podávání warfarinu. Myslím, že to již neplatí, neboť například o apixabanu je k dispozici dostatek údajů ze studie ARISTOTLE i od subjektů s tělesnou hmotností pod 60 kg – bylo jich tam zařazeno celkem 2 000. Jejich výsledky ukazují výrazně snížené riziko iktu nebo systémových embolizací a současně také velmi výrazné snížení rizika krvácivých komplikací. A podobná data existují i pro pacienty s hmotností nad 120 kg – i ti mají výrazně nižší počet embolických příhod i krvácivých komplikací,“ uvádí R. Čihák s odkazem na práci autorů Hohnloser SH et al. (Circulation 2019).
Vyšší věk každopádně bývá spojen s frekventnějším výskytem komorbidit a dle slov R. Čiháka jsou pacienti starší než 75 let vystaveni vysokému riziku tromboembolie i krvácení. Podotýká také: „Bývají fragilnější a často mohou i hůře spolupracovat při léčbě. Nicméně se ukázalo, že i u těchto osob jsou přímá perorální antikoagulancia výrazně lepší než warfarin, a to jak z hlediska výskytu tromboembolických komplikací a iktů, tak z hlediska závažného krvácení.“ Vypovídají o tom výsledky, které publikovali Ruff CT et al. (Lancet 2014). A také zatím nejrozsáhlejší data z analýzy 4 různých databází (n > 400 000) i se subjekty ve věku nad 75 let (která R. Čihák také prezentuje) – jednoznačně ukazují, že DOACs oproti podávání warfarinu výrazně snižují riziko krvácivých komplikací. „Konkrétně pro apixaban je toto riziko sníženo o 32–36 %,“ zdůrazňuje prezentující.
„A jak je to u pacientů, kteří užívají mnoho léků?“ ptá se pro forma R. Čihák auditoria a sám přichází s odpovědí – ve studiích s DOACs někteří pacienti na své nemoci užívali 5–9 různých léčiv, mezi nimiž dozajista docházelo k lékovým interakcím (včetně interakcí s antikoagulancii). „Pro apixaban bylo dokázáno, že přínos antikoagulace v redukci mozkových příhod je zachován i v těchto případech, a současně se oproti warfarinu ukázal i nižší výskyt krvácivých komplikací a také nižší celková mortalita i u nemocných s více než devíti léky,“ komentuje autor sdělení s odkazem na data kolektivu Focks J et al. (publikovaná v BMJ 2016). Se zvyšováním polyvalence medikace jsou samozřejmě i benefity snížení krvácivých komplikací menší. „A co se týče onkologických pacientů, ani od nich dlouho nebyla dostupná žádná data, a proto se i u nich doporučovalo používání do té doby bezpečně ověřených antikoagulancií. V současné době ovšem dat přibývá, takže v současných guidelines je uvedeno, že je i zde možné podávat přímá perorální antikoagulancia, a to v léčbě a sekundární prevenci žilního tromboembolismu, dále v prevenci venózního tromboembolismu u rizikových pacientů a u pacientů s fibrilací síní dle skóre CHA2DS2-VASc,“ osvětluje R. Čihák s odkazem na Mosarla EC et al., J Am Coll Cardiol 2019. Jak také říká, rizikovější samozřejmě jsou osoby s vysokým rizikem krvácení, jako například pacienti s intrakraniálními metastázami nebo s nízkou hladinou trombocytů, u nichž je záhodno konzultovat hematologa. A v závěru svého sdělení zmiňuje i relevantní data o srovnatelných účinnostních a numericky lepších bezpečnostních parametrech apixabanu vůči warfarinu u onkologických pacientů (Melloni C et al., Am J Med 2017).
„Z uvedených dat tedy vidíme, že apixaban je možné považovat za účinné a bezpečné antikoagulans u osob s fibrilacemi síní a dalšími komorbiditami,“ uzavírá své digitální vystoupení R. Čihák.
(red)
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?