Kam jsme se posunuli v péči o pacienty s fibrilací síní?

Je bohužel pravdou, že fibrilace síní představuje pro zdravotní systémy vyspělých zemí nemalou zátěž. Je vůbec nejčastější arytmií, s prevalencí 2–4 % a s předpokladem dalšího růstu, který jde ruku v ruce se stárnutím populace a s tím souvisejícím přibýváním komorbidit. Zároveň je ale tato arytmie minimálně částečně preventabilní, časná intervence a kontrola ovlivnitelných rizikových faktorů může snížit její výskyt. „Rozhodně nejde o benigní onemocnění, vždyť pacienti s fibrilací síní vykazují vůči běžné populaci až trojnásobnou mortalitu, až třetina všech cévních mozkových příhod jde na její vrub. Velmi významné jsou také finanční prostředky, které léčba zdravotních problémů spojených s fibrilací síní odčerpává ze systému našeho veřejného zdravotnictví,“ upozorňuje J. Orság.

Co všechno posuzuje schéma 4S-FS?

V posledních letech byl zaznamenán významný pokrok v diagnostice a léčbě fibrilace síní. Příkladem může být schéma 4S-FS, které se zabývá stratifikací podle rizika (St), zejména cévní mozkové příhody (CMP), což má přímou vazbu na antikoagulaci a skóre CHA₂DS₂-VASc. Dále jsou hodnoceny symptomy (Sy) a jejich závažnost, zde je používána stupnice symptomů dle EHRA. Posuzována je i závažnost vlastní fibrilace (Sb), která může být například perzistující či nově zjištěná, a také komorbidity neboli závažnost substrátu (Su) – tedy to, co fibrilaci vytvořilo a udržuje.

Terapeutické schéma ABC

Podle léčebného schématu ABC by se terapie měla v první řadě zaměřit na prevenci systémové embolizace a CMP (A), dále na kontrolu příznaků (B) a konečně na optimalizaci terapie doprovodných komorbidit (C). V rámci prevence je nutné v první řadě identifikovat nízkorizikového pacienta, který nepotřebuje antikoagulaci. Pokud ovšem nemocný není nízkorizikový, pak je třeba vybrat vhodné antikoagulans (v první linii jednoznačně NOAC – non-vitamin K orální antikoagulans) a zhodnotit riziko krvácení. „Nezapomeňme, že cestu přímým perorálním antikoagulanciím prošlapal na přelomu 80. a 90. let 20. století warfarin – tento léčivý přípravek jako první jednoznačně prokázal, že správně vedená antikoagulace je schopná redukovat výskyt cévní mozkové příhody a systémové embolizace až o tři čtvrtiny,“ připomíná J. Orság s tím, že NOACs nejen že zlepšila péči o nemocné, ale také rozšířila znalosti o léčbě, a oproti warfarinu jednoznačně vítězí na poli bezpečnosti. Indikace NOACs se tedy rozšířily od první linie v primární prevenci tromboembolické choroby v roce 2011 až do první linie v prevenci CMP/systémové embolizace v roce 2021.

Ohledně kontroly symptomů je na prvním místě kontrola frekvence, a dále kontrola rytmu, se zaměřením na mladší symptomatické pacienty. V rámci bodu „C“ je nutné nezapomínat na přidružené nemoci, rozpoznávat je a ovlivňovat, a to v jejich komplexnosti; řešení jednoho izolovaného faktoru je významnou chybou. „Pokud nemocný nebude dodržovat některá stěžejní opatření – nebude se zaměřovat na svoji obezitu, kouření, konzumaci alkoholu, na svůj lipidový profil a fyzickou aktivitu, pak zřejmě nebudeme úspěšní,“ varuje J. Orság a na závěr dodává, že nemocní s fibrilací síní mohou o svém onemocnění a možnostech jeho řešení získat informace na edukačních stránkách www.provasesrdce.cz.

(red)