Vedolizumab u Crohnovy choroby funguje. Důkazy jsou!

„Víme, že již registrační studie prokázaly u vedolizumabu významnou účinnost i bezpečnost, byť o něco výraznější u UC,“ zahajuje své ostravské vystoupení P. Drastich a obrací pozornost přítomných gastroenterologů na data z reálné praxe o léčbě CD a čerstvou metaanalýzu autorů Schreiber et al. (J Crohn’s Colitis, 2017 – Abstract 466): „Z údajů pocházejících z 98 klinických studií, které zahrnovaly 1714 pacientů (z toho 1010 s CD), byl v horizontu ročního sledování zjištěn u nemocných s CD podíl remisí cca 30 %, u UC dokonce okolo 50 %. Čili jde o jasné potvrzení a ověření reálného významu toho léku pro naše armamentárium. Je velmi dobře využitelný ve vyšších liniích léčby IBD i v reálném prostředí, nejen u selektovaných populací v rámci klinických hodnocení.“

Wir haben Daten!

Data z německého registru akademických a komunitních center s pacienty trpícími CD (n = 97) navíc ukazují i na disproporci mezi dosažením klinické remise po 14 týdnech léčby u pacientů dříve léčených anti-TNF přípravky a pacientů naivních: vyšší účinnosti (60 % : 20 %, p ≤ 0,05) vedolizumab rozhodně dosahuje u nemocných doposud neexponovaných anti-TNF léčivy (Baumgart et al., Aliment Pharmacol Ther, 2016).

Vi har data!

Ze švédského registru zase vyplývá zajímavý fakt, že jeden rok po zahájení terapie pokračovalo v léčbě vedolizumabem až 61 % pacientů s CD a v rámci sledování o střední délce 17 měsíců až 58 % všech nemocných s IBD (Eriksson C et al., Scand J Gastroenterol, 2017), u nichž selhala i předchozí léčba (přičemž důvodem pro vysazení léčiva byla v 66 % ztráta odpovědi, ve 23 % intolerance a v 11 % jiné důvody).

Nous avons des données!

Velká francouzská studie sledující i pacienty s CD (n = 173), u nichž selhala konvenční nebo anti-TNF léčba (nebo ji netolerovali), ukázala klinickou remisi po 14 týdnech terapie u zhruba 36 % pacientů, přičemž současná léčba kortikoidy snižovala pravděpodobnost jejího dosažení (p = 0,009) a další konkomitantní imunosuprese byla bez aditivního benefitu (Amiot A, et al., Clin Gastroenterol Hepatol, 2016).

Belgická retrospektivní observační studie z reálné klinické praxe zase ukazuje, že i ve 3. linii léčby má u nemocných s CD (n = 79) vedolizumab potentní účinek. U těchto osob s rezistencí nebo netolerancí alespoň dvou předchozích biologik došlo ke klinické odpovědi za 10–14 týdnů cca v 70 % případů (s podílem klinických remisí po 14 týdnech léčby v úrovni 34 %), ať již hodnoceno na základě dojmu lékaře nebo změny aktivity onemocnění (De Vos M et al., United European Gastroenterol J, 2016 – Abstract 0668).

V Belgii se (byť na menším vzorku pacientů) věnovali i vyhodnocení krátkodobých komplikací při perioperační léčbě u pacientů s CD absolvujících pravostrannou hemikolektomii s ileokolonickou anastomózou (RHC). U vedolizumabu nebylo zaznamenáno zvýšení rizika pooperačních infekčních komplikací, oproti anti-TNF léčbě u něj však objevilo nižší riziko komplikací neinfekčních (Shils et al., J Crohn’s Colitis, 2017 – Abstract P445).

We have US data!

Zato v USA vyhodnotili širší skupinu pacientů s IBD (142 osob léčených vedolizumabem) podstupujících větší abdominální chirurgický zákrok a zjistili u nich (oproti subjektům s anti-TNF léčbou a bez biologik) signifikantně vyšší riziko pooperačních komplikací ve smyslu infekcí chirurgické rány a anastomotických leaků (Lightner A, et al., J Crohn’s Colitis, 2017 – Abstract P357). „U nemocných užívajících vedolizumab je tedy pravděpodobně nutné zvážit posunutí operativních zákroků u elektivních výkonů a vytvoření protektivních stomií,“ podotýká k tomu P. Drastich.

Ze Spojených států také pocházejí data o kombinované terapii vedolizumabem a imunomodulátorem (96 osob s CD), přičemž v 54. týdnu ve významně vyšší míře dosahovali klinické odpovědi či remise ti, jimž byla podávána také imunomodulační léčba (Allegretti JR et al., Dig Dis Sci, 2017). A studie US VICTORY (n = 212) ověřila i platnost známého faktu, že nástup plné účinnosti je u vedolizumabu poněkud pozvolný – po 12 měsících podávání dosahovalo klinické remise 35 % pacientů, zatímco po 18 měsících již 54 % a medián času do dosažení klinické remise činil 25 týdnů (do dosažení slizničního zhojení pak 33 týdnů). Nežádoucích účinků u pacientů s CD v této studii nebylo zaznamenáno mnoho – 8× střevní infekce, 7× sinopulmonární infekce, 5× těžká artralgie, 4× urogenitální infekce.

ECCO názor

Ze zdroje http://www.e-guide.ecco-ibd.eu si můžete přečíst shrnutí o použití vedolizumabu u pacientů s CD: u aktivní choroby ve středně těžké až těžké formě je tento přípravek účinný v indukci remise a jeho efektivita byla prokázána jak ve skupině nemocných již exponovaných k anti-TNF léčbě (včetně jejího selhání), tak i anti-TNF naivních. Lék je schopen udržet remisi v případě středně těžké až těžké CD.

„Doposud není známo, kdy by měla být terapie vedolizumabem ukončena. Ve studii GEMINI byla léčba opakovaná a byla při ní zaznamenaná i opakovaná terapeutická odpověď,“ uzavírá své sdělení P. Drastich.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 6. kongresu České gastroenterologické společnosti v Ostravě-Vítkovicích přednesl:
doc. MUDr. Pavel Drastich, Ph.D.,
Klinika hepatogastroenterologie, IKEM Praha