Neurologická manifestace COVID-19

Předchozí publikace se soustředily zejména na častý výskyt běžných neurologických příznaků, jako je únava, bolest svalů, ztráta čichu a chuti a bolesti hlavy. Méně často byly popisovány závratě, akutní zmatenost až delirium, agitovanost, cévní mozkové příhody, epileptické záchvaty, kóma, encefalitidy a mnoho dalších. V některých případech se tyto neurologické příznaky vyskytly izolovaně bez respiračních potíží. Byly ale pozorovány značné rozdíly ve frekvenci výskytu jednotlivých symptomů v závislosti na etnické příslušnosti, věku, nutnosti příjmu k hospitalizaci či závažnosti průběhu COVID-19. Nedávno byly publikovány výsledky systematického review a metaanalýzy, které sumarizují četnost jednotlivých neurologických příznaků infekce SARS-CoV-2 a dávají je do souvislosti se závažností jejího průběhu a mortalitou.

V období jednoho roku od konce prosince 2019 byla na portálech PubMed, Medline, knihovny Cochrane, Clinicaltrials.gov a EMBASE hledána klinická hodnocení konsekutivně zařazující pacienty s COVID-19 a neurologickou manifestací. Počítala se jejich souhrnná prevalence a 95% interval spolehlivosti (CI). Pro potvrzení souvislosti mezi neurologickými příznaky a závažností choroby a úmrtností se zjišťoval poměr šancí (OR).

Z celkového počtu 2 455 citací bylo do tohoto review nakonec zařazeno 350 studií obsahujících data od více než 145 000 covidových pacientů, z nichž 89 % bylo s onemocněním hospitalizováno. Zastoupení obou pohlaví bylo přibližně stejné (ženy 49 %, muži 51 %). Z preexistujících komorbidit byla známa prevalence hypertenze (26 %), diabetes mellitus (14 %), kardiovaskulárních nebo cerebrovaskulárních onemocnění (agregované počty) (18 %) a kardiovaskulárních chorob (10 %). S prevalencí pět nebo méně procent byla také zastoupena chronická obstrukční plicní nemoc, chronické onemocnění ledvin, malignity a chronické jaterní onemocnění.

Bylo identifikováno celkem 41 různých neurologických manifestací – 24 příznaků a 17 diagnóz. Souhrnná prevalence nejčastějších neurologických příznaků činila: únava (32 %), bolest svalů (20 %), ztráta nebo změna chuti (21 %), ztráta nebo změna čichu (19 %) a bolesti hlavy (13 %).

Ve většině studií (85 %) bylo riziko bias kvalifikováno jako nízké. Ve studiích s větším rizikem bias byla prevalence jednotlivých příznaků vyšší. Nejčastější neurologickou diagnózou byla cévní mozková příhoda, která postihla jednoho z padesáti nemocných (souhrnná prevalence 2 %), přibližně čtvrtina nemocných pak měla nějakou neuropsychiatrickou poruchu.

Neurologická manifestace a závažnost COVID-19

Pro určení souvislosti výskytu neurologických příznaků se závažností COVID-19 bylo analyzováno celkem 48 studií, nabízejících data od přibližně 2 800 pacientů s těžkým nebo kritickým průběhem infekce a od 7 500 osob s lehkým onemocněním. Zjistilo se, že riziko těžkého průběhu COVID-19 bylo zvýšeno asi třikrát u přítomnosti svalového postižení (OR 3,29; 95% CI, 2,15–5,04), více než pětkrát, pokud došlo k poruchám vědomí (OR 5,68; 95% CI, 2,08–15,50), a mírně zvýšeno i u silné únavy (OR 1,27; 95% CI, 1,06–1,51). Naopak změny či ztráta chuti a čichu byly spojeny s lehkým průběhem COVID-19 (OR pro těžký průběh 0,62, respektive 0,44). U žádné další neurologické manifestace nebyla identifikována signifikantní asociace se závažným průběhem infekce.

Jakou roli hraje věk?

Byla provedena analýza podskupin ze studií obsahujících data od osob s COVID-19 a neurologickou symptomatologií ve věku ≥ 60 let a také u mladších 18 let.

Nejčastěji hlášenými neurologickými symptomy u starších jedinců ≥ 60 let byla akutní zmatenost/delirium se souhrnnou prevalencí přibližně u třetiny nemocných (34 %), dále pak únava (20 %), bolesti svalů (11 %), závratě a bolesti hlavy (po 5 %). Přítomnost jakékoliv neurologické manifestace v této věkové skupině byla spojena s vyšší, téměř dvojnásobnou, mortalitou (OR 1,80; 95% CI, 1,11–2,91).

U adolescentů byla u 17 % pozorována únava a bolest svalů, následovaly poruchy čichu nebo chuti (13 %), bolest hlavy (10 %) a svalů (7 %).

Výsledky tohoto review je třeba interpretovat s ohledem na některé jeho limitace: 1) analyzovaná data pocházejí většinou z observačních a retrospektivních studií, pouze v menšině byla zastoupena prospektivní klinická hodnocení; 2) pro hlášení jednotlivých neurologických manifestací nebyly používány žádné standardizované definice a klasifikace a 3) velká většina dat (89 %) pocházela od hospitalizovaných pacientů, není proto možné zcela spolehlivě extrapolovat odhadované souhrnné prevalence jednotlivých neurologických příznaků pro obecnou populaci.

(red)