CT hrudníku odhaluje abnormality ještě 2 roky po COVID-19

Do studie bylo zařazeno 144 dospělých jedinců s mediánem věku 60 let (více než polovinu tvořili muži), kteří byli z nemocnice Wuhan Jinyintan Hospital propuštěni mezi 15. lednem a 10. březnem 2020, a to po prodělané těžké infekci SARS-CoV-2 a s reziduálními nálezy na CT skenech plic. V období následujícím po propuštění pacienti absolvovali tři sériová CT vyšetření hrudníku a funkční plicní testy – konkrétně za 6 měsíců (20. června – 31. srpna 2020), 12 měsíců (20. prosince 2020 – 3. února 2021) a 24 měsíců (16. listopadu 2021 – 10. ledna 2022) po nástupu příznaků. Téměř polovina účastníků měla alespoň jednu další komorbiditu, užívání alkoholu a kouření hlásilo 22 %, respektive 17 % z nich.

Plicní nálezy 2 roky po COVID-19

Z výsledků studie vyplynulo, že incidence perzistujících intersticiálních plicních abnormalit (ILAs) během sledování postupně klesla z 54 % po půl roce na 42 % po roce, respektive 39 % po dvou letech (p = 0,001). Pozoruhodné je, že podíl nefibrotických abnormalit se v průběhu studie snížil z 31 % na 19, respektive 16 %, zatímco výskyt těch fibrotických zůstal na konzistentních 23 %. „Přetrvávající fibrotické změny po onemocnění COVID-19 proto mohou představovat stabilní, ireverzibilní plicní nález, který se rozvinul do podoby plicní fibrózy,“ komentoval pro MedPage Today jeden ze spoluautorů Dr. Heshui Shi, PhD., z Huazhong University of Science and Technology ve Wu-chanu.

Reziduální plicní abnormality po nákaze SARS-CoV-2 mohou zahrnovat opacity typu mléčného skla, subpleurální retikulace, cystické změny, trakční bronchiektázie, voštinovou přestavbu, parenchymální pruhy nebo distorzi plicní architektoniky. „Tyto charakteristiky odpovídají zobrazovací definici ILAs a jsou potenciálně kompatibilní s intersticiálním plicním onemocněním. Klinicky jsou ILAs, zejména subpleurální fibrotický podtyp, spojeny s radiografickou progresí, vyšší mortalitou a nutností lékařské intervence,“ uvedl autoři studie.

Ukázalo se také, že po dvou letech sledování byla v podskupině pacientů s fibrotickými abnormalitami ve srovnání s nefibrotickými častěji zaznamenána abnormální difuzní kapacita plic pro oxid uhelnatý (60 versus 22 %; p = 0,005) a pokračující respirační symptomy jako jsou námahová dušnost a kašel (45 versus 17 %; p = 0,03).

Dlouhodobé plicní postižení u části pacientů

„Ačkoli většina pacientů v této kohortě měla závažnou infekci SARS-CoV-2, současná zjištění by nás měla naplnit nadějí, že do budoucna budeme s onemocněním COVID-19 schopni žít,“ píše v doprovodném editorialu prof. Edwin van Beek, PhD., z University of Edinburgh ve Skotsku, a dodává: „Jak nyní víme, velká většina nakažených bude mít mírné až středně závažné příznaky nebo se po těžkém průběhu nemoci dobře zotaví. Nicméně i přesto se ukázalo, že nezanedbatelná část nemocných zařazených do studie zůstala symptomatická ještě po dvou letech od prvních příznaků, což bude i nadále znamenat významnou zátěž nejen pro systémy zdravotnictví, ale i pro společnost jako celek.“

Za jistou limitaci studie lze považovat fakt, že analyzovala pouze pacienty infikované původním kmenem SARS-CoV-2 a taktéž že postrádala data z funkčních plicních testů a CT vyšetření hrudníku před propuknutím onemocnění COVID-19.

(red)