Omrzliny po COVID-19? V létě?

„Ke žhavým tématům 29. kongresu EADV patřil také samozřejmě COVID-19 a jeho kožní příznaky,“ říká v tomto videokomentáři MUDr. Viktor Palla z Kliniky chorob kožních a pohlavních při LF UP a FN Olomouc. Pochopitelně kromě jiných zajímavých témat, k nimž se autor videokomentáře též za pár minut dostává. Co se kožních defektů u pacientů pozitivních na koronavirus SARS-CoV-2 týká, byly v prezentované španělské studii rozděleny do pěti typů. V. Palla vyjmenovává: „Prvním typem jsou takzvané pseudo-chilblains, tedy příznaky podobné omrzlinám, dále exantém charakteru urtik, exantém vezikulózní, makulo-papulózní, příznaky charakteru liveda, respektive nekrózy. A k nejdiskutovanějším příznakům tohoto onemocnění patřily právě zmiňované pseudoomrzliny.“ Jde o projevy na akrech rukou či nohou, často asymetricky, klinicky jde o erytém, prosáknutí končetin, někdy s tvorbou vezikul či pustul. Charakteristické u těchto hlášených projevů je také to, že byly (ve 30 % případů) bolestivé a někdy také svědivé. Tyto pseudoomrzliny se vyskytují i v teplém období roku. A typicky i u mladých pacientů, často asymptomatických. Byly tak spojeny s dobrou prognózou onemocnění.

„Druhým nejvíce diskutovaným klinickým projevem byli pacienti s akroischemií, tedy nemocní, u nichž došlo k cyanóze, až k tvorbě nekróz, respektive gangrén, na akrech, a to hlavně dolních končetin,“ věnuje se dále kožní příznakům infekce koronaviru nového typu V. Palla. Jak říká, zde je podkladem trombotické postižení drobných cév, které bylo u onemocnění COVID-19 prokázáno nejen v kůži, ale také v plicích. Tento klinický obraz je pozorován zejména starších pacientů s těžším průběhem a je tak spojen s horší prognózou.

Poslechněme si, jak V. Palla komentuje další podnětná kongresová sdělení: „Zajímavá přednáška s bohatou diskusí se týkala také pruritu u systémových chorob. První zmíněnou diagnózou byla anemie, což je velmi časté onemocnění. Typické u ní je generalizované svědění, které dle prezentovaného sdělení dobře reaguje na substituci železem. Dále byli zmíněni pacienti s chronickou renální insuficiencí, zejména těžších forem, a také o osoby léčené dialýzou. U nich se pruritus objevuje asi ve 35 % případů a byl prokázán jako nepřímý faktor, který u těchto pacientů zvyšuje mortalitu – negativně totiž ovlivňuje jejich spánek.“ Kůže těchto pacientů přitom může na první pohled makroskopicky vypadat zcela normálně, nicméně mikroskopicky je zjišťována mikroangiopatie, atrofie potních a mazových žlázek a také ztenčení stratum basale. „Setkáváme se i s makroskopickým nálezem, a to xerózou kůže, zejména na dolních končetinách,“ osvětluje dále V. Palla. A zmiňuje i terapii – doporučuje se jednak u dialyzovaných pacientů navýšení dialýzy, v zevní léčbě je pak doporučována fototerapie UVB a pravidelné používání emoliencií alespoň 3× denně. Z celkových medikamentů je doporučen gabapentin, opioidní analgetika či antidepresiva.

V. Palla se věnuje i další významné diagnóze, která je komplikována pruritem, a tou je diabetes mellitus. Dle posledních studií totiž trpí pruritem asi čtvrtina všech diabetiků, mladých i starších. „V tomto případě má zásadní význam zejména neuropatie, diabetiky trápí xeróza kůže, a dle studií bylo prokázáno, že ke zlepšení a zmírnění pruritu vede hydratace kůže.“ V. Palla nicméně v závěru videokomentáře konstatuje, že svědění kůže je stále velkou výzvou a neexistuje na něj jednoznačná terapie. Mimo jiné uvádí, že lékař musí vždy brát v potaz i komorbidity pacienta a celou jeho osobní anamnézu. A individualizovat přístup k tomuto onemocnění.

Kompletní videokomentář zhlédněte ve výše připojeném videu.